Před sedmdesáti lety komunisté popravili Rudolfa Slánského a dalších deset lidí. Vnitrostranická čistka na popud Moskvy byla další z řady politických procesů v totalitním Československu 50. let 20. století. Ziscenované soudní řízení mělo utužit disciplínu předních stranických kádrů nastolením atmosféry strachu. V rámci procesu se Slánským přišel o otce i tehdy pětiletý Karel Šling. V Událostech, komentářích vzpomínal, jak jeho bratr musel v rádiu proces poslouchat a napsat o něm úkol.
Brzy po převzetí moci komunisty v únoru 1948 začaly první politické procesy, zprvu proti ideovým odpůrcům, jako byli generál Heliodor Píka nebo politička Milada Horáková. Nejen jim přitom soudy ve zmanipulovaných řízeních vyměřily tresty smrti.
Později se ale „revoluční spravedlnost“ obrátila i proti některým příslušníkům elity československého komunistického režimu. Mezi nimi byl i bývalý generální tajemník KSČ Rudolf Slánský, který byl spolu s dalšími deseti odsouzenými popraven 3. prosince 1952.
Ve zinscenovaném procesu, který měl výrazný antisemitský podtext, padly mimo jedenácti trestů smrti také tři doživotní tresty. Soud se Slánským byl součástí série politických čistek, jejichž prostřednictvím se Moskva snažila utužit disciplínu ve vedení ostatních komunistických států.
„Velkou a důležitou – dá se říci rozhodující roli – při tvorbě procesu se Slánským měla sovětská strana, sovětští poradci a přímo Josif Vissarionovič Stalin,“ uvedl v Událostech, komentářích Milan Bárta z Ústavu pro studium totalitních režimů.
Generální tajemník československých komunistů Klement Gotwald chtěl původně Slánského bránit. Myslel si, že bude stačit odvolat ho z funkcí a odsunout do ústraní. Sovětští poradci na Gotwalda ale naléhali. Hrozili, že kdyby Slánský uprchl na Západ, byl by za to zodpovědný.
Proces s organizátory a členy „protistátního spikleneckého centra“ začal před Státním soudem pouhé dva týdny před vykonáním popravy. Podle žaloby, kterou zastupoval nechvalně proslulý prokurátor Josef Urválek, usilovali spiklenci o vytržení Československa ze spojenectví se Sovětským svazem a ve spojení s „exponenty světového imperialismu a sionismu“ sabotovali politiku socialistické výstavby. Obžaloba měla silný antisemitský podtext, což souviselo s aktuálním vývojem situace na Blízkém východě, v němž Moskva zaujala proarabskou pozici.
Líčení probíhalo přesně podle předem připraveného scénáře, takže po pouhých sedmi dnech padl rozsudek. Jedenáct obžalovaných si vyslechlo verdikt nejvyšší – trest smrti. Zbylí tři obžalovaní byli odsouzeni „jen“ k doživotnímu pobytu ve věznici. Slánský, jehož popel byl později rozprášen na neznámých místech ve středních Čechách, se dočkal právní a občanské rehabilitace až v roce 1963. Ještě dalších pět let trvalo, než bylo jeho jméno očištěno i v rámci stranických rehabilitací.
Mezi popravenými byl i Otto Šling
Jedním z protiprávně odsouzených a popravených byl také Otto Šling, krajský tajemník komunistické strany v Brně. „Šling doplatil na politickou situaci, která nastala po únoru 1948, kdy komunistické centrum do značné míry ztratilo kontrolu nad některými regionálními tajemníky,“ popisuje historik Bárta, podle kterého si Šling svým ambiciózním a bezskrupulózním chováním vytvořil řadu nepřátel.
„Otec byl přesvědčený komunista. Nezapomeňte, že byl syn továrníka a v osmnácti letech vstoupil do komunistické strany. Byl přesvědčený, že vybuduje nový svět,“ říká o svém otci Karel Šling. „Pamatuji si na den, kdy nás zatkli. Bylo mi pět a půl. Šel jsem normálně spát a najednou se rozsvítilo světlo v pokoji, byli tam estébáci v kožených pláštích,“ vzpomíná.
Karel Šling tehdy nechápal, co se děje. Před tím, než proces začal, ho komunisté i s jeho bratrem odvezli do dětského domova. „Ředitel domova donutil bratra poslouchat proces o tom, jak se otec přiznává k tomu, co neudělal, a musel o tom napsat domácí úkol,“ popisuje život ve výchovném zařízení. Po popravě Otto Šlinga se z bratrů staly „bílé vrány“. Ostatní děti je měly za zrádce a šikanovaly je.
