Pavel Jevsejčik se narodil v roce 1995 v Mladé Boleslavi ukrajinským uprchlíkům. Při narození ale nezískal ani ukrajinské ani české občanství. Nemá vůbec žádné. Skoro třicet let tak žije v právním vakuu. Bez dokladů nemůže studovat, pracovat, cestovat ani jít k lékaři. Soudy tvrdí, že stát v jeho případu pochybil. Pro Černé ovce natáčeli Darina Vlková a David Radimerský.
„Narodil jsem se tady, to je vše, co jsem udělal. Narodil jsem se v téhle zemi,“ říká Pavel. Je mu 29 let a žije v Ostravě. Jeho rodiče uprchli do Česka kvůli obavám o bezpečí. Ještě za Sovětského svazu byli Ukrajinci, svou příslušnost ale ztratili, když v Česku požádali o azyl. Pavel tak po nich občanství nezískal, nárok nemá ale ani na to české.
Od svého příjezdu žádali jeho rodiče – a později i on – několikrát o mezinárodní ochranu, ovšem neúspěšně. Zbyla mu tak poslední možnost – v roce 2019 požádal o status osoby bez státní příslušnosti. Řízení, které má podle zákona trvat měsíce, ale pokračuje dodnes.
- v ČR jich žije cca 1500
- mají nárok na průkaz totožnosti i cestovní doklad
- mají přístup k veřejnému pojištění i školství
- mají snazší přístup k trvalému pobytu i občanství
- ČR k jejich ochraně zavazuje mezinárodní úmluva
Zdroj: Úmluva o právním postavení osob bez státní příslušnosti, UNHCR
Nemůže k lékaři, na poštu, do školy ani do zahraničí
Když měli ještě podanou žádost o azyl, mohla rodina žít poměrně normální život. Pavel chodil na základní školu, jeho rodiče do práce. „Když jsme měli možnost pracovat, pracovali jsme. Nikdy jsme nepobírali sociální dávky, o své děti jsme se postarali,“ popsala Pavlova matka Ljuba.
Jako žadatel o status osoby bez občanství teď ale každý měsíc dostává jen papír se základními údaji. „Vůbec nevypadá jako doklad. Na poště, policisté, nikdo nedokáže poznat, co to je. I když se nás snaží najít v systému, neexistujeme,“ upozornil Pavel, který si nemůže založit bankovní účet, vycestovat do zahraničí nebo prokázat svoji identitu na internetu.
Bez dokladů také nemohl pokračovat na střední ani vysokou školu. Pracovat sice podle zákona může, firmy ale mají strach ho zaměstnat. Pavel navíc nemá přístup ke zdravotnímu pojištění – a to ani kdyby si ho chtěl sám platit. Žije tak s neléčenou Crohnovou nemocí.
Stát postupoval chybně, potvrdil Nejvyšší správní soud
V únoru 2022 ministerstvo vnitra rozhodlo, že Pavel není osobou bez státní příslušnosti. „Poukazovali na to, že v případě Pavlovy matky neexistuje žádný zákonný důvod, proč by měla občanství pozbýt a tím pádem dítě má mít podle ukrajinských zákonů také ukrajinské občanství,“ vysvětlila Pavlova právní zástupkyně Stanislava Sládeková z Organizace pro pomoc uprchlíkům.
Jenže Pavel i jeho rodiče se potvrzení občanství u ukrajinské strany pokoušeli získat několikrát. Ta jim odpověděla, že o nich nemá žádné záznamy a státní příslušnost nemůže potvrdit ani vyvrátit.
Pavel se po rozhodnutí ministerstva obrátil na Krajský soud v Ostravě. Ten rozhodnutí resortu zrušil a uložil mu posoudit případ znovu. Instanci dal později zapravdu i Nejvyšší správní soud, když zamítl kasační stížnost ministerstva.
„V podstatě řekl, že ministerstvo nemůže vycházet jenom ze znění ukrajinského zákona, který navíc byl přijatý až poté, co celá rodina opustila Ukrajinu, ale že se musí dívat na tu faktickou situaci,“ doplnila Sládeková.
Chyba je na straně žadatelů, tvrdí ministerstvo
Od roku 2023 tak vede ministerstvo znovu správní řízení. Resort se podle mluvčího Ondřeje Krátošky ke konkrétnímu řízení vyjadřovat nemůže, poskytl ale alespoň obecné informace.
„Ty komplikace vznikají pouze v případě, že třeba žadatelé dlouhodobě neřešili záležitosti své nebo svých dětí,“ poznamenal Krátoška. „V devadesátých letech, když sem přišli lidé z bývalého Sovětského svazu, tak si měli povinnost vyřídit doklady s nástupnickými státy, případně své doklady aktualizovat nebo nahlásit své děti.“
S tím ale nesouhlasí právnička Aneta Šubrtová z Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky. „Po žadatelích o mezinárodní ochranu se z objektivních důvodů nemůže chtít, aby nějak kontaktovali domovské úřady nebo ambasádu, protože by to naopak mohlo vést k tomu, že by se jim ta mezinárodní ochrana nemusela udělit,“ vysvětlila.
Pavel se pak ohrazuje proti tvrzení, že on nebo jeho rodiče situaci neřešili. „Jezdili jsme na každou ambasádu, na každý státní úřad, jaký existuje. Vždycky jsem zkoušel věci, vždy jsem zkoušel všechno, co šlo,“ vzpomíná.
Ministr Rakušan: Čekáme na vyjádření ukrajinské strany
Základní lhůta pro vyřízení žádosti o status osoby bez občanství je podle zákona šest měsíců, v komplikovaných případech až jeden rok. Obě lhůty už ale uplynuly. „Lhůty platí, ale pokud se zjišťuje, čeká se na nějaké informace, tak v té chvíli logicky se prostě musí čekat,“ konstatoval Krátoška.
Pavlova právnička ale viní resort z nečinnosti a podala stížnost k ministru vnitra Vítu Rakušanovi (STAN). Redakce ho oslovila přes SMS zprávy. „Ministerstvo v této věci aktivně koná, nyní ale čekáme na vyjádření ukrajinské ambasády, zda Ukrajina žadatele prohlásí, nebo neprohlásí za svého občana,“ odpověděl Rakušan.
Pavel tak čeká na doklady dál. Pokud je dostane, chce si dodělat maturitu, vystudovat vysokou školu a věnovat se hernímu designu. Přestože už se systémem zápasí skoro třicet let, naději neztrácí. „Buď tady budu bojovat, nebo nebudu žít. Žádná jiná možnost není,“ dodal Pavel.
