Pokud by americký prezident skutečně od 1. srpna uvalil na zboží z Evropské unie třicetiprocentní cla, učinilo by to evropský export „v podstatě nekonkurenceschopným,“ říká zástupce ředitele institutu Europeum Viktor Daněk. Podle ekonomky Jany Matesové Trump nedosáhne kýženého přesunu výroby do USA, protože jeho oznámení provází nepředvídatelnost. Evropská unie podle svých představitelů dlouhodobě usiluje o obchodní dohodu se Spojenými státy.
Co hrozba třicetiprocentních cel znamená, má podle Daňka dvě možná vysvětlení – buď se Trump dohodnout nechce a plánuje donutit firmy z celého světa včetně těch z Evropské unie přesunout výrobu do Spojených států, nebo se dohodnout chce, ale má v úmyslu protistranu donutit ještě k posledním ústupkům a vynutit si výhodnější podmínky. Členské státy EU považují hrozbu třicetiprocentních cel za nepřijatelnou, Trump po schůzce s generálním tajemníkem NATO Markem Ruttem prohlásil, že je o nich připravený jednat.
„Postup Evropské komise byl doposud velice uměřený. Vždy připravila nějaká protiopatření, kterými může v případě nutnosti zasáhnout, ale zatím byla v odpovědi poměrně uměřená,“ konstatoval Daněk. Podle Matesové se Trumpovi patrně „nelíbilo“, co dojednaly vyjednávací týmy na americké straně.
Podle ekonomky se navíc přesun výroby do USA neuskuteční v podmínkách obrovské nejistoty, již americká oznámení týkající se cel vytvářejí. „Aby někam výrobci přesouvali výrobu, potřebují vysokou míru předvídatelnosti. Tu tedy teď nemají,“ podotýká Matesová.
Obchodní dohoda podle Daňka reálná je, plošná cla již měla ostatně platit . „Pokud by (Trump) skutečně sáhl ke třicetiprocentnímu plošnému clu, tak to pro mnohé sektory může být opravdu dramatický problém, který může učinit evropský export v podstatě nekonkurenceschopným, alespoň tedy v některých oblastech,“ tvrdí Daněk.
„Evropská komise si zatím vede velmi dobře v tom, že nepřistoupila na uvalení cel proti Spojeným státům, protože tím bychom si zase způsobili domácí inflaci,“ podotýká Matesová.
Co může dělat Evropa?
Trump vyčítá Evropské unii dlouhodobý obchodní přebytek se Spojenými státy, že do USA výrazně více vyváží než dováží. „Má pravdu, ale pouze pokud jde o zboží. Pokud jde o služby, je to přesně naopak,“ připomíná Daněk.
Kdyby tak „došlo na nejhorší“, EU má podle Daňka možnost zasáhnout právě sektor služeb, což by Spojené státy „výrazně bolelo“. „Evropská unie nabízí něco, o co Spojené státy alespoň verbálně samy usilovaly. Dlouhodobě mít nějakou omezenější obchodní dohodu, alespoň na průmyslové výrobky, ideálně s nulovými cly,“ podotýká Daněk.
Ze současné situace jsou podle analytika některé státy EU nervóznější než jiné, protože jsou na obchodu s USA více závislé. „To ale není případ České republiky, byť ty sekundární dopady by dospěly určitě i do tuzemska,“ říká. Obchodní politika je však ve výlučné pravomoci Evropské unie, podotýká Daněk. Výraznější obchodní války by podle něj nakonec stejně zaplatili hlavně spotřebitelé.
Další bariéry
Podle Matesové by Trump Evropu rád rozdělil tak, aby jednal s jednotlivými evropskými lídry samostatně, to by mu ale prý nemělo vyjít. Upozorňuje však také, že Trump „bohužel nejeví respekt vůči (předsedkyni Evropské komise Ursule) von der Leyenové“.
„Země sedmadvacítky si uvědomily, jak velkou chybou bylo spoléhat ve svém obchodu jen na některé státy, které jsme měli za ty, které jsou nám hodnotově a názorově blízké. A jak velkou chybou bylo opomíjet jiné,“ dodává Daněk.
Důležité je ale prý i odstraňovat bariéry na vnitřním trhu. „Unijní státy si uvědomily, jak velký problém zůstávají přetrvávající bariéry na vnitřním trhu. (...) Mezinárodní měnový fond spočítal, že v případě průmyslových výrobků sami na sebe bariérami uvalujeme v podstatě 45 procentní clo. V případě služeb je to víc než sto deset procent,“ podotýká Daněk.
