Dopad nového systému ETS 2 bude na některé lidi v řádech vyšších tisíců korun ročně, říká analytik XTB Jiří Tyleček o plánovaném obchodování s emisními povolenkami z dopravy a vytápění budov, podle nějž jde o „další výrazné zdanění firem i obyvatelstva Evropské unie“. „To, co dnes zaplatíme, bychom měli vnímat jako investici do budoucnosti našich dětí,“ oponuje ekonom Tomáš Protivínský ze think-tanku IDEA. Česko a dalších sedmnáct států Unie žádá systémové změny.
Nové povolenky EU spustí sociální šok, venkov se nedoplatí, sdělil v rozhovoru pro Novinky.cz plynárenský expert Vratislav Ludvík. Podle Tylečka by se s takovým tvrzením dalo do určité míry souhlasit, nové povolenky míří na domácnosti, které mají nést náklady za emise u pohonných hmot, uhlí či plynu.
„Zásah bude skutečně značný, v řádu desítek miliard ročně,“ sděluje s tím, že by změna mohla přinést situaci podobnou energetické krizi. „I když bude někdo šetřit a žít průměrně, tak to jsou vyšší tisíce korun ročně na rodinu,“ míní. Nový systém emisních povolenek má fungovat od roku 2027.
Podle Protivínského jsou tvrzení o venkovu, co se nedoplatí, příliš paušalizující, protože tato oblast zahrnuje mnoho odlišných domácností. „Pokud bydlíte na venkově a máte kvalitně zateplený rodinný dům, tak se nemáte příliš čeho obávat,“ tvrdí.
Pokud ale jde o nízkopříjmové domácnosti žijící v nezatepleném domě vytápěném uhlím, dopad prý může být velice odlišný a náklady mohou být značné, stejně jako v případě nízkopříjmových domácností závislých na automobilové dopravě. „Takovým domácnostem musí stát pomoci a právě k tomu mají sloužit prostředky vybrané pomocí emisních povolenek,“ sděluje Protivínský.
Znečišťovatel platí
U litru benzinu a nafty má jít o zvýšení ceny tři až čtyři koruny za litr, u plynu se hovoří o 200 až 250 korunách na megawatthodinu. U uhlí zřejmě půjde až o polovinu cenu. „Kdo hodně jezdí, tak to pro něj mohou být desítky tisíc korun ročně navíc. Kdo má velký dům a topí uhlím, opět může jít až o několik desítek tisíc. V případě plynu bude zdražení nižší, i tady se dá počítat u menšího objektu o tisíce,“ vyjmenovává Tyleček.
„Dopady na průměrnou domácnost nebudou příliš vysoké a většina domácností si je bude moci dovolit. Bude se jednat o méně než jedno procento rozpočtu domácností,“ podotýká však Protivínský, podle nějž jsou v případě osob žijících v nezatepleném domě vytápěném uhlím dopady na ostatní lidi výrazně větší, než kolik mají platit na povolenkách.
„Když někdo znečišťuje životní prostředí, musí alespoň část škod zaplatit. To je ten klíčový princip – znečišťovatel platí,“ říká. Ani pohonné hmoty by se podle něj neměly cenově výrazně vychýlit. „V devadesátých letech jsme si za průměrný plat mohli koupit jenom třetinu benzinu, kolik si za průměrný plat můžeme dovolit dnes,“ podotýká Protivínský.
Část obyvatel už dnes doplácí na systém ETS 1 kvůli centrálnímu vytápění. Teplárny, které z velké části využívají uhlí, nakupují povolenky a náklady přenášejí na koncové uživatele. „Situace by se měla vyrovnat. Kdo odebíral dálkové teplo, tak platil víc než ten, kdo si nakupoval uhlí pro rodinný dům,“ upozornil Tyleček.
Zavedení systému prý může být doprovázeno obecným zvýšením cen, protože například se zdražením pohonných hmot musí počítat kromě domácností i podniky. „I firma musí topit, její zaměstnanci se musí přesouvat. Zaměstnanec bude platit benzin nebo naftu zdražené o emisní povolenky,“ zmiňuje Tyleček.
Zavádět systém postupně
Povolenka má stát 45 euro za tunu vypuštěných emisí skleníkových plynů, nakupovat je nebudou přímo lidé. „I těch 45 euro mi přijde opravdu hodně s ohledem na to, jak dlouho systém ETS 1 nabíhal. Asi to není něco, co by Česko nezvládlo, ale povolenky dlouho stály jen jednotky euro,“ říká Tyleček.
Kdyby cena přesáhla 45 eur za povolenku, pustí se do oběhu další povolenky, podle Tylečka to ale nemusí být samospásné. „Když bude taková poptávka, že ani přes další povolenky cena neklesne, není jednoznačně určeno, co bude dál, a jestli cena nebude dál růst. Jde o to, jestli bude kontrolní mechanismus dostatečně silný, aby omezil výkyvy ceny,“ dodal Tyleček s tím, že se nyní stále bavíme o pětačtyřiceti eurech v cenách roku 2020, kdy se systém modeloval. „Nakonec to bude spíš mezi 55 a 60 eur za povolenku,“ míní.
Tyleček by prý začal na ceně deset euro za povolenku. „To by byl posun vpřed. Po pár letech by se zhodnotila situace na základě výkonnosti evropské ekonomiky, negativních i pozitivních dopadů. Začít na pětačtyřiceti eurech, aby ceny paliv rostly o koruny na litr, to mi přijde hodně,“ říká.
