Téma 15 let od vstupu Česka do EU

Dva rozdílné pohledy na patnáct let českého členství v Evropské unii nabídli na výroční konferenci ministr zahraničí Tomáš Petříček (ČSSD) a předseda vlády Andrej Babiš (ANO). Zatímco šéf tuzemské diplomacie akcentoval kulturní rozměr členství a odmítl ho zplošťovat jen na zdroj peněz, premiér zdůrazňoval právě hospodářské benefity – a ve vícero ohledech kritizoval svazující důsledky členství.

Jedním z nejviditelnějších a také nejúspěšnějších projektů EU je výměnný program Erasmus. Ten funguje déle než 30 let a za tu dobu ho vyzkoušelo přes devět milionů lidí. Původně byl určený vysokoškolákům, kteří mohli část studia absolvovat v zahraničí. Aby bylo studium v cizí zemi pro mladé dostupnější, dostávají měsíční stipendium. Od roku 2014 pak funguje program Erasmus+, který se rozšířil i na středoškoláky, mladé absolventy hledající stáž a zahrnuje i podporu sportu nebo dobrovolnické aktivity.

Prvního května 2004 vstoupilo do Evropské unie deset nových – převážně postkomunistických – zemí. Mezi nimi byla i Česká republika. Dosud největší rozšíření Unii zásadně změnilo a proces se neobešel bez pochybností starých členských států. Rozdíly mezi původními a novými členy přitom ani po patnácti letech nezmizely.

Český prezident Václav Klaus v souvislosti se vstupem země do Evropské unie opakovaně vyjadřoval obavy, aby se v ní jeho země nerozpustila jako kostka cukru v šálku čaje a tuzemští euroskeptici společenství rovnou připodobňovali k nadvládě Sovětského svazu. Kořeny české nedůvěry k integračnímu projektu ovšem sahají do minulosti ještě hlouběji – a mají německé a i rakouské akcenty.

V jihočeských Županovicích bylo v červnu 2003 v referendu o přistoupení České republiky k Evropské unii 75 procent hlasujících proti. To bylo nejvíc v celé republice. Opačný rekord zaznamenali v Dolních Těšicích na Přerovsku. Tam pro vstup hlasovali všichni, kteří se referenda zúčastnili.

Členství v Evropské unii, zejména však v schengenském prostoru, usnadnilo lidem hledání práce za hranicemi, čehož využívá i řada Čechů. Nejvíc jich pracuje v sousedním Německu a Rakousku. Lákají je větší platy či sociální jistoty. Někteří takzvaně pendlují, další naopak přicházejí za štěstím do Česka.

Koblihy se prodávají pouze balené, banány musejí mít správné zakřivení a brambůrky nebo káva už se nedají koupit vůbec. Tak by to vypadalo v obchodech, kdyby byly pravdivé zkazky, které kolují mezi lidmi a občas proniknou i do některých médií. Česko je členem Evropské unie 15 let a už od počátku tu mají nejrůznější mýty o „zlém Bruselu“ úspěch.

Evropská unie není stroj na peníze ani dojná kráva, řekl ve Varšavě u příležitosti oslav patnáctého výročí rozšíření místopředseda Evropské komise (EK) Jyrki Katainen. Prohlásil také, že od Polska očekává výraznější příspěvek k budoucnosti Evropy. Proti takovým slovům se ohradil premiér Andrej Babiš (ANO). Ten na setkání dále řekl, že je potřeba posílit vliv členských států na úkor Komise.

Před patnácti lety – 1. května 2004 – zažila Evropská unie „velký třesk“, když původní patnáctku zemí doplnilo deset nováčků. Bylo mezi nimi i Česko a Slovensko. Žádost o vstup do EU podával tehdejší premiér Václav Klaus v Římě v roce 1996, nakonec ale trvalo osm let, než se země skutečně stala členem. O vstupu hlasovali občané v celostátním referendu, jediném svého druhu od vzniku samostatného Česka. A pro byly více než tři čtvrtiny voličů.

Před patnácti lety se evropská rodina rozrostla o Českou republiku. Web ČT24 při té příležitosti oslovil ekonomku Markétu Šichtařovou, která fungování Evropské unie často kritizuje,  a viceprezidenta pro hospodářskou politiku a export Svazu průmyslu a dopravy Radka Špicara, jenž patří spíše do tábora eurooptimistů. Každý z nich dostal stejný seznam otázek: o dotacích, euru, odlivu dividend, regulacích nebo o mýtech, které v myslích Čechů zakořenily.

