Tématem po téměř každém hlasování do horní komory je nízká účast. Dokonce se pro odpůrce a nepřátele Senátu stává argumentem, proč ho zrušit, nebo alespoň změnit volební systém na většinový jednokolový. Malá atraktivita pro voliče ale není pravidlem. Jsou ochotni přijít i k druhému kolu, když vědí proč a když v tom vidí smysl, píše analytik ČT Kamil Švec.
Účast voličů v senátním hlasování dlouhodobě nebývá příliš vysoká. Respektive je vysoká v těch případech, kdy směřují voliči k urnám i kvůli jinému rozhodování, například do krajského či obecního zastupitelstva. V případě druhého kola to bývá horší. K volbám chodí v prvním kole v průměru 37 procent voličů, o týden později přijde odevzdat svůj hlas už jen něco málo přes dvacet procent. Přitom platí, že v posledních patero řádných volbách se pohybovala kolem šestnácti procent, letos to bylo výjimečně přes devatenáct procent hlasů.
Jak ale ukazuje i letošní příklad z volebního obvodu Jihlava, voliči jsou ochotni k volbám jít i podruhé. Je třeba je motivovat a mobilizovat. Předsedovi ANO Andreji Babišovi se podařilo svými vystoupeními učinit ze senátních voleb na Vysočině, kde obhajoval svůj mandát předseda Senátu Miloš Vystrčil (SPOLU), volby symbolické. Ty měly potvrdit, že se jedná o referendum o vládě, jak to Babiš během kampaně prezentoval.
Pro ANO byly volby důležité i z druhého důvodu – proti Vystrčilovi za ně kandidovala Jana Nagyová, obžalovaná manažerka v kauze Čapí hnízdo. Během kampaně trávila čas také u soudního líčení, společně s dalším obžalovaným – Babišem.
Do volebního obvodu jezdily nejvyšší špičky ANO, včetně Babiše, jehož sociální sítě se plnily fotografiemi právě z Jihlavy. Hnutí jako by vše vsadilo na jednu kartu. Naplno se kampani věnovala i ODS, jíž je Miloš Vystrčil členem, ale také zbývající strany koalice SPOLU, podporu mu vyjadřovali také zástupci STAN a Pirátů. Voliči tak byli mobilizovaní. Podporovatelé senátora, obhajujícího svůj mandát, i podporovatelé ANO a jeho kandidátky byli přesvědčeni, že tato volba je důležitá.
Výsledkem je celková volební účast, která v tomto obvodu dosáhla hodnoty 38,74 procent. Přitom celorepublikově byla účast 19,44 procent. Rozdíl mezi celkovou účastí a účastí v Jihlavě je dvojnásobný. To je v historii českých senátních voleb něco nevídaného. Vyšší rozdíl nebyl od roku 1996 zaznamenán.
I podruhé
Se znatelně vyšší účastí ve volebním obvodu, než jaká byla celorepublikově se setkáme i v jiných obvodech v různých senátních volbách. Například v roce 2012 přišlo celorepublikově k druhému kolu voleb 18,6 procenta voličů. Ale ve volebním obvodu Praha 8 byla téměř třicetiprocentní, tedy o přibližně jedenáct procentních bodů vyšší.
Tehdy proti sobě do druhého kola postoupili kandidátka ODS Daniela Filipiová (v prvním kole získala 21,71 procent hlasů) a kandidát KSČM Jiří Dolejš (v prvním kole s ještě vyšším výsledkem 22,05 procent hlasů). Dílčí vítězství komunistického kandidáta v Praze, vyznačující se podporou spíše pravicovým stranám, to bylo něco, co dokázalo voliče dostatečně mobilizovat.
- 2022: první kolo: 42,65; druhé kolo: 19,44
- 2020: první kolo: 36,74; druhé kolo: 16,74
- 2018: první kolo: 42,26; druhé kolo: 16,49
- 2016: první kolo: 33,54; druhé kolo: 15,38
- 2014: první kolo: 38,62; druhé kolo: 16,69
- 2012: první kolo: 34,90; druhé kolo: 18,60
- 2010: první kolo: 44,59; druhé kolo: 24,64
- 2008: první kolo: 39,52; druhé kolo: 29,85
- 2006: první kolo: 42,09; druhé kolo: 20,73
- 2004: první kolo: 28,97; druhé kolo: 18,41
- 2002: první kolo: 24,10; druhé kolo: 32,55
- 2000: první kolo: 33,72; druhé kolo: 21,56
- 1998: první kolo: 42,37; druhé kolo: 20,36
- 1996: první kolo: 35,03; druhé kolo: 30,63
Podobně vysoký rozdíl mezi voličskou účastí v druhém kole v regionu a ve zbytku obvodů byl zaznamenán před dvaceti lety ve Žďáru nad Sázavou. Volební účast v roce 2002 byla obecně vyšší v reakci na takzvanou opoziční smlouvu. V druhém kole voleb přišlo do místností 32,5 procent voličů. Ve Žďáru nad Sázavou však ještě o 10,5 procentního bodu víc – celých 43 procent.
A téměř analogicky tomu bylo o dva roky později, v roce 2004 v obvodu Prahy 6. I v tomto případě byl rozdíl mezi účastí v jednom volebním obvodu a účastí celkovou více než deset procentních bodů. Proti sobě stáli Karel Schwarzenberg (ODA) a tehdejší místostarostka městské části Marie Kousalíková (ODS). Oba tehdy získali shodně 33 procent hlasů a rozdíl mezi prvním a druhým v pořadí činil pouhých 52 hlasů. Voliči tak byli vysoce motivovaní k volbám přijít i podruhé.
A k podobným situacím docházelo i ve volbách v roce 1996 a 1998 v některých pražských obvodech či v Karviné.
Čím vyšší motivace, tím vyšší účast
Příklady ukazují, že voliči jsou odhodlaní k volbám přijít i ve druhém kole. Ale musí mít dostatečnou motivaci. V případech, kdy nechtěli v Senátu obžalovanou manažerku či kandidáta KSČM, k volbám přišli a účast byla vysoká. Stejně jako v případě, když první kolo skončí velmi vyrovnaným výsledkem.
Zdá se, že problém nemusí být jen ve volebním systému, který po voličích vyžaduje účast ve dvou týdnech. Problém může být také to, že politici neumí voliče dostatečně motivovat. A nízká volební účast může být důsledkem toho, že většina voličů si dokáže představit v senátorském křesle každého z dvou finalistů, a tak účast u voleb nepovažuje za důležitou.
