Členství v Evropské unii, zejména však v schengenském prostoru, usnadnilo lidem hledání práce za hranicemi, čehož využívá i řada Čechů. Nejvíc jich pracuje v sousedním Německu a Rakousku. Lákají je větší platy či sociální jistoty. Někteří takzvaně pendlují, další naopak přicházejí za štěstím do Česka.
Roky pendlují mezi dvěma státy. Schengen usnadnil Čechům práci za hranicemi
Události ČT: Řada Čechů může díky Schengenu snáze dojíždět za prací za hranice (zdroj: ČT24)
Mnoho Čechů hodnotí členství v EU pozitivně. „Jezdím pětkrát v týdnu do práce, je to pro mě výhoda – zkrácení cesty,“ říká Viktor Toman, který k cestě do Rakouska z Horní Plané na Českokrumlovsku využívá i přívoz přes Lipno.
Toman byl jedním z prvních takzvaných pendlerů. „Přimělo mě k tomu větší finanční ohodnocení a do Rakouska jsem šel kvůli větším sociálním jistotám,“ popsal Toman, který si ještě pamatuje celníky a kontroly na hranicích. „Bral jsem to jako nutné zlo. Dnes je to samozřejmě rychlejší,“ říká.
Dřív byl hraniční přechod otevřený od osmi ráno do osmi večer a musel ho objíždět přes Německo, což byla hodina navíc. Teď mu cesta z práce trvá půl hodiny. „Je to volnější, otevřenější trh lidí – lidi můžou vycestovat, kam chtějí,“ chválí si Schengen český šéfkuchař.
Pět let vařil v Německu a teď už 14 let v Rakousku. Šéfkuchaře dělá ve skiareálu Hochficht, kam jezdí lyžovat 100 tisíc Čechů. „Vydělám si zhruba 12 euro hrubého na hodinu,“ podotkl Toman.
Jen z Hornoplánska dojíždí denně za prací do sousedního Rakouska přes sedmdesát lidí. „Aspoň máme příležitost pracovat za hranicemi, je to pro nás finančně výhodnější,“ prohlásila servírka Marie Štětinová, která tři roky dojíždí do Rakouska.
Funguje to ale i obráceně. Třeba polská květinářka Irena Chabierska se před čtrnácti lety rozhodla podnikat v Česku – zavřela svůj obchod v Kudowě a otevřela ho v Náchodě, tedy vlastně jen na druhé straně hranice. Zákazníků jí díky tomuto kroku přibylo. „Náchod je větší, je tady víc lidí,“ poznamenala květinářka, která návrat do Polska nechystá.