Česko si ve středu připomíná 15. výročí vstupu do Evropské unie. Zástupci parlamentních stran se v Událostech, komentářích shodovali, že se naše členství ekonomicky vyplácí. Ještě důležitější prý ale je, že s ostatními státy sdílíme stejné hodnoty. Navíc zažil starý kontinent díky EU poměrně dlouhé období bez válek: „To je něco, co Evropa do vzniku EU jednoduše nepoznala,“ dodal předseda STAN Vít Rakušan. „Otázku míru nelze spojovat s Evropskou unií, Unie jako taková začala fungovat v roce 1986,“ konstatoval v pořadu místopředseda KSČM Stanislav Grospič.

Václav Klaus je známým kritikem Evropské unie, ale zároveň je také tím, kdo do ní Českou republiku přivedl. Jako premiér podával v roce 1996 přihlášku, jako prezident svým podpisem o osm let později vstup zpečetil. V Interview ČT24 připustil, že v 90. letech a na počátku nového století nebyla pro Česko jiná cesta. Zdůraznil však, že již tehdy se mu směřování EU nelíbilo.

Česko vstoupilo 1. května 2004 do Evropské unie a zároveň se zavázalo k přijetí společné evropské měny. Dosud však vládne česká koruna. Proti přijetí eura se staví více než 70 procent občanů, stejný názor zastává například i premiér Andrej Babiš (ANO). Ministerstvo financí a Česká národní banka v prosinci opětovně nedoporučily nyní přijmout euro. To má naopak zastánce mezi exportéry.

Vstup České republiky do EU v květnu 2004 kladně ovlivnil vývoj zahraničního obchodu. Už v roce 2005 se dostal do přebytku 5,2 miliardy korun. V přebytku je od té doby s výjimkou krizových let 2007 a 2008 a roku 2010, potvrdil Václav Rybáček ze sekce makroekonomických statistik Českého statistického úřadu (ČSÚ). Loni přebytek zahraničního obchodu dosáhl 123,5 miliardy korun.

Vstup do Evropské unie není krok do neznáma, prohlásil před patnácti lety tehdejší premiér Vladimír Špidla (ČSSD). A myslí si to i dnes. Česko i další státy EU ale teď do neznáma vstupují. „Bez solidární spolupráce s ostatními nezvládneme klimatické změny, to je náš úkol,“ myslí si expremiér a bývalý eurokomisař.

Bez nadšení, ale jinak to nejde. S takovými pocity se stal Mirek Topolánek před patnácti lety občanem Evropské unie. Výhrady má vůči ní dodnes, ani teď ale nevidí jinou možnost. „Pořád se rozhoduje jenom na bázi velkých států, my můžeme jedině hledat spojence,“ tvrdí.

Česko je po patnácti letech v Evropské unii bohatší a životní úroveň se podle všech ukazatelů zlepšila. V Událostech, komentářích se na tom shodli ministr zahraničí Tomáš Petříček (ČSSD), předseda Pirátů Ivan Bartoš a předseda TOP 09 Jiří Pospíšil. Naopak šéf SPD Tomio Okamura míní, že zahraniční podniky vyvádějí příliš zisků z Česka pryč a lidé zlepšení ekonomické situace tolik nepociťují.

Pro Česko je pozitivní, že je součástí Evropské unie. V Událostech, komentářích to řekl premiér Andrej Babiš (ANO). Ocenil především mír a svobodu cestování. Zdůraznil také, že členství přineslo Česku 741 miliard korun.

Česko i Evropská unie byly na rozšíření v roce 2004 solidně připraveny. Zaznělo to v pořadu 90', kde k výročí této události debatovali bývalí premiéři Mikuláš Dzurinda, Vladimír Špidla a Mirek Topolánek, bývalý eurokomisař Štefan Füle a bývalá pracovnice Světové banky Jana Matesová. Hovořili také o českém předsednictví Rady EU v roce 2009, evropské identitě, brexitu nebo dotacích.

Plastika Entropa Davida Černého zobrazovala stereotypy o unijních zemích. Výtvarník ji vytvořil roce 2009 u příležitosti českého předsednictví Evropské unii. Velká Británie však v díle chyběla. Chybět se pak rozhodla i ve skutečnosti. To je jedna ze změn, jimiž EU prošla od českého vstupu. Chronologicky první byla Lisabonská smlouva, která měla adaptovat Unii na rozšíření. Pak už Evropa reagovala na turbulentní vývoj událostí. Politici hledali odpovědi na ekonomickou krizi, na nebývale velké množství lidí klepajících na evropské dveře a na ruskou vojenskou agresi vůči Ukrajině.

Česko si letos v květnu připomíná patnáct let od vstupu do Evropské unie, zároveň bude volit nové europoslance. Ministr zahraničí Tomáš Petříček (ČSSD) v rozhovoru pro Týden v politice řekl, že zapojení do EU byl správný krok. Nadcházející volby podle něj budou důležité, Evropa si totiž vytkne strategický výhled, který bude přesahovat jedno volební období. Česko má mimo jiné zájem na posílené evropské bezpečnosti.