Za morální hazard kontinentálních rozměrů označil ekonom Pavel Kohout fond obnovy, na kterém se v úterý shodli lídři Evropské unie. Naopak ekonom Petr Zahradník uvedl, že Česko má obrovské veřejné potřeby, které musí stát či veřejný sektor zajišťovat, a k jejich podpoře je fond vhodný. Oba byli hosty Událostí, komentářů.
Morální hazard versus zajištění veřejných potřeb. Ekonomové Kohout a Zahradník diskutovali o fondu obnovy
Ekonomové Petr Zahradník a Pavel Kohout v pořadu Události, komentáře (zdroj: ČT24)
Lídři Evropské unie v úterý dospěli k dohodě ohledně toho, jak bude vypadat finanční pomoc ekonomikám zasaženým koronavirovou krizí. Z fondu obnovy budou moci státy od ledna příštího roku začít čerpat 750 miliard eur (asi 20 bilionů korun), přičemž 390 miliard eur z této částky budou tvořit granty a zbytek půjčky.
Česko na dotacích z nového fondu získá 8,7 miliardy eur (přes 230 miliard korun), což premiér Andrej Babiš (ANO) považuje za úspěch. Peníze by podle něj Česká republika měla využít v automobilovém průmyslu, ve zdravotnictví a při digitalizaci.
Pavel Kohout z Algorithmic Investment Management vidí v dohodě varovný signál, že Evropská unie směřuje ke všeobecnému zadlužování. „Navíc k zadlužování ve jménu všech, kdy všichni ručí za dluhy všech ostatních, což je morální hazard naprosto kontinentálních rozměrů,“ prohlásil.
Petr Zahradník, člen evropského hospodářského výboru, uvedl, že pokud by ta domluvená částka byla třeba stokrát vyšší, tak by samozřejmě souhlasil s tím, že jde o morální hazard. Ale 750 miliard eur představuje čtyři procenta hrubého domácího produktu Unie v loňském roce.
„Je to částka spolehlivě pod kontrolou ekonomických možností EU. Bude se splácet třicet let a rozdělovat po dobu šesti let, tedy nic naddimenzovaného.“ Doplnil, že fiskální kapacita Unie byla velmi nedostatečná a nedržela krok s ofenzivní měnovou politikou. Současnou dohodu proto vidí jako nezbytnou cestu, kterou bylo třeba uskutečnit.
Aby země nespoléhaly, že ostatní státy dluhy zaplatí
Kohout souhlasil, že makroekonomicky jde sice o relativně malý krok, ale nesprávným směrem. Pokud těch malých kroků nesprávným směrem bude hodně, tak to může skončit tak, že každá členská země bude spoléhat na to, že všechny ostatní unijní státy zaplatí její dluhy, dodal.
Podle něj se nikdy nestalo, že by se problematická ekonomika dostala ze svých potíží zadlužením. Takový postup může posloužit pouze výjimečně, teoreticky by tedy dluh mohl pomoci k překonání následků koronavirové krize. Upozornil však, že odsouhlasené peníze z programu budou k dispozici teprve v průběhu příštího roku, což se mu zdá docela pozdě. „Spíše se obávám, že hlavní motivace byla jiná – pravděpodobně založit společné evropské zadlužování, což vidím jako velký problém.“
Zahradník poté rozebíral, co by se stalo, pokud by nějaká země nebyla schopna splácet. Vidí dvě možnosti. Ze základního balíčku tvoří 360 miliard eur půjčky a finanční nástroje, které by samy o sobě měly být návratné a projít tržním testem. „A je velká pravděpodobnost, že tyto prostředky se v uvozovkách splatí samy, protože jsou na návratnosti založeny.“
Zbývá tedy 390 miliard eur v podobě dotací, které také budou – zhruba půl na půl – spláceny dvojím způsobem. Jednak tradičně, tedy příspěvky členských států EU. Zbývající část pak půjde na úkor vlastních zdrojů Unie. „Což já považuji za největší neznámou, nebo největší otevřené místo, protože summit se nedokázal dohodnout na tom, které vlastní zdroje to budou.“ K těmto vlastním zdrojům patří například příjmy z emisních povolenek. A tam nebude podle Zahradníka rozlišitelné, zda to platí Francie, Německo, či někdo jiný, a bude těžké identifikovat, kdo na koho doplácí.
Ať investuje privátní sféra
Na otázku moderátorky Světlany Witowské, do čeho by měl kabinet evropské peníze prioritně investovat, uvedl Kohout, že vláda by neměla investovat a měla by nechat soukromý sektor, aby investoval. „Říká se tomu tržní ekonomika,“ dodal.
Zahradník k tomu uvedl, že v minulosti byla neschopnost Česka vyčerpat evropské peníze ovlivňována existencí výrazných administrativních a někdy i politických překážek. Jako ilustraci pak uvedl, že od členství v EU od roku 2004 získalo Česko – v přepočtu na území – na rozvoj dopravní infrastruktury stejné peníze jako Polsko či Španělsko. A obě tyto země mají nyní kvalitu infrastruktrury výrazně lepší než Česko, poznamenal. „Přiznejme si, že opravdu nejsme premianti ve využívání evropského rozpočtu.“
Dodal, že by souhlasil s Kohoutem ohledně investic soukromého sektoru, ale existují také obrovské veřejné potřeby, které musí zajišťovat stát či veřejný sektor. A k tomu by měl být (evropský) víceletý finanční rámec dobrou oporou.
Jourová, Havlíček, Telička a Vondra hosty pořadu Události, komentáře (zdroj: ČT24)
Kohout v pořadu dále uvedl, že Evropská unie si dokáže na trhu dluhopisů vyjednat jen marginálně lepší podmínky, než pokud by si tam půjčovalo samotné Česko. K tomu, že Babiš nevyjednal na summitu zmínku o jádru jako čistém zdroji, řekl, že neví, do jaké míry to bylo možné vyjednat.
Zahradník řekl, že spousta členských států má s jádrem „problém“. Proto by nám prospělo, kdyby tam byla noticka, že jaderná energie pomáhá Zelenému údělu (Green Deal). „Není dobré, že to tam není.“