Každodenní šikana, ústrky a neustálá hrozba návratu do vězení – tak vypadal takzvaný ochranný dohled, který komunistická justice využívala proti svým politickým a ideovým odpůrcům. Vládní zmocněnkyně pro lidská práva Helena Válková před rokem slíbila, že se zasadí o jejich odškodnění, k tomu ale dodnes nedošlo. Pro Reportéry ČT natáčeli Klára Filipová a Karel Vrána.
Ochranný dohled je nástroj, který se v právním řádu komunistického Československa objevil v roce 1973. „Byl inspirován podobným sovětským nástrojem,“ vysvětluje historik z Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) Petr Blažek.
Komunistický režim opatření používal nejen proti recidivistům, ale také proti svým odpůrcům. „Člověk se musel ve stanoveném termínu hlásit na Veřejné bezpečnosti či vykazovat, kde je zaměstnán,“ řekl advokát Lubomír Müller, který už více než rok bojuje s úřady za odškodnění postižených lidí.
Kontroly i dvakrát za noc
Bývalý politický vězeň František Stárek uvedl, že kontrola mohla přijít i přímo domů ke sledované osobě, i když samotnou domovní prohlídku provést nemohla. „Seděli jsme v kuchyni u stolu, někdo od nás odcházel a oni patrně zrovna stáli za dveřmi, takže ani nezvonili. Najednou za námi ,kontrola občanských průkazů', přímo v kuchyni,“ popsal.
Další z bývalých politických vězňů Jiří Gruntorád vzpomíná, že jeho samotného kontrolovali i dvakrát během jedné noci, a to dokonce v den, kdy měl narozeniny. „Zvonili, bušili. Když jsem jim neotvíral, tak šli za matkou, které tehdy bylo osmdesát let. Vytáhli ji v noční košili a donutili, aby jim otevřela, aby se mohli přesvědčit, jestli jsem, nebo nejsem doma,“ popsal. Matce jiného bývalého politického vězně Jana Litomiského svítili baterkou do očí.
Gruntorád a Litomiský byli odsouzeni za šíření samizdatové literatury. Litomiský se navíc podílel na mapování nezákonnosti režimu ve Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. „Zároveň mi zakázali chodit na bohoslužby do Opatova, což je můj farní sbor vzdálený asi dva kilometry, dovolili mi navštěvovat bohoslužby ve Strměchách, to je odsud asi pět kilometrů. O každou návštěvu jsem musel žádat písemně 14 dní předem,“ dodává.
Poslední obětí komunistického režimu byl Pavel Wonka. Za nedodržování ochranného dohledu skončil ve vězení, kde v roce 1988 zemřel. „Neuznával, že se nebude zločincům podřizovat. To byl jeho konec,“ uvedl jeho bratr Jiří Wonka.
Pomoct měla zmocněnkyně pro lidská práva Helena Válková
Jiří Wonka patří mezi ty, kteří prostřednictvím advokáta Müllera žádají od státu odškodnění za uložení ochranného dohledu. První, na koho se advokát Müller obrátil, byla v prosinci 2019 vládní zmocněnkyně pro lidská práva Helena Válková (ANO). Ta přitom před rokem '89 paradoxně ochranný dohled schvalovala.
Helena Válková Reportérům ČT rozhovor nejdříve přislíbila, na poslední chvíli ho však zrušila s tím, že se připravuje na soudní spor s historikem Petrem Blažkem. Právě Petr Blažek byl tím, kdo upozornil na její práci ze sedmdesátých let, kde ochranný dohled hájila v časopise Prokuratura.
Po diskusi, v níž se objevily informace, že jednu z prací napsala společně s nechvalně známým komunistickým prokurátorem Josefem Urválkem, Válková stáhla svou někdejší kandidaturu na post ombudsmanky. „Já jsem tehdy nevěděla, že byl žalobcem v procesu Horákové. Opravdu to jméno mi nic neříkalo,“ hájila se 10. ledna 2020 Válková. Podle Litomiského jde o trapné výmluvy.
Odškodnění v nedohlednu?
V rozhovoru pro Deník N z loňského března Válková označila odškodnění obětí ochranného dohledu za dluh české společnosti. Případné odškodnění za ochranný dohled by se mohlo týkat asi stovky odpůrců komunistického režimu a stát by vyšlo na zhruba deset milionů korun. Dosud k němu nedošlo.
„V létě 2020 jsem poslala paní ministryni (spravedlnosti) návrh zákona o poskytnutí jednorázové peněžní částky politickým vězňům, jimž byl ochranný dohled uložen. Její negativní stanovisko k tomuto návrhu jsem obdržela v listopadu 2020,“ uvádí Válková v e-mailu pro ČT.
Mluvčí ministerstva spravedlnosti Vladimír Řepka potvrdil, že resort byl se zmocněnkyní v kontaktu. „Měla dokonce i návrh zákona, který se ale nedostal do žádného připomínkového řízení. Nyní je odškodnění za dohled pouze v rámci nějaké výměny názorů mezi námi a vládní zmocněnkyní,“ upřesnil.
Zatímco ministryně spravedlnosti Marie Benešová tvrdí, že kvůli odškodnění je potřeba přijmout nový zákon, advokát Lubomír Müller je přesvědčen, že vše jde vyřešit daleko jednodušeji. Podle něho se totiž dá využít § 8 zákona o protiprávnosti komunistického režimu a právě jeho pomocí může vláda přijmout jednoduché nařízení, kterým by to vyřešila.
„Zákon nebyl koncipován tak, že by měl někoho odškodňovat. Je připraven tak, že konstatuje protiprávnost komunistického režimu, ale odškodňuje se podle jiných zákonů,“ podotýká však Řepka.
Deset milionů pro stovku odpůrců
Podle Müllera takto vláda už v minulosti postupovala. „Například přiznala příplatek k důchodu za nezákonné věznění nebo když přiznala náhradu neoprávněně vyloučeným vysokoškolákům,“ vyjmenovává.
„Bude důležité odškodnit lidi, kteří takhle trpěli, ale asi dáváme v tuhle chvíli přednost aktuálnějším zákonům, aktuálnější legislativě, to znamená té, která se dotýká epidemiologické situace,“ dodal Řepka.
„Já nevím, jestli se dožiji odškodnění, těžko říci, ale co vím, že tady vůle samozřejmě není, protože kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody,“ uzavřel bývalý politický vězeň Gruntorád.
