Ministerstvo spravedlnosti uvedlo, že práva obětí trestných činů jsou jednou z jeho priorit. Od šesti večer před sídlem resortu probíhala demonstrace Světlo pro oběti znásilnění. Organizátoři protestu chtěli upozornit na případ, kdy muž opakovaně znásilňoval nevlastní dceru, přičemž Krajský soud v Brně mu uložil za několik let trvající sexuální zneužívání podmínku. Podmíněné tresty za znásilnění uložily soudy od roku 2016 více než polovině odsouzených.
Podmínku za opakované znásilnění prověřujeme, ujišťuje resort spravedlnosti. Lidé demonstrovali před budovou ministerstva
Studio ČT24: Práva obětí trestných činů (zdroj: ČT24)
Ministerstvo spravedlnosti uvedlo, že případ opakovaného znásilnění dívky prověřuje, poté prý zváží další postup. „Nemáme písemné vyhotovení rozsudku,“ prohlásil ale náměstek ministra spravedlnosti Antonín Stanislav (ODS) s tím, že se k případu vyjádří až poté, co ho dostane. Připomněl některé kroky, které již byly v problematice zavedeny, například redefinici trestného činu znásilnění. Tato novela by měla vstoupit v platnost 1. ledna 2025.
Jedním z cílů ministerstva do budoucna je podle Stanislava navýšení peněžité pomoci obětem znásilnění, a to minimálně o inflaci. Podle ředitelky odporu trestní politiky Gabriely Slovákové jsou u peněžité pomoci ambice zavést valorizační systém.
Šéf resortu Pavel Blažek (ODS) chce přezkoumat, zda nebyl porušen zákon, a případně podá stížnost k Nejvyššímu soudu. Rozsudek si vyžádalo také Nejvyšší státní zastupitelství v Brně, které zváží podání dovolání.
Dívka popsala, že se dlouhodobě potýká s psychickými problémy. V současnosti je hospitalizována na psychiatrii po pokusu o sebevraždu.
Na tiskové konferenci vystoupil kromě Stanislava také náměstek ministra spravedlnosti Karel Dvořák (STAN). Ten řekl, že je namístě klást otázky, jak funguje soudní systém v Česku, nemá se ale zapomínat na nezávislost justice. Za důležité označil, aby se obětem dostávalo od začátku odborné pomoci, jak psychologické, tak právní, či aby nedocházelo k jejich sekundární viktimizaci. „Chceme navrátit důvěru obětí ve fungování systému,“ shrnul. Zmínil, že od letošního ledna ministerstvo při organizačních změnách agendu obětí zdůraznilo a vyčlenilo na ni víc peněz.
Dalším z důležitých prvků je podle něj vzdělávání soudců i dalších justičních pracovníků, měli by znát nejen právo a judikaturu, ale také takzvané měkké dovednosti. „Nemůžeme říkat soudům, jak mají rozhodovat, ale můžeme jim vytvořit co nejlepší podmínky pro to, aby rozhodovali spravedlivě,“ uvedl Dvořák. Ministerstvo podle něj pracuje na zavedení povinného vzdělávání soudců.
Vládní zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková má za to, že systém pomoci obětem násilí se v Česku dlouhodobě nedaří nastavit, chybí prý potřebné služby i prevence. „Bez stabilní, dlouhodobé politické podpory se nám potřebné systémové změny nedaří zajistit a nastavit, takže máme jak málo lůžek pro oběti, tak málo programů pro původce násilí a téměř žádnou prevenci násilí, která by byla systematická. To vede k tomu, že máme poměrně dramatická čísla o tom, kolik lidí v naší zemi násilí zažívá,“ řekla. Je přesvědčena, že by k systémovému řešení přispěla takzvaná Istanbulská úmluva proti násilí na ženách a domácímu násilí.
Tresty za sexuální delikty
Loni policie přijala devět set oznámení o znásilnění. Od roku 2016 do konce roku 2022 bylo za znásilnění odsouzeno 643 lidí. Podmíněným trestem skončilo 46 procent případů, podmínkou s dohledem potrestaly soudy jedenáct procent pachatelů. Nepodmíněný trest soud uložil čtyřiceti procentům pachatelů.
U znásilnění ve druhém odstavci, které zahrnuje donucení k souloži či jinému srovnatelnému styku, znásilnění dítěte staršího patnáct let nebo se zbraní, uložily soudy jako hlavní trest podmínku či podmínku s dohledem v 66 procentech případů, nepodmíněný trest ve 33 procentech případů.
Ve třetím odstavci, kterého se dopustí pachatel, jenž znásilní například dítě mladší patnácti let nebo když oběti způsobí těžkou újmu na zdraví, byla podmínka nebo podmínka s dohledem uložena ve 24 procentech případů, nepodmíněný trest u 74 procent případů. Čísla nezahrnují takzvaný souběh, tedy situaci, kdy se pachatel dopustil více trestných činů před tím, než byl za některý z nich odsouzen pravomocným rozsudkem.
