Sobota 25. listopadu byla v roce 1989 sychravá a mrazivá. Přesto dorazilo na Letenskou pláň 800 tisíc lidí demonstrovat proti komunistickému režimu a podpořit požadavky Občanského fóra. „Co je však největší? Ta lidská svoboda,“ zazpívala si zaplněná Letná s písničkářem Jaroslavem Hutkou, který přijel z nuceného exilu rovnou z letiště.
„Chodíval jsem každý den do koordinačního centra Občanského fóra a tam mě tehdy odchytil Jarda Kořán, pozdější první porevoluční primátor pražský, že je Hutka na letišti a že chce, abych ho s ním jel vyzvednout, že nemá vízum, že ho tam musíme vyprostit a odvézt na Letnou,“ vzpomíná hudebník Michal Prokop.
Při příjezdu na letiště už Hutka čekal za skleněnou stěnou. Prokop dodnes neví, jak se to stalo, ale Kořánovi se podařilo přesvědčit příslušníky SNB, aby zpěváka pustili s ním. „Tak jsem ho naložil do auta, přivezli jsme ho rovnou na tribunu, on zazpíval proslulou Náměšť a pak ještě myslím, Ach, synku, synku s panem Suchým a Hankou Zagorovou,“ připomíná hudebník památný okamžik listopadových událostí 1989.
Po skončení letenské demonstrace zůstal Jaroslav Hutka, který právě přicestoval ze zahraničí, na tribuně úplně sám. „Pamatuji si, že byla děsná zima, asi deset pod nulou, tak si vzpomínám, že jsem mu půjčoval nějakou péřovou bundu a odvezl ho do Laterny a předal ho Občanskému fóru,“ dodává Prokop.
Havel, Dubček i Zeman
Celou demonstraci 25. listopadu, kam někteří lidé přišli z katedrály sv. Víta na Pražském hradě přímo z pontifikální mše u příležitosti svatořečení Anežky Přemyslovny, přenášela v přímém přenosu Československá televize. Přenos si tehdy na vedení televize vynutil její stávkový výbor.
Před zhruba 800 tisíci lidmi z celého Československa vystoupil s projevem Václav Havel, za Občanské fórum (OF) vyjádřil hluboké znepokojení z nedostatečných změn ve vedení KSČ a vyzval ke generální stávce. Z tribuny pražské Sparty promluvil i Alexander Dubček.
Mezi vystoupeními studentů nebo herců zaujal projev ekonoma a prognostika Valtra Komárka nebo výstup tehdejšího prognostika a současného prezidenta Miloše Zemana o tom, jak vyspělé socialistické Československo zaostává za řadou zemí, například i za Nepálem.
„Byla to, myslím, jedna z těch chvil, které člověk prožije v životě málokrát, že se najednou lidé spojí a že jsme všichni chtěli to samé. To se bohužel dneska příliš neděje,“ uzavřel ve Studiu 6 Michal Prokop svou vzpomínku.
