Johana Kudrnová

Polským Sejmem prošel návrh na změnu zákona o Institutu národní paměti – obviňování Polska ze spoluodpovědnosti za nacistické zločiny bude napříště kriminalizováno. Izrael mluví o přepisování dějin. „Na čí straně je pravda? Proč může jeden stát kriminalizovat popírání holocaustu a druhý nesmí zákonem ošetřit poškozování svého dobrého jména? Polští a izraelští politici se rozhodli utkat v soutěži o to, komu se podaří lépe rozkopat vosí hnízdo národních traumat toho druhého,“ píše ve svém komentáři Johana Kudrnová.

Když britská premiérka a šéfka konzervativců Theresa Mayová v polovině dubna ohlásila, že hodlá k 8. červnu vypsat parlamentní volby, vyvolalo to údiv. Ne šok, ne otřes, jen mírné překvapení. Komentátoři její krok zhodnotili jako alibistický pokus, jak si zajistit silnou většinu v parlamentu na začátku brexitového vyjednávání.

„Člověk neočekává, že dostane od průvodců během několika desítek minut naservírované dějiny Českých zemí v kostce ani že se stane profesionálním kunsthistorikem. Co ale, troufám si říct, očekává, je zapamatovatelný příběh zasazený do historického kontextu,“ píše ve svém blogu o prohlídkách památek Johana Kudrnová.

Kde jsou ty časy, kdy jste na webu brouzdali Guardianem a Daily Telegraphem a snažili se porozumět mnohdy obskurním spletitostem britské domácí politiky. Před dvěma týdny se Británie rozhodla vystoupit z Evropské unie. Pozornost médií s ohledem na vážnost situace a dopady, jaké může mít rozhodnutí na celou Evropu, neopadá – naopak. Nyní se pod drobnohled světových médií budou minimálně několik let dostávat veškeré nuance vnitřního vývoje Británie a analýzy něčeho, co dřív zajímalo málokoho, budou produkovány po kvantech.

Británií se v předvečer referenda o vystoupení z Evropské unie prohnala série voleb. Kromě více než dvou tisíc uvolněných míst v místních anglických zastupitelstvech Britové rozhodovali o tom, kdo zasedne ve skotském parlamentu, velšském nebo severoirském shromáždění. Od vládnoucích konzervativců se úspěch neočekával, ztratit mohli pouze labouristé, kteří by jako opoziční strana měli ve volbách uprostřed volebního cyklu jen získat. Nakonec ztratili míň, než odhadovaly průzkumy. Osvětlit původ tohoto paradoxu lze nahlédnutím za oponu boje o křeslo londýnského starosty, na který se v rámci voleb většinově soustředil i zahraniční tisk.