Po loňských parlamentních volbách odešel ze Slovenska do Prahy. Vrátit se komentátor Arpád Soltész neplánuje, i kdyby se politická situace změnila. „Prezidentské volby beru jako další referendum, které potvrdilo, že většinová slovenská populace nechce patřit na Západ, ale na Východ,“ myslí si a varuje před dalšími kroky premiéra Roberta Fica vůči médiím. „Musí to udělat rychle a špinavě, aby další volby byly stále svobodné, ale už ne férové,“ říká v podcastu Background ČT24.
Slovensko čekají časy sterilní agenturní žurnalistiky, míní komentátor Soltész
Aktuální „emigrace“ není pro Soltésze první. Poprvé opustil Slovensko v létě 1989, když dokončil střední školu. „Odešel jsem do Německa, kde jsem požádal o politický azyl. Když režim padl, tak jsem se v roce 1990 vrátil, navzdory doporučení mé mámy,“ vypráví s tím, že chtěl pomoct v budování demokratické společnosti. „Takové, jakou jsem zažil v Německu. Byla to ale velká naivita,“ vzpomíná.
Po návratu šel studovat překladatelství, v roce 1995 se však stal novinářem. „Byla to úplně slepá náhoda,“ vybavuje si, jak doprovázel kamaráda do Košického večerníku kvůli inzerátu na fotografa. Toho už měli, sekretářka šéfredaktora ale nabídla práci jemu. Noviny později koupili oligarchové blízcí Vladimíru Mečiarovi, Soltész se tak nakonec usadil v deníku Korzár, který byl vůči Mečiarovi kritický. „Stáli jsme na barikádě a bojovali, což byla naše největší chyba. Tato aktivistická DNA ve slovenské žurnalistice do nějaké míry zůstala,“ přemítá.
Soltész se nejprve věnoval investigativní žurnalistice, psal o mafii, kterou podle něj mečiarovský stát kryl a využíval. „Byly to ale pouliční gangy primitivních násilníků,“ říká a vypráví o tom, jak ho na záchodě v hospodě napadli, protože chtěl psát o firmě, přes kterou Slovenská informační služba platila mafii za špinavou práci. „Bylo hodně lidí, pro které tohle bylo příliš, ale nevěděli, komu můžou v médiích věřit. Po té bitce jsem se stal jedním z nejdůvěryhodnějších novinářů, takže se na mě všichni sesypali,“ tvrdí.
Manuál z Budapešti
V éře mečiarismu podle Soltésze panoval v celé společnosti strach, což podle něj nyní nehrozí. „Nějaký stupeň násilí na Slovensku bych ale v blízké budoucnosti očekával,“ myslí si a zmiňuje premiéra Roberta Fica, který podle něj chce zlikvidovat svobodná média. „Z pohledu voleb je pro něj důležitý bulvární tisk a televize. Nepotřebuje, aby televize hrály jeho propagandu, jemu stačí, když na něj nebudou útočit,“ domnívá se žurnalista.
Vládní tlak už teď dopadá na veřejnoprávní RTVS, nevyhne se podle něj ale ani soukromé TV JOJ, pro kterou Soltész pracuje jako komentátor. „Nevím, jak to technicky udělá, ale jednoho dne budou všechny televize hrát velmi sterilní agenturní zpravodajství bez politického názoru a určitě nebudou informovat o kauzách, skandálech a problémech vládní moci,“ naráží Soltész na Maďarsko, podle kterého se Fico údajně řídí.
„Jede podle manuálu z Budapešti, ale neumí s ním tak obratně pracovat a nezohledňuje slovenská specifika. Hlavně Viktor Orbán měl dvanáct let na to, aby žábu pomalu vařil. Robert Fico to musí udělat rychle a špinavě, aby další volby byly stále svobodné, ale už ne férové,“ myslí si čtyřiapadesátiletý novinář. Fico podle něj bude chtít dostat pod kontrolu i soudy a nevládní a neziskové organizace. „A bude se snažit rušit transparentní legislativu,“ dodává.
Většina Slováků touží po pomstě
Přestože Soltész nehodnotí politickou situaci na Slovensku kladně, sám volit nechodí, prý proto, aby zůstal objektivní. Od loňského podzimu už navíc v zemi nežije, po zářijových parlamentních volbách se totiž přestěhoval do Prahy. „Necítím se se Slovenskem spjatý tak, že bych měl spolurozhodovat, kam se vydá,“ vysvětluje s dovětkem, že Slováci se nedávnou volbou Petera Pellegriniho za nového prezidenta definitivně rozhodli jít ze Západu na Východ.
Pozitivně se podle něj většina Slováků nedívá ani na tamější novináře. Po vraždě Jána Kuciaka, se kterým spolupracoval, sice Soltész psal, že žurnalistika dostala druhou šanci, teď to ale vidí jinak. „Emoce opadly a systém se vrátil do normy. Jakákoliv naděje mě přešla už před volbami v roce 2020, kdy jsem pochopil, že většinová populace netouží po právním státě a spravedlnosti, ale po pomstě. Pro ni je práce novinářů nehodnotná,“ myslí si.
Vrátit se domů Arpád Soltész neplánuje, i pokud by se politická situace změnila. „Nenechal jsem to bez boje, ale dospělý člověk se umí naučit, že někdy prohrává, a akceptuje to. Nemám pocit, že jsem Slovenské republice nebo slovenským občanům něco dlužný,“ je přesvědčený.
Vrátil se i k historii svých předků zavražděných fašistickým Slovenským státem nebo k šikaně své rodiny za komunismu. „Snažil jsem se 30 let přesvědčit Slováky, že život podle pravidel politického Západu je příjemnější, ale neuspěl jsem. Bude to tam takové, jaké si to udělají,“ nechal se slyšet Soltész.
I přesto dál plánuje komentovat slovenskou politiku, pracovat by měl také na scénáři k pokračování filmu Válka policajtů, který teď běží v českých kinech. „Můj vydavatel zároveň očekává další román, který už má roky zpoždění,“ říká autor několika knih včetně zfilmovaného románu Sviňa. „A mám tříletého syna, který je se mnou v Praze, takže ho budu vychovávat. To je teď smysl mého života,“ uzavřel.
Celý rozhovor si poslechněte v podcastu Background ČT24 na Spotify, Soundcloud, Podcasty Google, Apple a YouTube.
