Nebyly to zlomené osobnosti, říká Surovcová o knize rozhovorů na hraně života

Nahrávám video

Jsou často plní života, plánů a dál bojují, přestože jsou vážně nemocní. Kniha s názvem Jenom chci bejt, kterou napsala redaktorka a dokumentaristka Lea Surovcová, nabízí rozhovory s těmi, kteří vědí, že se jejich čas krátí, nebo zažívají náročné období. Jak sama autorka dodává, kniha je velmi pozitivní a pro všechny. Surovcová se podobným tématům dlouhodobě věnuje.

Kniha obsahuje celkem deset rozhovorů. S kým konkrétně?

Je to devět rozhovorů s lidmi (deset rozhovorů, viz vysvětlení níže, pozn. red.), kteří jsou na hraně života. Původně jsem myslela, že to bude kniha s lidmi v závěru života. Akorát se ukázalo, že medicína je mocná, hlava je mocná, psychika je mocná a řada těch lidí stále bojuje a nejen bojuje. Je aktivní ve svém životě, pracuje a možná někteří i svoji fatální diagnózu zvrátí. Takže je to všechno s otazníkem.

Jak těžké bylo přemluvit je k tomu, aby vyprávěli svoje pocity, svoje příběhy, aby se zkrátka svěřili a dali o sobě veřejnosti vědět?

Pro mě bylo spíše těžké najít těch devět příběhů, ale hlavně v tom, aby to dávalo smysl. Protože já tyto věci často točím a chtěla jsem, aby to mělo nějaký smysl. Jsou tam lidé od 23 až do 98 let, kteří mají různé typy diagnóz, různé druhy péče, různá témata, takže aby to bylo pestré.

Dostat je do knihy vlastně nebylo potom už tak náročné, protože jsem věděla přes kterou organizaci, někteří jsou i z mých reportáží. Ale je pravda, že to bylo pro mě výjimečné v tom, že jsem s nimi trávila intenzivnější čas, protože s kamerou tam jedu se štábem a teď jsem s nimi byla třeba celý den, v hospici, seděli jsme v kavárně, venku a bylo to velmi intenzivní.

Kniha L. Surovcové s názvem Jenom chci bejt
Zdroj: ČT24

„Nikdo nebyl na smrtelném lůžku“

V úvodu jsi říkala, že jsi musela změnit podtitul – místo na konci života, na hraně života. Co dalšího tě překvapilo? Co se lišilo od představ, které jsi měla?

Témata opravdu točím velmi pravidelně a překvapilo mě, že jsem před sebou měla v podstatě devět zdravých lidí. Setkávali jsme se v kavárnách, v parcích, na různých místech, doma, ale nikdy to nebylo, že bych se s někým setkala, když to řeknu špatně, na smrtelném lůžku.

Je pravda, že jedna z hrdinek, Daniela, ta už byla v terminální fázi rakoviny, ale když jsem byla u ní doma, tak byla v pyžamu, ale vypadala, že má třeba angínu. To mě překvapilo, jak ti lidé, ač jsou tam fatální diagnózy jako ALS, rakovina slinivky, svalová dystrofie, jsou plní života, elánu, plánů, chuti do života. Nebyly to žádné zlomené osobnosti.

O čem si povídáte? Popisují spíše pocity, jak to mají, jak to vnímají, že se jim na světě krátí ten čas, anebo vzpomínají na to, co zažívali?

Hlavně jsem nechtěla, aby kniha byla patetická. O to se snažím i ve svých reportážích nebo dokumentech. Spíše jsme mluvili o životě, protože jsem si hodně kladla otázku, kdo by to vlastně měl číst. Máme řadu těžkých chvil kolem sebe, frustrací a teď si budeme číst knihu o smrti? Ale je to velmi pozitivní, hlavně jsme se bavili o přístupu k životu, přehodnotili, co vlastně už není podstatné. A pořád říkám, že mi dali obrovský dar, že jsem si ty věci uvědomila a můžu se podle toho zařídit ve zdraví, takže kniha je opravdu pro všechny.

Každý je jiný

Ilustrace v knize nejsou fotografie, ale jsou na nich zachyceni lidé, jak by si oni sami sebe představovali v pozicích a situacích, které jsou jim nějakým způsobem blízké.

