První z třiceti případů majora Zemana viděli diváci poprvé před 45 lety, 11. ledna 1976. Detektivní seriál dosáhl značné popularity, čehož využilo vedení státu k propagandistické masáži a překroucenému výkladu nedávné historie. Uvědomoval si to i představitel hlavní role seriálu Vladimír Brabec. „Nevěděli jsme přesně, do čeho jdeme. Potom už nešlo utéct. Když se to natočilo, tak jsem se za některé díly styděl, styděl jsem se, že v nich jsem,“ popsal později herec. Seriál, ve kterém televizní vyšetřovatel řeší kriminální případy a zároveň poučuje diváky o záškodnících v zemi, se stal ožehavým tématem i po sametové revoluci. Na obrazovkách se ostatně vysílá dodnes.
Major Zeman řešil první případ před 45 lety. Postupně mě zničil, říkal o své nejslavnější roli Vladimír Brabec
Seriál Třicet případů majora Zemana měl vyprávět příběh třiceti let Československa, které uplynuly od osvobození země Rudou armádou. Odvážný detektiv měl k obrazovkám přitáhnout miliony diváků, kterým naservíroval sérii skutečných kriminálních případů s překroucenými fakty zapadajícími do propagandistického obrázku pečlivě budovaného vedením státu.
Příběhy Jana Zemana vznikaly v 70. letech, období po začátku sovětské okupace Československa. Právě během těchto událostí utrpěly bezpečnostní složky značnou ztrátu důvěry, kterou bylo potřeba vrátit zpět. Televizní seriály se v té době navíc těšily velké oblibě a Zeman se tak měl stát tuzemskou obdobou populárního polského kapitána Klose.
Nápad vznikl v ministerstvem vnitra zřizované branné redakci, jejímiž členy byli zejména bývalí příslušníci StB nebo VB. S námětem přišel major Leoš Jirsák, který každý týden z obrazovky televize vybízel národ k pomoci s dopadením zločinců. „Sice neuměl psát, zato znal stovky historek a případů,“ vzpomínal později dramaturg seriálu Jiří Procházka, který byl také autorem řady dílů, často těch z dnešního pohledu nejkontroverznějších.
obrázek
Přišli tak spolu na příběh Jana Zemana, který se po válce vrátil z koncentračního tábora a jako uvědomělý občan vyslyšel výzvu a vstoupil do bezpečnostního sboru. Atraktivní hrdina, který je zároveň protikladem drsných a nedbale přežvykujících zabijáků z amerických filmů, se postupem času vypracuje až na náčelníka pražské kriminálky. Seriálem se ale zároveň prolíná i jeho osobní život, narození dítěte nebo smrt manželky.
„Svou roli tam hraje nebývalá zaplněnost seriálového světa. Opravdu zabírá české dějiny v poměrně široké perspektivě, od roku 1945 do roku 1973. Jsou tam všechny sociální typy, jsou tam i leckteré žánry filmového vyprávění. Najdeme tam rodinnou komedii, najdeme tam psychologické drama,“ popsal přitažlivost seriálu historik Ústavu pro studium totalitních režimů Kamil Činátl.
Do podoby seriálu zasahovaly rozličné úřady od ministerstva vnitra po ústřední výbor strany. Pro vysoké komunistické funkcionáře byly pořádány speciální projekce. Činovníci strany tak chtěli nejen ovlivnit obsah pořadu, tušili také, že jim jeho popularita může přinést politické body.
„To je báječné, já hraji detektiva“
Tvář dal televiznímu vyšetřovateli herec Vladimír Brabec. „Já jsem totiž nikdy nehrál detektiva nebo něco takového. Já jsem hrál spoustu jiných věcí, ale ne detektiva,“ popsal později své první pocity, když dostal nabídku na ztvárnění role.
Ukázka z prvního dílu seriálu Třicet případů majora Zemana (zdroj: ČT24)
V prvním díle, který měl premiéru před 45 lety, zavedl Brabec Zemana do jeho rodné vesnice, aby zjistil, kdo jej během války udal gestapu. Zároveň při tom také odhalí vraha svého otce a dostane tak nabídku na vstup do Sboru národní bezpečnosti.
Vyšetřovatel v seriálu řeší známé případy, které byly využity k šíření propagandy. Zeman se tak střetává s postavami, které odpovídají například bratrům Mašínům nebo hudební skupině The Plastic People of the Universe, a diváky tak poučuje o jejich nebezpečnosti pro socialistický stát.
„Už jsem se nemohl vymanit“
Nejhlubší politický podtext měly ovšem díly, které se odehrávaly v závěru 60. let. Autorem těchto scénářů byl právě dramaturg Jiří Procházka. „Řekl jsem si, že napíšu ty nejožehavější díly, které nebude chtít nikdo udělat, a dám seriálu určitou páteř,“ popsal později.
„On to uměl velmi umně napsat. Dokázal do toho dílu vnést prvky, které si člověk a divák pamatoval. Věděl, že se v díle z roku 1967 střílí na zpěvačku. Ano, v roce 1968 se skutečně střílelo na Martu Kubišovou,“ popsal Daniel Růžička děj dílu Klauni. „Vždyť vlastně všechno se nějakým způsobem stalo, ale ono se to stalo jindy, stalo se to jinak a byly z toho jiné důsledky,“ vysvětlil badatel.
