Před 150 lety začal německý podnikatel Heinrich Schliemann s vykopávkami na místě, kde podle něj stála starověká Trója. Přes výsměch okolí se mu podařilo objevit základy rovnou několika měst.
„O hněvu Achilleově, tak zhoubném, nám zpívej, ó Múzo!“ – tak zní první slova Homérovy Íliady, knihy, která popisuje Trójskou válku. A právě četba této knihy patřila k oblíbeným koníčkům Heinricha Schliemanna, když jako chudý německý kluk vychovávaný otcem alkoholikem snil o lepším světě.
Objev bájné Tróje si tak Schliemann určil jako životní sen už v dětství. A podřídil tomu všechno, vydělal jmění a naučil se jazyky. Amatérský německý archeolog budil dojem snílka, který slepě věřil Homérovým spisům.
I proto zahájil 11. října 1871 na kopci Hisarlik v Turecku výkopy, které k překvapení ostatních archeologů vedly skutečně k objevu Tróje. Na Schliemannovy zásluhy se ovšem dnes odborníci dívají různě. Někteří mu vyčítají, že neodborností způsobil na nalezišti nenahraditelné ztráty. Jiní naopak tvrdí, že „nemetodický postup“, kdy šel přímo k nejspodnější vrstvě, byl pro vědu blahodárný.
Doprovázen druhou manželkou, Řekyní Sofií, narazil Schliemann v roce 1873 pod základy jedné ze staveb na poklad – více než 8800 zlatých a stříbrných předmětů. Byly mezi nimi šperky, diadémy, vázy či poháry.
Heinrich Schliemann se domníval, že se jedná o cennosti krále Priama, který je v Homérově eposu označován za panovníka Tróje. Vědci ale nakonec prokázali, že poklad je zhruba o tisíc let starší než byl tento mýtický vládce. Tím však historie „Priamova pokladu“ neskončila.
Schliemann cennosti tajně vyvezl z Osmanské říše a v roce 1881 daroval „německému národu jako dárek do věčného vlastnictví“. Turecká vláda mu na to konto zakázala další výzkumy a vydala na něj zatykač, na což Schliemann reagoval útěkem do Řecka. Poklad zůstal v berlínském Pergamonském muzeu do roku 1945. Po vstupu Sovětů do města se jeho velká část dostala do SSSR. Teprve v roce 1993 Moskva potvrdila, že poklad je skutečně uložen v depozitářích Puškinova muzea.
V Tróji archeologové časem zjistili, že na místě během dlouhé historie stálo nejméně devět různých měst. „Homérskou“ Tróju pak většina vědců řadí do vrstvy VIIa, pocházející z doby okolo roku 1300 před naším letopočtem.
Schliemann (1822 až 1890) byl rodákem z německého města Neubukow. Jeho snění o historii a objevech zřejmě pramenilo z nešťastného dětství. V devíti letech mu zemřela matka a vychovával jej otec, který byl sice evangelickým kazatelem, ale hodně pil a rodina živořila. Schliemann začínal jako příručí v obchodě a k tomu po nocích studoval historii a jazyky, ovládal jich kolem dvaceti. Posléze začal sám podnikat, byl mimo jiné zástupcem firmy v Rusku.
Když nashromáždil dostatečný majetek, rozhodl se začít hledat Tróju. Ta však nebyla jediným výsledkem jeho snažení. Při vykopávkách v řeckých Mykénách objevil několik hrobů plných zlata a také zlatou posmrtnou masku. Schliemann prohlásil, že pohlédl do tváře krále Agamemnona, vůdce trójského tažení. Vědci jsou ale přesvědčeni, že jak maska, tak i kuželová hrobka, patřily některému z Agamemnonových předchůdců na trůně.
