Před 76 lety spáchali nacisté druhou z dvojice největších hromadných vražd československých občanů, když se rozhodli nadobro zrušit rodinný tábor v Osvětimi-Březince. Událost připomněly dvě piety v pražských Holešovicích, odkud za druhé světové války odjížděly židovské transporty.
Rodinný tábor v Osvětimi zanikl před 76 lety. Piety připomněly jeho vyvraždění, ale i děti a jejich Sněhurku
UDÁLOSTI: Likvidaci takzvaného rodinného tábora v Osvětimi připomněly pietní akce (zdroj: ČT24)
Na místě, kde dnes stojí komplex někdejšího Parkhotelu a na něj navazujícího policejního prezidia, býval veletržní areál nazývaný Radiotrhy. Za nacistické okupace se právě zde museli hlásit židé do transportů. Odtud se přesunuli na nedaleké bubenské nádraží, kde již čekal vlak do Bohušovic – nádraží, které je nejblíže od Terezína.
Odjížděli odtud i lidé, kteří byli z Terezína převezeni do Osvětimi, ale ocitli se ve zvlášním areálu nazývaném českým či terezínským rodinným táborem. „Dokonce jim nechali vlasy, neostříhali je dohola. Měli tam volnější režim – třeba nechodili na ty zničující práce do dolů a továren a byli odkázáni jen na práci v táboře,“ popisoval pamětník a historik Toman Brod.
V bloku BIIb mohly rodiny zůstat pohromadě až do konce. Ten však přišel náhle a v obzvláště tragickém rozsahu. První, větší skupina, kterou nacisté přivezli v roce 1943, byla vyvražděna v noci na 9. března 1944. Na to dnes upomíná významný den České republiky.
Definitivní konec terezínského tábora však přišel mezi 10. a 12. červencem 1944. Tehdy zahynulo v plynových komorách asi sedm tisíc lidí – oproti březnu nešlo jen o Čechoslováky, nýbrž i o Němce či Holanďany.
V obou vlnách do rodinného tábora přijelo přes 17 tisíc lidí. Přežilo málo přes jedenáct set z nich. O důvodu, proč rodinný tábor vznikl, historici dodnes spekulují. Hovoří se například o tom, že šlo o přípravu na fingované předvedení „uspokokujících“ životních podmínek osvětimských vězňů, kdyby dorazila na inspekci delegace Červeného kříže – tak jako se to stalo v Terezíně. Jednoznačné potvrzení však chybí.
Pieta v Bubnech
Červencové vyhlazení tábora připomněla pieta, která se konala na místě výbalých Radiotrhů, ale i na nádraží Praha-Bubny, kde 50 tisíc pražských židů své město opouštělo – většina z nich navždy.
Pieta ale připomněla i trochu krásného, co vězňům v rodinném táboře zůstalo. Kvůli tomu, že malé děti nebyly vyvražděny hned po příjezdu do Březinky a během dnů ve vyhlazovacím táboře se o ně starali vychovatelé vybraní z dospělých vězňů, zanechal rodinný tábor i kulturní odkaz.
Československé děti se krátce před okupací mohly seznámit s kreslenou Disneyovou Sněhurkou a ta se mezi nimi objevila i v Osvětimi. „S dětmi, které byly v rodinném táboře, se hrálo divadlo Sněhurka a sedm trpaslíků. Sněhurku také namalovala jedna z učitelek na zeď domu v osvětimském lágru BIIb,“ přiblížil ředitel Památníku ticha Pavel Štingl.