V noci na neděli se opět mění čas – ze zimního na letní. V Česku lidé hodiny přetáčejí vždy poslední neděli v březnu. A to nepřetržitě už 46 let. Změna se již tradičně dotkne například některých vlakových spojů. České dráhy upozorňují na hodinové zpoždění jedenácti vlaků. Národní dopravce na změnu upozorní e-mailem i v aplikaci.
V noci na neděli se mění čas. Lidé budou spát o hodinu méně
7 minut
Události: Změna času
Letní čas byl v českých zemích poprvé zaveden v letech 1915 a 1916. Vrátil se za druhé světové války v roce 1940 a trval do roku 1949. Potřetí si Češi začali posouvat hodinky v době energetické krize na konci 70. let. Do poloviny 90. let trval v Česku letní čas půl roku. Od roku 1996 se republika připojila ke zvyklostem EU a časový posun trvá sedm měsíců.
„Zavádění letního času bylo od počátku sporné. Protože sice se ušetřilo za svícení, ale vzhledem k tomu, že strojírenské podniky, kanceláře začaly fungovat dřív, tak ta úspora nebyla tak výrazná v důsledku vyšších nákladů na vytápění,“ uvedl kurátor hodinářských sbírek Národního technického muzea David Hamr.
A sporné zůstává dodnes. Řada odborníků upozorňuje na zdravotní důsledky – nespavost, sníženou pozornost, rostoucí nehodovost.
Astronomický střed Evropy se nachází ve středních Čechách v Kouřimi na Kolínsku. V tomto jediném bodě platí středoevropský čas podle Slunce. V ostatních částech republiky se liší až o patnáct minut.
„Ten čas platí právě a jen tady. Všude jinde se musí přepočítávat,“ vysvětluje astronom z Astronomického ústavu Akademie věd ČR Pavel Suchan. Ve hvězdářské ročence mají astronomové spočítané, kdy přesně v jednotlivých dnech Slunce vychází nebo kdy je pravé poledne.
Přechod na letní čas znamená posun do jiného pásma. Přirozeně by totiž poledne mělo nastat v době, kdy je Slunce nad obzorem nejvýš. Ideálně by ho tak sluneční i klasické hodiny měly ukazovat stejně. Jenže Evropa leží ve více časových pásmech a většina států se snaží mít čas jednotný, což usnadňuje cestování, komunikaci i obchod.
V praxi to tak znamená, že když hodiny ukazují 12, je v Praze přibližně poledne i podle slunečních hodin. Ve stejnou chvíli je ale 12 i v Paříži, kde by podle Slunce mělo být teprve o hodinu méně. A na úplném západě Španělska by ve stejné chvíli mělo podle slunečních hodin být 10:30. Když platí letní čas, je rozdíl ještě o hodinu větší.
Snahy o posouvání času byly i v historii
Snahy posouvat čas byly i v minulosti. Čas se průběžně měnil třeba už ve starověkém Římě. Od východu po západ Slunce musel mít každý den přesně dvanáct hodin. Průběžně se tak hodina prodlužovala nebo zkracovala. Třeba v zimě měla jen necelých pětačtyřicet minut. V létě naopak přes hodinu a čtvrt.
Přeřídit hodiny a využít tak ranní světlo radil například Pařížanům už v 18. století americký spisovatel a politik Benjamin Franklin. V satirickém článku v časopise Journal de Paris Franklin vypočítával, kolik peněz by ušetřili na svících a oleji. Francouzi ale jeho nápad nevyužili.
Jeden z prvních vážně míněných návrhů na změnu času projednávali zákonodárci ve Westminsterském paláci. Navrhl ho a prosazoval stavitel William Willett, kterému vadilo, že jeho zaměstnanci v létě, když už je světlo, stále ještě spí. Návrh se projednával v několika výborech, ovšem tehdy bez výsledku.
Jako první země na světě zavedlo letní čas Německo, a to v roce 1916 během první světové války. Mělo to ušetřit až 900 milionů marek a také uhlí a energii, které byly potřeba na výrobu zbraní. Po jeho vzoru na letní čas ve stejném roce přešly i další mocnosti včetně Rakouska-Uherska, Británie nebo Spojených států.
Dnes už střídání času podle ekonomů žádné významné úspory nepřináší. I to je důvod, proč se státy unijní sedmadvacítky už před časem shodly na jeho zrušení. Problém ale nastává, který z časů zachovat. Právě na tom zatím všechna jednání ztroskotala. Severské státy prosazují standardní, kdežto jižní státy spíš letní čas.
