O dětech, které mají rodiče ve vězení, se někdy mluví jako o neviditelných obětech trestných činů. Právě jim se věnuje unikátní výzkum Masarykovy univerzity. Ten mimo jiné ukázal, že často zůstávají samy na těžké emoce a traumata, které jim uvěznění matky nebo otce přineslo.
Děti vězňů často zůstávají samy na těžké emoce a traumata. V Česku je jich 40 tisíc
3 minuty
Události: Problémy dětí vězněných rodičů
Velká část těchto dětí stojí podle výsledku výzkumu na okraji zájmu společnosti. Rodiče mají ve výkonu trestu. V pátek se jim dostala pozornost od prezidentského páru. Na Pražský hrad jich přijely dvě desítky.
„Je to možná premiéra Hradu. Pochybuji, že by někdy nějaký panovník nebo prezident přijal děti vězňů,” přemítá ředitelka Mezinárodního vězeňského společenství Gabriela Kabátová. Prezidentskému páru zazpívaly písničku, která je složená z textů dětí odsouzených rodičů.
„Že je někdo z jejich rodičů ve výkonu trestu, není jejich chybou a rozhodně by si nezasloužily žádnou stigmatizaci. Nezasloužily by si, aby měly větší psychické potíže,” sdělil prezident Petr Pavel.
Desetitisíce dětí
Dětí, které mají jednoho, nebo dokonce oba rodiče ve výkonu trestu, žije v Česku na 40 tisíc. Právě na ně a na uvězněné rodiče se zaměřila Masarykova univerzita ve svém tříletém výzkumu. Rozhovory probíhaly s více než sto osmdesáti odsouzenými, stovkou pečujících a třemi stovkami dětí.
„Tato skupina je velmi traumatizovaná a podle našich dat je to dokonce více než čtyřikrát než u běžné populace dětí,” uvádí Jitka Navrátilová z katedry sociální politiky a sociální práce Masarykovy univerzity.
U těch nejmenších se ukázalo, že uvěznění rodiče je zbaví pocitu domova a bezpečí. Ty starší pak bývají vyčleněny z kolektivu vrstevníků. „V nejstarší věkové kategorii jsou vyčleňované i ze společnosti. Děti cítí, že nemají respekt společnosti,” vysvětluje Navrátilová.
Výzkum má nyní sloužit jako podpora změn, které se připravují. „Finalizujeme standardy ochrany práv a potřeb dětí vězněných rodičů, které by měly sjednotit praxi vězeňské služby, ale i třeba sociálních, školských pracovníků,” míní vládní zmocněnkyně pro lidská práva Klára Laurenčíková.
I když mnozí z nich v pátek na Hradě na své útrapy zapomněly, o rodičích mluvit nepřestaly. Některé děti doufají, že se sem příště podívají třeba i s nimi.
