Vědci zjistili, že stres v raném věku mění více mozkových genů než úrazy hlavy v dětství. Experiment, který provedli z etických důvodů na zvířatech, odhalil významné genetické změny v oblasti hipokampu.
Stres malým dětem mění mozek víc než úrazy, naznačuje studie
Když vědci začali zkoumat, jestli stres v raném věku nějakým způsobem nemůže zesilovat negativní dopady úrazu hlavy u dětí, našli v datech něco zvláštního. Všechny statistické údaje totiž ukazovaly větší dopady samotného stresu než úrazů. Ověřili to na laboratorních zvířatech – a pozorovaná souvislost se potvrdila: stres změnil aktivaci mnohem více genů v mozku, než kolik se jich změnilo po úderu do hlavy.
Úrazy hlavy jsou u malých dětí časté, hlavně při pádech. Mohou být ale také spojené s poruchami nálady a sociálními problémy, které se objevují později v životě. Vedle toho ale existuje další rozšířený problém, jímž jsou stresové zážitky z dětství, které prokazatelně mohou v dospělosti zvyšovat riziko onemocnění, duševních chorob a také pravděpodobnost zneužívání návykových látek.
„Nevěděli jsme ale, jak se tyto dvě věci mohou vzájemně ovlivňovat,“ uvedla hlavní autorka studie Kathryn Lenzová, která vyučuje psychologii na Státní univerzitě v Ohiu. Výsledky představila na konferenci Society for Neuroscience.
„Chtěli jsme pochopit, jestli traumatická zkušenost z mládí může ovlivnit reakci na poranění mozku. A použití zvířecího modelu nám umožnilo proniknout do mechanismů, kterými tyto dvě věci mohou ovlivňovat vývoj mozku,“ doplnila. Sada pokusů na potkanech naznačuje, že stres v raném věku vede k celoživotním zdravotním následkům, které by se neměly podceňovat, tvrdí Lenzová.
Ukázalo se, že stres u potkanů ovlivnil vývoj mnohem více genů než traumatické poškození mozku. „Stres je opravdu silný faktor, takže bychom neměli podceňovat jeho dopad v raném věku na vyvíjející se mozek. Myslím, že se to často opomíjí – ale je to nesmírně důležité téma pro veřejné zdraví,“ dodává Lenzová.
Jak studie vypadala
Výzkumníci dočasně oddělovali novorozené potkany od jejich matek denně po dobu 14 dnů, aby u nich vyvolali stres napodobující účinky podobných zážitků z dětství u lidí.
Patnáctý den, tedy v době, kdy jsou potkani vývojově srovnatelní s batolaty, dostali stresovaní a nestresovaní potkani v anestezii buď úder do hlavy, který v nich vyvolat otřes mozku, anebo je vědci nechali v klidu, jen vystresované. Pak vědci porovnávali tyto tři stavy (stres, stres spojený s poraněním a samotné poranění hlavy) s potkany, kterým nikdo nijak neubližoval.
Samotný stres a stres v kombinaci s traumatickým poškozením mozku přinesly několik pozoruhodných výsledků. Oba stavy aktivovaly dráhy v excitačních a inhibičních neuronech, které jsou spojené s takzvanou plasticitou, což je schopnost mozku přizpůsobovat se nejrůznějším změnám. I když to může znít zcela pozitivně, ve skutečnosti někdy tyto změny vedou ke změnám negativním.
Oba stavy měly také vliv na dráhy související s oxytocinem, hormonem spojeným s mateřským chováním a sociální vazbou. Zajímavé bylo, že samotný stres a kombinace s poškozením mozku tuto oxytocinovou dráhu aktivovaly, ale samotné poškození mozku ji naopak oslabovalo.
„Stres i trauma mozku jsou spojené s abnormálním sociálním chováním, ale my jsme zjistili tyto rozdílné účinky u signalizace oxytocinu,“ popsali vědci. „To ukazuje, že vliv stresu může měnit, jak trauma ovlivňuje mozek. Oxytocin se podílí na reakci na stres a na opravě, takže to může znamenat, že by to mohl být zajímavý modulátor, kterým bychom se mohli v budoucnu zabývat.“
Při testech chování u potkanů, kteří zestárli do dospělosti, měla pouze zvířata, která zažila stres v raném věku, tendenci častěji vstupovat do široce otevřeného prostoru – to jsou místa, kde se hlodavci obvykle cítí zranitelní vůči predátorům. „To naznačuje, že by mohli v pozdějším věku více riskovat, což je v souladu s údaji o lidech; ty ukazují, že stres v raném věku může zvyšovat riziko určitých stavů, jako je ADHD, které se může vyznačovat rizikovým chováním nebo poruchami užívání návykových látek,“ dodávají autoři.
Poučení pro praktický život
Tyto výsledky, které poukazují na škodlivé účinky stresu v raném věku, jsou dalším důkazem, že se vyplatí řešit dětská traumata, věří Lenzová. „Věci jako sociální podpora a terapie mohou tlumit účinky stresu v raném věku – to bylo prokázáno na zvířecích modelech i u lidí,“ řekla.
„Myslím, že nemusím moc zdůrazňovat, jak škodlivé mohou být stresory v raném věku, pokud se jimi nikdo nezabývá,“ dodala.
