V současné době většina lidí své mrtvé buď pohřbí, anebo zpopelní. Ale spousta našich prapředků se ke svým zesnulým chovala úplně jinak, ukazují výsledky rozsáhlého archeologického výzkumu.
V době před asi 15 tisíci lety byl v Evropě zřejmě rozšířený rituální kanibalismus. Tehdejší lidé nejspíš konzumovali své mrtvé nikoliv z hladu, ale jako součást své kultury. Dokládají to zbytky lidských kostí se stopami po řezání, lámání a žvýkání, jež byly nalezené ve slavné Goughově jeskyni v jihovýchodní Anglii a také jinde v severní Evropě.
Jeskyně, která se nachází v soutěsce Cheddar, se proslavila nálezem asi 15 tisíc let starých lidských lebek, které byly prokazatelně okousané jinými lidmi. Až doposud vědci nevěděli, jestli šlo o výjimku, anebo byl v této době tento kanibalistický zvyk rozšířený po Evropě víc. Nová práce naznačuje, že obyvatelé Goughovy jeskyně v tom rozhodně nebyli sami.
Detailní analýza totiž odhalila, že podobné stopy nese množství nálezů spojených s pravěkou kulturou známou jako magdalénien. To naznačuje, že pojídání mrtvých bylo v pozdním paleolitu chování, které spojovalo více míst v severní a západní Evropě. Výzkum vyšel v odborném časopise Quaternary Science Reviews.
Vztah k mrtvým
„Místo aby své mrtvé pohřbívali, jedli je,“ vysvětluje Silvia Bellová, která výzkum vedla. „Interpretujeme důkazy o tom, že kanibalismus byl praktikovaný při více příležitostech v severozápadní Evropě v tomto krátkém časovém období. Tento zvyk patřil k chování různých skupin magdalénienu.“ To je podle ní samo o sobě nesmírně zajímavé, protože se jedná o vůbec nejstarší důkaz kanibalismu jako pohřební praktiky.
Toto kanibalistické chování bylo mezi lidmi severozápadní Evropy zřejmě poměrně běžné, ale netrvalo nijak zvlášť dlouho. Po relativně krátké době se chování lidí změnilo: své mrtvé přestali pojídat, ale začali je pohřbívat. Tento posun je spojený s vlivem jiné kultury rozšířené spíše na jihu Evropy – ta se označuje jako epigravettienská.
Vědci ale zatím nevědí, jestli došlo k převzetí jižních zvyků na severu, anebo jestli zmizeli i lidé spojení s magdalénienem a nahradili je ti, kteří své bližní pohřbívali.
Nutnost, nebo kulturní tradice?
Lidé z kultury magdalénien podle důkazů těla svých mrtvých zpracovávali; odstraňovali z nich maso, pojídali je a v některých případech navíc využívali jejich kosti jako materiál k vytváření nových předmětů.
Jednou z hlavních otázek bylo, jestli byl tento kanibalismus vynucený. Tedy jestli tato kultura nežila v podmínkách extrémního nedostatku, kdy měli o všechny zdroje takovou nouzi, že museli využívat těla svých blízkých, anebo šlo o chování kulturní, kdy jen lidské pozůstatky z nějakého důvodu upřednostňovali před zvířecími?
Už některé důkazy z Goughovy jeskyně naznačují, že pojídání těl zde mělo spíše rituální podobu. Existuje totiž dostatek důkazů, že tito lidé lovili a jedli spoustu jiných zvířat, například jeleny a koně, zatímco pečlivá příprava některých lidských pozůstatků, jako je pohár z lebky a rytá kost, ukazuje, že kanibalismus byl spojený s náročnější činností vyžadující nejen čas, ale i zkušenosti.
Autoři nové studie prošli celkem devětapadesát lokalit z této doby po celé Evropě. Z nich třináct vykazovalo známky kanibalismu a dvě vykazovaly kombinované známky pohřbívání a kanibalismu. Praxe pojídání mrtvých byla podle výsledků poměrně jasně vymezená jak časově, tak prostorově: chovali se tak jen lidé žijící v západní a střední Evropě a ve Velké Británii.
