Mezinárodní vědecký tým studoval velkou tichomořskou odpadkovou skvrnu – obří vrstvu plastového odpadu. Výsledky výzkumu ukázaly, že kromě lidských odpadků tento objekt obsahuje také obrovské množství organismů, které vědci označují jako neuston.
Ve světových oceánech se na několika místech koncentroval plastový odpad pocházející z lidské činnosti. Mořské proudy ho z ústí řek ženou do několika obřích „ostrovů“. Tento pojem není úplně výstižný – hmota zde není koncentrovaná tak, aby svou hustotou připomínala ostrov, jedná se spíše o jakýsi rozptýlený povlak s místy hustějším složením a menšími opravdovými plastovými ostrůvky.
Mořské proudy donesou částice v oceánech na konkrétní místa – tam pak vznikají plastové „ostrovy“:
Existuje nejméně pět míst, kde se nahromadilo velké množství plastového odpadu. Největším z nich je subtropický gyr v severním Pacifiku. Pojem gyr znamená něco jako vír nebo spirálu – tento tvar totiž tyto skvrny díky mořským proudům mají. Voda se v něm otáčí jako mraky při hurikánu, jen mnohem pomaleji. Ten pacifický leží mezi Kalifornií a Havajskými ostrovy a jeho hmotnost se odhaduje na 79 tisíc tun. Velkou část tvoří mikroplastové úlomky o šířce menší než pět milimetrů. Zahrnuje však i větší kusy plovoucího odpadu, jako jsou sítě, bóje a lahve.
- A: Paruska tichomořská je mořský organismus sestávající z kolonie různých tvorů. Podle vzhledu se mu říká modrý knoflík.
- B: Jiný druh parusky.
- C: Měchýřovka portugalská, někdy pro svůj tvar nazývána „Portugalská galéra“ nebo „Modrý portugalský válečník“, je zástupce žahavců spadající mezi trubýše. I s chapadly dosahuje obvykle délky okolo 10 metrů, někdy to však může být až 30 metrů.
- D: Vorenka je drobný mořský plž.
- E: Glaukus atlantský je druh nevelkého mořského plže. Má zužující se zploštělé tělo, které dosahuje délky až pěti centimetrů.
Vědci ho až doposud zkoumali jen málo, více se věnovali takzvané Severoatlantické odpadkové skvrně. V ní před několika roky našlo značné množství takzvaného neustonu – tedy drobných organismů usazených na povrchové blance vody.
- Neuston se dělí na dva druhy – takzvaný epineuston na horní straně hladiny a hyponeuston na dolní straně hladiny.
Protože tato skvrna má podobu víru, materiál na vnějším okraji je přitahován ke středu, a proto má neuston i odpadky tendenci se v něm shlukovat.
Odpad v Tichomoří
V novém výzkumu vědce zajímalo, jestli se podobné množství neustonu vyskytuje i v severopacifickém subtropickém gyru, kterému se postupem času začalo říkat Severopacifická odpadková skvrna (NPGP) kvůli velkému množství lidských odpadků plovoucích v jejím středu.
Práce týmu se jmenovala Vortex Swim; trvala celkem osmdesát dní. Vědci pracovali z paluby plachetnice I Am Ocean. Ta plavbu odpadkovou skvrnou neřídila – loď pouze driftovala, tedy nechala se unášet proudy, stejně jako plastový odpad, který studovala.
Napodobovala tak jeho chování – táhla za sebou přitom vlečné zařízení, které zachycovalo živé organismy. Díky tomu mohli vědci sledovat, jak se mění koncentrace i složení neustonu v různých částech gyru.
Celkem tým odebral 22 vzorků, 12 z vnitřku centrálního gyru a 10 z vnější části. Výsledky byly velmi podobné jako u atlantické skvrny: ukázalo se, že větší koncentrace se nachází v centru skvrny, na okrajích je neustonu méně. Při studiu vzorků vědci zjistili, že stejně jako v případě atlantského gyru se velké množství neustonu v NPGP soustřeďuje poblíž jeho středu. Zjistili také, že jeho koncentrace byla podobná jako u odpadků – tedy čím víc plastu, tím víc života v jeho okolí.
Pozoruhodná byla i rozmanitost těchto organismů.
Ekosystémy budoucnosti?
Nedávno tuto skvrnu zkoumal jiný vědecký tým, který se věnoval i větším organismům. I tyto výsledky byly pozoruhodné. Biologové zjistili, že v tomto nejen přežívají, ale i prosperují pobřežní druhy – včetně sasanek a obojživelníků podobajících se krevetám.
Výsledky vyvolaly další otázky: v neposlední řadě, čím se tato zvířata živí? „Otevřený oceán nebyl až dosud pro pobřežní organismy obyvatelný,“ řekl Greg Ruiz ze Smithsonianova centra pro environmentální výzkum (SERC). „Částečně kvůli omezení biotopů – v minulosti tam nebyly plasty – a částečně, jak jsme se domnívali, proto, že to byla potravní poušť,“ dodal.
Plasty vydrží v oceánu přes tisíc let, takže by podle biologů mohly vytvářet značně stabilní místa, kde se udrží jiné formy života, než bylo obvyklé. Důsledky těchto změn ale věda zatím nezná.