Knížka je z mého pohledu krásná v tom, že se zapojili tvůrčím procesem. Pojďme si říct, že příběhů je deset – desátý je pozůstalý Felix Slováček mladší po Aničce. Moje sestra Lucie Charvátová dělala ilustrace a vlastně si vymysleli, kým by na nich chtěli být. Nechtěla jsem, aby šlo o fotky na parte nebo nějaké vzpomínání s černobílými fotografiemi, jak byli mladí, ale aby sami sebe vystihli. Myslím, že je to hodně bavilo a jsou rádi. Jsou rádi, že to třeba stihli, protože bych dodala, že z deseti lidí už tři nejsou.

Není to jenom o tom portrétu člověka, ale jsou tam i skryté různé významy, které obrázkům dodávali, které třeba mají symbol jenom pro ně a běžný čtenář to nepostřehne.

Přesně tak. Třeba Karik s dredy je člověk, který je hudebník, je to významný člověk, devadesátá léta, scéna reggae. Jel třeba rozlučkovou tour, kde lidem říkal, že onemocněl rakovinou slinivky, vlastně se na koncertech loučil. Nebo Dan se svalovou dystrofií, který je sportovec. Závodí a to je jeho hnacím motorem. Daniela ráda četla a psala, bylo to pro ni důležité, takže chtěla být vidět, že píše nějaké povídky, knížky. A třeba Adam – kluk 23 let, který má rakovinu, ten je taky sportovec. Má rád vinylové desky a hudbu, takže chtěl být takto ztvárněný.

Když jsem nahlédl do knihy, tak jsem si všiml, že tam často do toho vstupují i rodinní příslušníci. Takže byli u toho a vložili nějakou svoji poznámku, kterou jsi tam doplnila?

Pro mě ta knížka je hezká i v tom, že je to pestré, že každý příběh je jiný, jak jsme individuality. Každý to třeba neutáhl sám. Je tam paní, které je 98 let, tak jí trochu musela pomoci její dcera, nebo pražský kriminalista, který má ALS, tak do toho vstupovala jeho žena. Oni se tak hezky špičkovali, tak to přináší i velmi hezké úsměvné momenty. Říkám, není to žádný smutek, nemusíte se z toho bát.

Kdo tě zná, tak si určitě často klade otázku, jak zvládáš věnovat se těžkým sociálním tématům, často se smutným koncem. Sama jsi řekla, že tři z těch lidí se už nedočkali vydání. Jak s tím pracuješ v sobě, aby tě to nepohltilo?

Jela jsem třeba od Daniely, která byla v terminálním stádiu rakoviny, a opravdu jsme si sedly. Poprvé v životě jsme se viděly, seděla jsem s ní šest hodin, šla jsem domů a byla jsem hrozně naštvaná. Říkala jsem si, že život není fér, a to mě třeba opravdu zlomilo. Pár dnů jsem nemohla vůbec komunikovat a byla jsem velmi smutná.

Když mi její sestra o pár měsíců později napsala, že Daniela zemřela, tak to bylo velmi těžké, ale pořád mám v hlavě, že pro mě i pro ně to má obrovský smysl. Všichni se v knížce shodovali na tom, že mohli a mohou v životě něco udělat, dokázat. Je to pro ně výjimečné, cítí se prospěšní a to jsou hnací motory, že pak už vůbec nepřemýšlíte nad tím, jak je to smutné. Navíc mám v sobě furt takové naděje, nechci říct plané, ale řadu těch věcí vidím často nadějeplně, takže do poslední chvíle vždycky věřím, že se třeba stane zázrak.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Domácí

Češi kvůli špatné distribuční sazbě často přeplácí za elektřinu, ukázala analýza

Tuzemské domácnosti mohou zbytečně platit za elektřinu v součtu více než 1,3 miliardy korun ročně. Důvodem je nevhodně zvolená distribuční sazba. Velká část domácností ji má nastavenou nevýhodně, kvůli čemuž zbytečně přeplácí stovky korun ročně. Většina z nich přitom o možnosti zvolení jiné sazby ani neví, vyplývá z analýzy společnosti bezDodavatele, kterou má ČTK k dispozici.
před 1 hhodinou