I podle Protivínského je rozložení zvyšování ceny povolenky v čase dobrý způsob, jak opatření zavést. „U povolenkových systémů je to složitější, protože jejich podstatou je, že vy řeknete maximální povolené množství emisí a cenu pak stanovuje volný trh. Tam ji nemůžete přímo určit,“ podotýká. Připomíná, že 45 euro je pořád nižší suma než v případě ETS 1, kde je cena povolenky kolem 70 eur.
Pomohou povolenky klimatickým cílům?
Je zde ale určitý paradox. Případné zastropování ceny povolenky by totiž zároveň mohlo výrazně snížit výnosy, které jsou z povolenek očekávané. Z výnosů ze systému by se měly financovat sociální programy, které by podpořily dekarbonizační opatření pro domácnosti. Dlouhodobá fixace ceny povolenky na 45 euro může navíc přinést její zdražení v dalších letech.
„Kdyby nebyly očekávané výnosy z emisních povolenek, tak bude méně dotací na podporu bezemisních zdrojů. Potom bychom byli mimo režim naplnění celého Green Dealu a bezemisní ekonomiky do roku 2050,“ podotýká Tyleček s tím, že například s cenou povolenky 40 euro „nevychází“ naplnění programů jako Fit for 55.
I podle Protivínského je důležité, aby cena povolenky nebyla příliš nízká, protože jde jinými slovy o pobídku k tomu, aby se lidé rozhodli zateplit si dům nebo přejít na tepelné čerpadlo. „Adopcí čistých technologií můžeme ušetřit a tím se vyhnout zaplacení povolenky,“ připomíná.
„Bude se muset vybrat víc, pokud se nezmění klimatické cíle,“ varuje však Tyleček. „Jedna z cest by bylo zavést bezemisní ekonomiku v roce 2060 nebo 2075. Něco, co by všichni daleko lépe zvládali bez skokového zdražování. Pořád bychom byli světovými lídry ve snižování emisí, jen by se náklady a výnosy více rozložily v čase, aby to bylo přijatelnější,” nastiňuje. Podle Protivínského se však těžko předem odhaduje, jak vysoká cena je potřeba k dosažení klimatických cílů.
Politici od povolenek dávají ruce pryč
Politici většiny uskupení nyní říkají, že povolenky nechtějí uvést v praxi, Praha je přitom ve schvalovacím procesu v Bruselu nerozporovala. Česko a dalších sedmnáct států nyní žádá například pravidelné zveřejňování informací o tempu zavádění obnovitelných zdrojů nebo právě nastavení mechanismu, který by omezil zmíněné výkyvy, což je podle analytiků konstruktivní tah.
Tyleček má pro váhavé politiky jisté pochopení. „Bylo to takzvaně za dlouho. Nikdo si to moc nedokázal představit, zároveň jsme čekali, že ekonomika už bude jinde a nebudeme dlouhé roky stagnovat. Kdybychom byli bohatší, na tato opatření bychom měli. Politici se teď možná bojí o svá místečka. Jsou v tom namočení všichni, mysleli si, že bude jiná situace,“ přemítá.
Protivínský však hovoří o zbabělosti, kdy od systému dávají ruce pryč všichni napříč politickým spektrem. „Když byl u vlády Andrej Babiš (ANO), schvalovala se Zelená dohoda. Finální podoba ETS 2 se dojednávala za současné vlády. Tato klimatická opatření se stávají obětí populismu a soupeření. Žádný z politiků se nesnaží vysvětlovat, proč to celé děláme,“ dodává Protivínský, podle nějž si veřejnost uvědomuje závažnost klimatické změny, ale je zmatená ohledně toho, co jsou správná řešení.
Co je pro lidi schůdnější?
Tyleček zmiňuje, že si Češi nedávno prošli „brutálním“ zdražením energií. „Teď je ve výhledu něco, co jde podobným směrem,“ míní s tím, že tuzemsko má jeden z nižších podílů obnovitelných zdrojů. „Máme emisnější zdroje, které jsou dražší. Budeme je muset zavírat, což bude mít nějaké socioekonomické dopady,“ dodává s tím, že zůstává otázkou, zda může být Česko lídrem nízkoemisní ekonomiky.
Je pravda, že máme poměrně vysokou výrobu elektřiny z uhlí – na osobu v Evropě nejvíc, podotýká Protivínský, tato výroba už je v současném povolenkovém systému, který je podle něj efektivní. „V daných sektorech dochází ke snižování emisí rychleji, firmy investovaly do čistých technologií nebo do úsporných opatření. Nedochází ke snížení výroby nebo jejího přesunu do jiných zemí. Troufnu si říct, že to můžeme převést i na systém ETS 2,“ dodává.
Česko podle něj mohlo podobně jako Švédsko nebo Finsko zavést uhlíkovou daň (daň vybíraná podle množství emisí skleníkových plynů vyprodukovaných činností ekonomických subjektů) už v devadesátých letech a postupně ji zvyšovat, aby byl dopad mírnější. „Můžeme se ptát, proč jsme to tehdy neudělali,“ ptá se ekonom Protivínský.
„Všichni chceme čistší prostředí, ekonomiku, která nebude závislá na vysokoemisních zdrojích. To, co se vybere na emisních povolenkách, by mělo zpětně jít na soláry, elektromobily, podporu hromadné dopravy. To je fajn, je ale důležité se zamýšlet, jestli to celé nejde moc rychle,“ dodává Tyleček.
U vytápění budov jsou podle Protivínského opatření přímočará – stačí kvalitně zateplit dům a je z větší části splněno, a pokud se to doplní o tepelné čerpadlo, tak se víc řešit nemusí. „U osobní dopravy, která stále narůstá, jsem skeptičtější. Tam je klíčová infrastruktura. Když nebudou dostupné nabíjecí stanice pro elektromobily, je to méně pohodlné,“ zhodnotil.
