Ruská ekonomika letos zřejmě klesne méně výrazně, než se s ohledem na západní sankce čekalo. Uvedl to Mezinárodní měnový fond (MMF), který zlepšil letošní odhad vývoje ruského HDP. Ruské hospodářství ale i tak čeká výrazná recese a MMF zhoršil jeho výhled na příští rok. Navzdory mnohým vyjádřením Moskvy, která často vycházejí z neúplných či zavádějících údajů, se ruská ekonomika pod tíhou sankcí postupně hroutí, uvádějí výzkumníci z americké Yaleovy univerzity.
Ruská ekonomika na tom zatím není tak špatně, jak se čekalo. Pod tíhou sankcí se ale postupně hroutí
Nejnovější Světový ekonomický výhled MMF zlepšil odhad ruského HDP pro letošní rok o dva a půl procentního bodu, i tak ale čeká pokles ruské ekonomiky o šest procent. Hlavní ekonom MMF Pierre-Olivier Gourinchas to podle agentury AFP označil za „stále poměrně značnou recesi“.
Ruská centrální banka a politici byli podle Gourinchase „schopni odvrátit bankovní paniku a finanční zhroucení, když byly sankce poprvé uvaleny“ a Moskvě podle něj pomáhají i rostoucí ceny energií. „Určitou odolnost“ podle něj díky vládní podpoře projevuje i domácí ruská poptávka.
Gourinchas ale zároveň upozornil, že MMF od dubna zhoršil odhad vývoje ruské ekonomiky na příští rok o 1,2 procentního bodu, nyní očekává pokles o 3,5 procenta. Dopad západních sankcí se podle něj postupně kumuluje a narůstá.
Experti: Sankce ruskou ekonomiku ničí
Potvrzuje to i skupina expertů z americké Yaleovy univerzity, kteří nedávno představili analýzu dopadů západních sankcí na ruskou ekonomiku. Sankce podle nich rozhodně nejsou neúčinné, nýbrž mají na ruskou ekonomiku zničující dopad, píší v analýze, kterou publikovali mimo jiné v magazínu Foreign Policy.
Mnoho z přehnaně optimistických analýz či prognóz podle nich čerpá z dat ruské vlády, která jsou nedůvěryhodná, neboť bývají neúplná a selektivní. Kreml některé statistiky přestal zveřejňovat úplně, v důsledku čehož mnohé predikce spoléhají na optimističtější čísla z dřívějška, která dopad sankcí ještě plně neodrážela. A oficiálně zveřejněné pozitivní údaje nelze považovat za spolehlivé, neboť statistici jsou v Rusku pod politickým tlakem, vysvětlují experti.
Dali proto dohromady analýzu, která používá soukromé ruské a přímé zdroje dat včetně spotřebitelských dat, zpráv od ruských mezinárodních obchodních partnerů či údajů o přepravě zboží. Z analýzy podle autorů vyplývá, že odliv byznysu a sankce „drtí ruskou ekonomiku v krátkodobém i dlouhodobém horizontu“, i když Kreml často tvrdí opak.
Rusko ztrácí status energetické supervelmoci
Rusko nemůže jednoduše přesměrovat vývoz zemního plynu z Evropy do Asie, jak Moskva ráda ujišťuje, uvádějí výzkumníci, neboť mu pro to (zatím) chybí infrastruktura. Většina ruských plynovodů vede do Evropy a nejsou kompatibilní s potrubím, které spojuje Sibiř s Asií a které představuje jen deset procent kapacity plynovodů evropských. Dostavba plynovodů do Asie potrvá roky.
Plyn, který Rusko loni vyvezlo do Číny, představuje ani ne deset procent suroviny, kterou dodalo Evropě. Rusko tak v tomto ohledu potřebuje světové trhy více, než ony potřebují Rusko. Do Evropy loni směřovalo 83 procent vývozu ruského plynu, ale Evropa přitom z Ruska čerpá jen 46 procent své spotřeby.
Ani v případě ropy Rusko nemůže jednoduše prodávat víc do Asie. Čína a Indie jsou si vědomy ruské svízelné situace, a nutí proto Moskvu k bezprecedentním slevám. Přeprava ruské ropy tankery do východní Asie přitom zabere v průměru 35 dnů, zatímco do Evropy se surovina dostane za dva až sedm dní.
Ruské náklady na produkci jsou kromě toho relativně vysoké a Moskva je závislá na západních technologiích. Ministerstvo energetiky už dokonce reviduje projekce dlouhodobé produkce ropy směrem dolů. „Rusko ztrácí svůj status energetické supervelmoci, přičemž se nenávratně zhoršuje jeho strategická ekonomická pozice jako někdejšího spolehlivého dodavatele komodit,“ konstatují výzkumníci.
Vývoz snížila i Čína, kurz rublu je umělý
Ani v dalších ohledech nemá Rusko podle analýzy důvod k optimismu. Dovoz do země se v posledních měsících snížil o padesát procent, a ani Čína tento výpadek nenahradila tak, jak se mnozí na Západě obávali. Pohyb zboží a služeb z Číny do Ruska naopak od začátku roku do dubna spadl o více než padesát procent, z dřívějších více než osmi miliard dolarů měsíčně na necelé čtyři miliardy dolarů.
Domácí poptávka také zřejmě není tak odolná, jak se zdá. Zájem o zahraniční automobily se u velkých automobilek průměrně propadl o 95 procent, výdaje spotřebitelů a maloobchodní prodej klesly o dvacet procent. Odchod západních firem má za následek odliv půl milionu často vysoce kvalifikovaných lidí a i moskevský starosta přiznal, že lze čekat masivní úbytek pracovních míst.
Navzdory vysokým cenám energií míří letos ruský rozpočet ke schodku ve výši dvou procent HDP. Polovinu ruských rezerv v zahraničních měnách zmrazily sankce a ministerstvo financí navzdory stále vysokým cenám ropy a zemního plynu navrhlo, že třetina z rezervního Fondu národního bohatství půjde na sanování rozpočtového schodku.
Kreml se také rád chlubí silným rublem, jehož kurz se po prudkém oslabení ustálil na konci června těsně nad 50 rubly za dolar. Kurz je ale na této úrovni udržován uměle drakonickým omezením pohybu kapitálu. Rusové si například nemohou volně vybírat úspory v cizích měnách, velcí exportéři zase poptávku uměle navyšují nucenými nákupy.
Skutečný stav ruské ekonomiky zatím do určitě míry zamlžují příjmy z prodeje ropy a zemního plynu, neboť západní sankce jsou v tomto ohledu neúplné. Pokud ale bude Západ držet při sobě a sankční tlak zvýší, „neexistuje pro Rusko žádná cesta z ekonomického zapomnění,“ uzavírají výzkumníci z Yaleovy univerzity.