Web Státního zdravotního ústavu napadli hackeři, zůstává nedostupný

Webové stránky Státního zdravotního ústavu (SZÚ) v sobotu večer napadli hackeři. Nedostupné pravděpodobně budou minimálně další dva dny, uvedla v neděli dopoledne instituce zřizovaná ministerstvem zdravotnictví. V sobotu o útoku informoval také Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB).
před 3 hhodinami

U ženy, která přicestovala z Ugandy, se nebezpečná nákaza neprokázala

U ženy hospitalizované od sobotního odpoledne v pražské Fakultní nemocnici Bulovka, která měla zdravotní potíže po návratu z Ugandy, se žádná nebezpečná nákaza nepotvrdila, informovalo v neděli ministerstvo zdravotnictví. Laboratorní vzorky vyhodnocoval přes noc Kochův institut v Berlíně, prověřoval celou škálu většinou tropických nemocí včetně eboly.
08:54Aktualizovánopřed 5 hhodinami

VideoVeterináři v létě denně řeší osiny zabodnuté v tělech psů, nejčastěji v tlapách

Majitelé psů by po každé letní procházce měli důkladně zkontrolovat tlapky svých mazlíčků. Zejména ve městech se totiž daří ječmenu myšímu, jehož osiny se do kůže zvířat mohou snadno zabodnout. Pes je dokonce může i vdechnout. Veterináři je nejčastěji vytahují právě z tlap, ale i z uší, nosu, nebo dokonce z hloubky svalové tkáně. Pokud však osina pronikne do těla a začne jím putovat, může způsobit vážné komplikace. K jejímu odstranění je pak leckdy potřeba zákrok v celkové anestezii.
před 9 hhodinami

V EU začíná platit povinné označování obsahu vytvořeného AI

Evropská unie od neděle zavádí povinné označování obsahu vytvořeného umělou inteligencí (AI). Týká se to nejen fotografií nebo videí, ale třeba i chatovacích asistentů v internetových obchodech. Vývojáři a provozovatelé mají na uvedení nařízení do praxe tříměsíční přechodné období.
před 10 hhodinami

U ženy je podezření na vysoce nebezpečnou nákazu. Resort: Veřejnosti riziko nehrozí

U ženy, která se vrátila z Ugandy, je podezření na některou z vysoce nebezpečných nákaz, informovalo v sobotu ministerstvo zdravotnictví (MZd), podle nějž je ale pravděpodobnost potvrzení této nákazy nízká a veřejnosti riziko nehrozí. Z Fakultní nemocnice Hradec Králové pacientku převezla sanitka na specializované pracoviště pražské Fakultní nemocnice Bulovka.
včeraAktualizovánopřed 21 hhodinami

VideoPenzijní kapitál by mohl v budoucnu pomoci i se stavbou zdravotnických zařízení

Od srpna nabývá účinnosti novela zákona o doplňkovém penzijním spoření. Seniorům umožňuje, že mohou ukončit penzijní spoření bez sankce a získat zpět státní příspěvky, které museli vrátit státu. Debatuje se i o dalších změnách v penzijním spoření. Třeba o tom, že by lidé místo do cenných papírů mohli investovat do různých tuzemských projektů. Peníze ze spoření by tak mohly pomoci třeba s výstavbou zdravotnických zařízení. Jenže plán u penzijních společností naráží. Zjistit, jestli se investice do konkrétního projektu vyplatí, je totiž dražší a složitější než ověřené kupování dluhopisů a akcií.
před 21 hhodinami

VideoLidé opět nakupují chalupy, prodeje meziročně vyskočily o desítky procent

Roste zájem o chaty a chalupy. Po dvou slabších letech letos lidé opět začali nakupovat rekreační nemovitosti. Podle některých realitních portálů vzrostl jejich prodej meziročně až o 40 procentních bodů. Vedle tradičně nejžádanějších Krkonoš nebo Šumavy lidé častěji pořizují i chaty a chalupy v Jeseníkách, Beskydech, na Křivoklátsku, Kokořínsku nebo v jižních Čechách. V první polovině roku se v tuzemsku prodalo zhruba 1700 chat a chalup v celkové hodnotě přesahující pět miliard korun. Průměrná cena jedné nemovitosti se vyšplhala ke třem milionům.
před 21 hhodinami

Evropský pohled

ČT24 každý den vybírá z obsahu publikovaného evropskými veřejnými médii, členy Eurovize.