Ústav pro studium totalitních režimů představil Biografický slovník komunistických funkcionářů. Obsahuje 326 jmen lidí, kteří zastávali vrcholné funkce v KSČ od jejího vzniku v květnu 1921 až do pádu komunistického režimu na konci roku 1989. Osudy lidí pohybujících se alespoň chvíli kolem vrcholu mocenské pyramidy dával dohromady i historik Matěj Bílý, který byl hostem Událostí, komentářů.
Slovník funkcionářů rozplétá cesty k vrcholu komunistické moci
Události, komentáře: Historik Bílý o slovníku funkcionářů KSČ (zdroj: ČT24)
Projekt odrážel problém, že o diktatuře komunistické strany se často mluví v odosobněných pojmech. Historici chtěli dát tehdejší moci konkrétní tváře. Většina lidí zná generální tajemníky, případně členy politbyra, předsednictva, předsedy vlády. „Ale vládnoucí struktury zahrnovaly daleko širší okruh osob a biografický slovník je má přiblížit laické i odborné veřejnosti,“ vysvětluje Bílý.
Klíčem pro zařazení jednotlivých funkcionářů do slovníku byl výkon některé z 28 funkcí, které v rámci stranické hierarchie byly nejvýš. Životopisné medailony pak mapují jejich životní dráhu komplexně včetně působení v okresech a krajích.
Historici čerpali i z rozhovorů se samotnými komunisty. „Důležité bylo přesvědčit je, že nám nejde o nějakou skandalizaci, ale o seriózní vědeckou práci,“ odkrývá Bílý strategii, s jakou je oslovili. Na základě toho se podařilo přimět ke spolupráci například Miloše Jakeše nebo bývalého šéfredaktora Rudého práva Jiřího Sekeru a některé rodinné příslušníky.
„K informacím, které jsme získali z těchto rozhovorů, jsme přistupovali kriticky a konfrontovali jsme je s dalšími prameny,“ dodává Bílý s tím, že tito lidé smýšlí pořád hodně ideologicky a interpretace událostí z jejich strany je hodně jednostranná.
Práce je primárně určená odborné veřejnosti. Historici však doufají, že může oslovit každého, kdo se zajímá o československé moderní dějiny, protože poměrně přístupnou formou zprostředkovává mnohdy zajímavé a spletité životní osudy politických představitelů, kteří především po roce 1945 stáli u klíčových momentů české a slovenské historie.
Nejsložitější prý byla rekonstrukce kariér méně známých a zapomenutých funkcionářů. K nim se nedá dohledat dostatečné množství pramenů z centrálních zdrojů, ale je nutné jít například do regionálních archivů. To byla podle Bílého asi nejtěžší práce, která však stála za to. Životopisy totiž nekompilují jen informace z již existující literatury, ale jsou založené na primárním archivním výzkumu.