Jedním z velkých problémů české vědy a výzkumu je neschopnost podnikat riskantnější a ambicióznější projekty, řekli v pořadu 90’ ČT24 vědci Jan Konvalinka a Jakub Tomek. I to je jednou z výzev, kterým by se měl postavit nový ministr pro vědu a inovace, kterým zřejmě bude Marek Ženíšek (TOP 09). Dalším problémem jsou pak finance do vědy nebo malé kompetence ministra, doplnil člen Rady pro výzkum, vývoj a inovace Ladislav Krištoufek.
Ženíšek by řady kabinetu mohl rozšířit už příští týden. Ve funkci by se rád zaměřil například na rozvoj špičkového výzkumu a podporu vědců tak, aby neodcházeli do zahraničí.
Podle Ladislava Krištoufka má ale tento post relativně malý vliv. Jeho kompetence by se měly posílit, míní. „Ta práce probíhá z mého pohledu primárně jako koordinační,“ prohlásil. Ministr by měl podle něj například rozhodovat o penězích pro vědu a jeho kompetence by měly být jasněji definované.
Ředitel Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd ČR Jan Konvalinka má za to, že by věda a její rozvoj měly být prioritou celé vlády. Ministr pro vědu by podle něj měl mít primárně politické schopnosti a schopnost vyjednávat. „Musí vysvětlit a přesvědčit své kolegy ve vládě a koalici, že věda a výzkum je naprostá priorita české politiky po všech stránkách,“ řekl.
Oba muži se shodli na potřebě růstu rozpočtu pro vědu a výzkum, tu si ostatně dává za jednu z priorit i Ženíšek. Vzhledem k vysoké inflaci v posledních letech je i malý růst nedostatečný, podotkl Konvalinka. Rada pro výzkum navrhuje zvýšení rozpočtu o pět miliard korun.
Problémy české vědy
Podle Konvalinky česká věda potřebuje kromě více peněz i změnu kultury. „Potřebujeme víc riskovat. Potřebujeme skončit s kulturou trestání rizika,“ prohlásil. Všichni vědci se podle něj přehnaně bojí toho, že se jim něco nemusí vydařit tak, jak doufali, což ale ke světovým výsledkům nevede, řekl.
Podobně situaci vidí i výpočetní a experimentální kardiolog Jakub Tomek, který působí v britském Oxfordu. Česká věda má podle něj tři hlavní problémy: kulturu průměrnosti, kulturu nedůvěry a myšlenkovou uzavřenost. „Máme samozřejmě v Česku špičkové vědce, ale ve většině případů jsme se historicky zaměřovali spíš na kvantitu než kvalitu,“ prohlásil.
Kulturu nedůvěry vidí například v neúměrném množství byrokracie, kterou se čeští vědci musí zabývat. Systémy kontrol podle něj přísně hodnotí to, jak plní vědecký plán nebo jak utrácí peníze. „Zabírá jim to spoustu času a vede to k tomu, že pak navrhují bezpečné projekty, které se dobře plánují, ale pak nemůžou být ambiciózní,“ vysvětlil.
Myšlenkovou uzavřenost vidí Tomek v tom, že mnoho vědců působí celý život v Česku, nebo dokonce v jediné instituci. „To strašně omezuje výměnu nápadů, zkušeností, dovedností,“ vyjmenoval. Také by se měly vytvořit podmínky, které přitáhnou do Česka více zahraničních vědců, dodal.