Ukázka z dílu Klauni seriálu Třicet případů majora Zemana (zdroj: ČT24)
V tu dobu už byl podle svých slov s účinkováním v seriálu nespokojený také samotný představitel hlavní role. Na začátku totiž dostal scénář pouze několika prvních dílů, a tak nevěděl, jak se seriál rozvine. „Přišly díly, které byly hodně politicky zparchantělé. Ale nebyla možnost se z toho vymanit,“ popsal v pořadu 13. komnata.
„Když se blížil díl k roku 1968, přišel za mnou pan dramaturg a řekl: ‚Co uděláme s tím šedesátým osmým rokem?' A já jsem mu říkal: ‚No, Jirko, přece nechceš, abychom s Mrkvičkou vítali ruské tanky?' To už bych nedělal. V tu chvíli by mi to už bylo opravdu jedno. Já bych rodinu nějak uživil,“ řekl Brabec.
Scénář k dílu Štvanice, který popisuje události pražského jara, si bez souhlasu členů komunistického vedení netroufl schválit ani tehdejší ředitel televize Jan Zelenka. Posvětil jej tak až ideologický tajemník strany Jan Fojtík. Ve Štvanici se major Zeman dostane k soudu kvůli jednomu z dřívějších případů. Jeho děj odrážel skutečné události v Babicích, kde byli během kolektivizace zastřeleni tři komunističtí funkcionáři. Seriálový Zeman je u soudu sám nařčen ze střelby, nakonec ale spor vyhraje a později se vrátí i do čela pražské kriminálky.
Ukázka z dílu Štvanice seriálu Třicet případů majora Zemana (zdroj: ČT24)
Znovuuvedení majora Zemana nesla část veřejnosti s nelibostí
Seriál se během komunistického režimu těšil velké popularitě, po sametové revoluci ale stejně jako řada snímků do zapomnění neupadl. Jeho druhý život začal v roce 1999, kdy se Česká televize, deset let od listopadových událostí, rozhodla uvést seriál znovu na obrazovky. „Byl kolem toho velký humbuk. Tehdy první díl sledovalo 2,3 milionu diváků, což je nepředstavitelně větší množství než dnes,“ řekl Činátl.
Nad pořadem se vedly bouřlivé diskuze. Někteří jej s nostalgií obhajovali, jiní upozorňovali na úmyslné překrucování skutečných událostí a dožadovali se jeho zakázání a trestního postihu České televize.
„Seriál se z tohoto hlediska stal takovým symbolickým centrem diskusí o minulosti. A tato expozice už mu do značné míry zůstala,“ uvedl Činátl. Podle historika přispěla debata nad pořadem paradoxně například politickým vězňům, které se tak česká společnost naučila vnímat jako výraznou skupinu ve veřejném prostoru.
Hrát mohl Brabec už jen hlasem
Radost ze znovuuvedení ale neměl ani Vladimír Brabec. Herec se po revoluci od obsahu seriálu nedistancoval a řada lidí mu tak účast v něm vyčítala. Jeho tvář byla navíc s postavou televizního vyšetřovatele neodmyslitelně spjatá. „Já jsem nesl titul majora Zemana jménem. To je major Zeman. A tím jsem zůstal,“ řekl Brabec ve 13. komnatě. Kvůli spojení s propagandistickým seriálem mu navíc přestali filmaři nabízet role. „Nechci být vulgární, co se mnou tento seriál udělal. Zničil mě jako herce. Už jsem nedostával jiné úkoly,“ poznamenal.
Brabec byl sice nejvýraznějším, ale rozhodně ne jediným známým aktérem, který se ve výpravném seriálu objevil. Účinkovala v něm široká plejáda nejlepších herců své doby, roli v něm odmítl jen málokdo. „Každé jednání člověka je vždy věcí jeho osobní volby, jeho míry statečnosti. Čili je nutné ocenit ty, kteří se dokázali vzepřít, ale podotýkám, že těch představitelů toho aktivního odporu bylo skutečně dosti málo,“ řekl historik Vladimír Nálevka. „Doba sedmdesátých let byla skutečně dobou temna. A to světlo v tunelu nebylo vidět,“ dodal historik.
Vladimír Brabec při natáčení seriálu Třicet případů majora Zemana
Brabec tak po revoluci pracoval hlavně v rozhlase a začal i dabovat. Účast v seriálu mu nikdy nevyčítal například režisér Jiří Strach. S hercem plánoval natočit i film s názvem „31“.
„Byl to příběh majora na penzi, který mladíkovi z kriminálky pomáhá vyřešit mysteriózní případ. A sám si skrze něj uvědomí, jak mohou být ideologie zvrácené. Neměla to být obhajoba Zemana, spíš takový biblický návrat marnotratného syna, sebezpyt a uvědomění hříchů. Tedy téma, které je zapotřebí člověku v každé době,“ řekl režisér serveru iDnes.cz. Takový film už však nevznikne, Vladimír Brabec totiž v roce 2017 zemřel.