Pomoci majitelům domů s rozhodováním, zda a jak mohou na své památkové objekty umísťovat fotovoltaické panely, má nová metodika Národního památkového ústavu (NPÚ). Rozlišuje různé stupně ochrany od kulturní památky, kde se budou podle ředitelky NPÚ Nadi Goryczkové i nadále povolovat jen výjimečně, přes památkové rezervace a zóny po chráněná území. V těch by lidé měli mít možnost za určitých podmínek panely na střechy či fasády instalovat. Zástupci NPÚ a ministerstva kultury ve čtvrtek metodiku prezentovali novinářům.
Památkáři napsali pravidla, podle nichž se má postupovat při instalaci solárních panelů
Události: Solární panely na památkách (zdroj: ČT24)
Ministr kultury Martin Baxa (ODS) zmínil, že metodika vznikla i v kontextu klimatické změny. „Druhý rozměr je dán energetickou krizí a zcela zásadní změnou paradigmatu toho, jak Česko je či není energeticky soběstačné,“ řekl. „Metodika není dokument, který je právně závazný, ale dává jasný soubor doporučení pro příslušné orgány, jak postupovat při instalaci fotovoltaiky v objektech, které mají památkovou hodnotu,“ zdůraznil.
Ředitelka NPÚ doplnila, že do doby před přijetím metodiky se instalace solárních panelů v památkově chráněných územích spíše zamítala. Metodika přesně popisuje, co jsou zákonem chráněné kulturní hodnoty a rozlišuje různé formy památkové ochrany. Goryczková také uvedla, že instalace fotovoltaických panelů s sebou vždy nese další změny pro daný objekt.
Pokud majitel historického objektu chce k panelům pořídit baterie, musí je mít v suché místnosti, která se v takových objektech nemusí najít. Rozvod elektřiny znamená zásah do historického zdiva.
Stupně památkové ochrany
Nižší návratnost panelů
„Je třeba posoudit statiku, protože ne všechny historické krovy mohou tyto systémy unést a musí se zpevnit. Specifická je požární ochrana a hasební systém, zvýšené jsou nároky na údržbu a snižuje se životnost střešních konstrukcí. To vše zvyšuje náklady a snižuje se tak návratnost instalace panelů,“ upozornila ředitelka.
Památkáři by podle ní byli raději, kdyby se společnost více soustředila na komunitní fotovoltaiku místo té individuální.
Metodika zmiňuje příklady, kdy již solární panely instalované byly. Jeden z nich je elektrárna v Přelouči, která je dokonce národní kulturní památkou a má integrované panely téměř nepatrné ve střešní rovině.
Panely jsou i v Praze na Národním divadle, jehož budovy jsou kulturní památkou. Na střeše historické budovy panely zabírají plochu o rozloze asi dvou tenisových kurtů, stejně jako na protilehlé střeše Nové scény. Ročně jejich produkce elektrické energie pokryje procento spotřeby budovy. Splňovat musí řadu kritérií, protože se nachází v srdci památkové rezervace.
„Hlavním prvkem je, že hydroizolační fólie s integrovanými panely nevystupuje nad úroveň střechy,“ upozorňuje zástupce ředitele technicko-provozní správy Národního divadla Jan Míka. Nejedná se o panely, které by narušovaly střešní krajinu pražského historického centra a nejsou vidět ani z pohledu chodce.
Stejně jako u kulturních památek bude podle odborníků také spíše vzácné povolení solárních panelů v městské památkové zóně. Budou možné třeba na střechách, které nejsou pohledově exponované – jako příklad památkáři uvádějí Ostravu nebo Zlín.
V Karlových Varech by se podle Goryczkové nabízel k instalaci panelů hotel Thermal, který je součástí městské památkové rezervace, ale dostatečně převyšuje okolní zástavbu. Novostavby v chráněných územích by pak mohly integrované solární panely mít na ploché střeše i na obvodovém plášti. Podle odborníků v Česku chybí některé stavební materiály dostupné v zahraniční, třeba fotovoltaické tašky, které kopírují vzhled tradiční střešní krytiny.