Poptávka po službách organizací, které pomáhají obětem domácího násilí, za nouzového stavu vzrostla o 30 až 40 procent. Ještě větší zájem o pomoc byl pak po skončení nařízených opatření proti šíření nemoci. Postup policie a úřadů v krajích nebyl jednotný, často se snažily páry smířit místo ochrany ohrožených. Ukázal to výzkum Dany Moree z Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy a Blanky Nyklové ze sociologického ústavu Akademie věd ČR.
„Fyzické násilí s viditelnými následky je pouze špičkou ledovce,“ uvedla Nyklová. Podle ní výzkum ukázal, že potlačené násilí v době nouzového stavu eskalovalo a intenzita vzrostla. Řada obětí, které ho léta snášejí, se tak rozhodla po skončení opatření vyhledat pomoc. Na organizace se pak začaly obracet nově i cizinky v Česku a Češky, které žijí v zahraničí.
Nouzový stav v Česku trval od 12. března do 17. května. Školy byly zavřené. Provoz sociálních služeb se zastavil, nebo byl omezený. Omezeně fungovaly i úřady či soudy. Rodiče zůstali doma s dětmi, řada z nich pracovala z domova.
Zavřené školy ovlivnily fungování organizací
Kvalitativní výzkum pokrýval období od začátku nouzového stavu do 7. června. Autorky zkoumaly 71 případů, které v terénních denících popsaly sociální pracovnice. Využily také rozhovory s jedenácti klientkami organizací. Dalších devět rozhovorů pak vedly se samotnými pracovníky služeb.
Autorky podotkly, že zjišťování nebylo snadné s ohledem na bezpečí ohrožených osob i pomáhajících pracovníků. V téměř polovině sledovaných případů oběť s násilnou osobou už nežila, nátlak ale pokračoval, a to hlavně kvůli předávání dětí.
Během stavu nouze fungovaly organizace na pomoc ohroženým alespoň na dálku, problém byl však v tom, že většina pracovníků v těchto službách jsou ženy, řada z nich tak musela také zůstat doma se svými dětmi, a velká část personálu vypadla. „Přesto ale organizace zajistily plný chod,“ dodala Nyklová. Po skončení omezení se rychle kapacita zařízení naplnila.
Nabádání ke smíření je prý kontraproduktivní
Postup policie či odborů ochrany dětí (OSPOD) se v jednotlivých krajích lišil. Policisté místo vykázání násilné osoby z domácnosti často nabádali ke smíření. „To je v případě domácího násilí kontraproduktivní. Může to v násilné osobě vyvolat dojem, že to, co dělá, je v pořádku a projde jí,“ podotkla Nyklová. Pouze v jednom případě policie kontaktovala ženu z domácnosti s násilím a radila, jak se dá v karanténě postupovat.
OSPOD pracoval dlouho jen na dálku, kvůli omezenému fungování soudů se zastavila i řada opatrovnických řízení. V některých případech násilné osoby znovu začaly usilovat o změnu rozhodnutí o péči o potomky. Soud jim často předběžným opatřením umožnil větší kontakt. Zrušil také vazby pachatelům, takže se vrátili domů k obětem.
Policie by podle výzkumu měla častěji vykazovat násilníky z domácností
Podle výzkumnic by bylo potřeba pro případ druhé vlny covidu-19 či nařízených omezení v menších ohniscích nákazy postup institucí sjednotit. Jasné by mělo být, jak se má jednat při předávání dětí, při přeshraničním kontaktu, co dělat za karantény.
Policisté i OSPOD by měli podle autorek sami ohrožené z rizikových domácností kontaktovat. Policie by také měla využívat vykázání násilníků z bytů. Azylové domy stejně jako domovy pro seniory by měly dostat ochranné pomůcky, testovat by se měl personál i klienti.