Demonstrace pro oběti
Demonstrující rozsvítili večer před budovou ministerstva spravedlnosti světla čelovek, baterek či mobilů, kterými symbolicky zářili do oken budovy. Mnozí měli transparenty s nápisy jako „Ne znamená ne“ nebo „Ženská práva, lidská práva“. Protestu se zúčastnily stovky lidí. Přišly také předsedkyně podvýboru sněmovny pro domácí a sexuální násilí Taťána Malá (ANO) a členka podvýboru Klára Kocmanová (Piráti).
„Určitě bych chtěla vzkázat velké díky, nejenom za sebe, ale za všechny oběti. Ráda bych vzkázala, že to má smyl. Teď to můžeme vzít do svých rukou a můžeme se pokusit o změnu,“ vzkázala oběť případu demonstrujícím.
Události: Demonstrace u ministerstva a tresty za znásilnění (zdroj: ČT24)
Demonstraci Světlo pro oběti znásilnění organizovala česká pobočka Amnesty International a organizace Konsent. Podle výkonné ředitelky Konsentu Johanny Nejedlové nefunguje správně v případě obětí sexuálních trestných činů celý systém české justice.
„Analýza organizace Profem ukazuje například to, že padesát procent případů znásilnění končí rozsudkem, který uděluje podmínečný trest. Za nás je tohle něco, co obětem ukazuje, že nemá smysl to, co se jim stalo, hlásit na policii, snažit se najít spravedlnost. Chceme po ministrovi spravedlnosti a celém ministerstvu, aby se na ten systém podívali a pokusili se ho napravit,“ řekla ČT. Vidí například problém v tom, že se soudci a soudkyně v Česku nemusí k tomuto tématu povinně vzdělávat.
Podle demonstrujících justice selhává při poskytnutí spravedlnosti obětem. Na nedostatky v přístupu k obětem upozorňují přitom někteří advokáti už celá léta.
„Já bych chtěla, aby konečně bylo zavedeno povinné vzdělávání soudců,“ uvedla advokátka a spoluzakladatelka spolku Bez trestu Lucie Hrdá. „V okamžiku, kdy začnete vzdělávat lidi, kteří rozhodují, tak nemohou používat mýty (...). Nemůže tam docházet k bagatelizacím, ke zjednodušování, ke zlehčování následků na životě oběti,“ řekla.
Hrdá kritizuje třeba i to, že pachatele policie vyšetřovala na svobodě a dívka s ním tedy musela sdílet společnou domácnost. Přitom to není ojedinělý případ. „Měli jsme tady takovou kauzu, kdy se ten pachatel k nim vrátil na Vánoce, aby ‚přece měli hezké rodinné Vánoce‘. A to znásilňované dítě tam bylo s ním,“ prohlásila.
Známé kauzy
Některé z nejznámějších případů znásilnění a sexuálního obtěžování v Česku dokládají, že nahlásit znásilnění nebo sexuální zneužívání bezprostředně poté, co k němu dojde, je pro oběti obtížné. Zvlášť to platí tehdy, když se to děje doma nebo když má agresor vlivnou pozici.
Asi nejznámější případ poslední doby se týká bývalého poslance Dominika Feriho. Ten má podle prvního rozhodnutí justice strávit ve vězení tři roky za dvě znásilnění a pokus o něj. Dva skutky se staly v roce 2016, třetí v roce 2018. Bývalý politik se odvolal. Zmocněnkyně poškozených Adéla Hořejší to také zvažuje. I tak říká, že dosavadní výsledek pro její klientky hodně znamená. Oceňuje i přístup soudu.
„Jedna z klientek mi dokonce po tom svém výslechu říkala, že má po dlouhé době pocit, že získává kontrolu nad svým životem i díky přístupu soudu,“ řekla Hořejší.
I proto podle ní má smysl sexuální násilí hlásit. Předtím ale doporučuje vyhledat právě zmocněnce – náklady na ně obětem odpadají, hradí je stát. „Když oběť jde na policii bez zmocněnce, tak je ve stresu a těm inkriminovaným momentům, které jsou třeba důležité pro řízení, se vyhýbá, protože je vytěsňuje,“ podotkla Hořejší.
Známý je také případ psychiatra Jana Cimického. Ten čelí obžalobě z 39 sexuálních trestných činů, kterých se měl dopustit mezi lety 1979 a 2019. Ve čtyřech případech mělo jít o znásilnění. Lékař u soudu řekl, že vinu necítí.
To kauzu někdejšího sbormistra Bambini di Praga soudy uzavřely před třinácti lety. Bohumila Kulínského poslaly na pět a půl roku do vězení, odpykal si polovinu. Zneužíval devatenáct svěřenkyň, přičemž osmi z nich nebylo ani patnáct let.
Oběti přicházejí až po čase zejména tehdy, když je násilník z rodinného kruhu. Na takové případy se zaměřuje Martina Hožvová. Oběti se podle ní mají svěřit nejlépe jinému dospělému mimo rodinu. „Je potřeba mít promyšleno, kam dál. Bohužel státní instituce alternativní bydlení typicky nejsou schopny nabídnout,“ popsala. Radí třeba i archivovat komunikaci s kamarády.
Zvýšenou pozornost si v poslední době získalo i to, že olomoucký vrchní soud v prosinci zamítl odvolání obžalovaného šestapadesátiletého muže, který zneužíval v Kroměříži školačky, jako nedůvodné. Rozsudek, který ho poslal na deset let do vězení, je tak pravomocný.