Makety šibenic se v posledních týdnech staly leitmotivem protestů odpůrců pandemického zákona a dalších opatření na omezení epidemie covidu-19, včetně očkování. Objevují se nejen na demonstracích, ale i před domy politiků, se kterými protestující nesouhlasí. Podle behaviorálního patologa Andreje Drbohlava, který byl hostem Událostí, komentářů, je příčinou takto vyhroceného chování „informační chaos“.
Pokud za symboly šibenic nejsou konkrétní činy, jde o vyjadřování názoru, míní behaviorální patolog
Události, komentáře: Andrej Drbohlav o používání symbolu šibenice (zdroj: ČT24)
Lidé, kteří umisťují šibenice před domy politiků nebo je nosí na demonstrace, nemají podle Drbohlava jednotný psychologický profil. Podle něj je jejich chování „důsledkem dosti neobratné práce s informacemi dvou táborů, které dovedou podávat a interpretovat vědu svým vlastním způsobem“.
Taková diskuse podle psychologa způsobuje chaos a nejistotu, podle něj by debata o tématech spojených s epidemií covidu-19 měla být jasnější a srozumitelnější a měla odpovídat vědeckému konsensu a zdravému rozumu, a zároveň respektovat příběhy lidí, kteří protestují proti epidemickým opatřením, protože někteří jimi mohli být osobně postiženi, například přijít o práci.
Symboly šibenic na demonstracích a před domy politiků by nás podle Drbohlava neměly zneklidňovat. „Pokud za těmi symboly nejsou konkrétní činy, tak je to v podstatě vyjadřování nějakého osobního, komunitního, skupinového názoru, a to si myslím, že si zaslouží svůj demokratický respekt,“ myslí si psycholog, který se ve své práci zaměřuje například na psychologii sexuálních sériových vrahů.
Politici si musí zvyknout
Zároveň ale uznává, že například šibenice před domem moravskoslezského hejtmana Iva Vondráka (ANO), kterou tam někdo umístil na konci ledna, může jejího adresáta zneklidňovat. „Ale zaměstnání tohoto typu přináší taková rizika,“ tvrdí Drbohlav.
„Pochopitelně politická funkce přináší situace, ve kterých je politik exponován, stojí si za svými názory, dělá činy, které se nemusí každému líbit,“ vysvětluje. Zda někdo překročí hranici mezi symbolem a násilným činem, je podle něj individuální.
„Od posouzení tohoto jednání máme policii, máme zákony a máme zákonodárce. Takže to, zda je to už nebezpečný akt, by měl vymezit zákon a ti, kteří ho interpretuji,“ tvrdí psycholog.
Důležitost psychohygieny
Rozporuplné informace a vyhrocená diskuse podle něj mohou poškozovat duševní zdraví české společnosti jako celku. Studie Národního ústavu duševního zdraví o důsledcích pandemie covidu ukázala, že se ve společnosti projevil trojnásobný nárůst případů depresí, dvojnásobný nárůst úzkostných poruch a s nějakým psychickým problémem se může potýkat téměř každý třetí člověk v Česku.
To potvrzuje ze své klinické praxe také Drbohlav. „Psychické zdraví společnosti je opravdu velmi pružný a neustále se vyvíjející organismus, který dostává v tomto období nesmírně zabrat. Pokud se podíváme na ta čísla z makroskopické perspektivy – nejen od Národního ústavu duševního zdraví, ale i ze zahraničních institucí, tak je evidentní, že duše jednotlivců ve společnosti utrpěla četné šrámy. Já pracuji jako terapeut i s diagnózami, které skutečně reflektují ten rok a půl v podobě různých poruch. Nárůst úzkostných poruch je prostě fakt,“ vysvětluje.
Podle něj se následky psychického tlaku budou ve společnosti ještě projevovat v dalších „vlnách“. Zdůraznil také důležitost psychohygieny.
„Poznávat nové věci, pracovat na své vlastní kreativitě, cvičit, pohybovat se, věnovat se věcem, které v nás dovedou vybudit biogenní aminy, neurotransmitery, hudba, malovat, šít,“ doporučil psycholog na závěr rozhovoru v Událostech, komentářích.