Ukrajinské ozbrojené síly se snaží odhalovat ruské záškodníky, kteří operují hluboko za frontovými liniemi. Využívají k tomu způsob, který je známý už ze Starého zákona. Říká se mu šibolet a opírá se o výslovnostní rozdíly – v aktuálním případě jde o způsob, jakým Ukrajinci a Rusové vyslovují název chleba.
Ruská armáda se při invazi na Ukrajinu potýká se spoustou problémů, které ji z hlediska taktického i strategického brání rychle dosahovat cílů. A to i přes masivní početní a materiálovou výhodu.
Jedním z těch, které vojenští analytici označují za největší, je podobnost armád. Jsou si blízké nejen po stránce výbavy, ale také národnostním složením – v ukrajinské armádě bojuje i mnoho etnických Rusů, vojáci nejsou příliš rozlišitelní vzhledem ani jazykem, jímž komunikují.
Rusku to přináší výhody, kdy může své speciální jednotky posílat hluboko do ukrajinského vnitrozemí. Tam se mohou vydávat za místní a útočit na klíčovou infrastrukturu, likvidovat ukrajinské velitele a provádět další záškodnickou práci, na kterou je tento typ vojsk školený.
Odhalit diverzanty není snadné – a Ukrajinci pro to využívají metodu, která je stará tisíce let a první zmínky o ní se objevují už ve Starém zákoně. Jmenuje se šibolet.
Ukrajinský šibolet proti ruské výslovnosti
Je to ve skutečnosti dost jednoduchý trik. Ukrajinci nutí říkat podezřelé osoby jedno konkrétní slovo, a tím je „paljanica“. Tento výraz označuje na Ukrajině kulatý chléb vyráběný typicky z pšeničné mouky. Mívá křupavou kůrku, která může být někdy i lehce připálená, od toho také jeho jméno.
Důležité je, že cizinci pojmenování vyslovují poněkud odlišně než lidé, pro které je ukrajinština rodným jazykem. Rusové vyslovují lehce odlišně písmeno „i“ a také „c“ – a Ukrajinec dokáže tento rozdíl velmi snadno rozpoznat. Existuje řada věrohodných a ověřených důkazů z bojiště, že ukrajinští vojáci k identifikaci těch ruských nasazují právě pojmenování chleba.
Biblická léčka
Je pravděpodobné, že se tento rozdíl ve výslovnosti využíval už v pradávných dobách. První písemná zmínka pochází až ze Starého zákona a popisuje se v Knize soudců:
„Gileáďané tehdy Efraimcům obsadili jordánské brody, a kdykoli někdo z efraimských uprchlíků žádal: 'Nechte mě přejít,' Gileáďané se ho ptali: 'Nejsi Efraimec?' Když odpověděl: 'Nejsem,' vyzvali ho: 'Tak řekni: Šibolet.' Když ale řekl: Sibolet (protože to neuměl vyslovit správně), popadli ho a zamordovali. Tenkrát u těch jordánských brodů padlo 42 000 Efraimců.“
Slovo šibolet hebrejsky znamená obilný klas, takže současné využití Ukrajinci se drží původního použití i tematicky – samozřejmě je tu i narážka na náboženský význam chleba a obilí.
Příběhy, zkazky i historické důkazy
Šibolety se používaly během dějin mnohokrát, nejrůznějšími subkulturami po celém světě v různých dobách. Řada z nich získala během historie až anekdotickou povahu a nedá se příliš ověřit.
V květnu roku 1302 došlo v Bruggách k rebelii označované jako povstání jitřních hodinek. Místní tehdy pobili všechny Francouze, které poznali podle toho, že nedokázali vyslovit frázi „Schild en vriend“ neboli „Štít a přítel“. Lingvisté dnes tento příběh ale zpochybňují.
Na Sicílii se zase traduje anekdota, že během povstání známého jako Sicilské nešpory v roce 1282 obyvatelé ostrova zabili francouzské okupanty, kteří nedokázali správně vyslovit sicilské slovo ciciri neboli cizrna.
Stejnou plodinu si jako šibolet vybrali i na Sardinii v dubnu 1794, kdy lidé v Cagliari pronásledovali podezřelé důstojníky vládnoucího piemontského krále a žádali je, aby říkali „nara cixidi“ (cizrna), což Piemonťané nedokázali vyslovit. Sardiňané tehdy odhalené vojáky nezabíjeli, jen je deportovali na pevninu.
Smrtící šibolety
Popisovaný způsob rozlišování etnických skupin samozřejmě neslouží jen k odhalování vojáků za nepřátelskými liniemi, ale také při masakrech, a to dokonce i v moderní době.
Zřejmě nejznámější zneužití se odehrálo v říjnu 1937. Tehdy diktátor Rafael Trujillo ve snaze sjednotit národ Dominikánské republiky vyhlásil program „očisty“, který měl zemi očistit od přistěhovalců ze sousedního Haiti. V pohraničí jeho vojáci ukazovali zadrženým snítku petržele a zabili pak každého, kdo nedokázal správně vyslovit španělské slovo „perejil“ – haitská kreolština totiž nepoužívá hlásku „r“ uprostřed slova. Za pět dní tak zemřelo asi dvacet tisíc lidí.
Během červencových nepokojů na Srí Lance v roce 1983 bylo zase mnoho Tamilů zmasakrováno sinhálskou mládeží. V mnoha případech mělo toto násilí podobu nástupu do autobusů a nucení cestujících, aby vyslovovali slovo baldiya (vědro) – ti, kdo to nedokázali, byli zmasakrováni.
