Osmapadesátiletý pacient, který byl od narození nevidomý kvůli dědičné genetické nemoci, získal částečně zrak díky inovativní technice, která propojuje genovou terapii a světelnou stimulaci. O vědeckém úspěchu mezinárodních týmů z Francie, Spojených států a Švýcarska napsal časopis Nature Medicine. Technika, odborně nazývaná optogenetika, byla podle autorů článku úspěšně na člověku použita poprvé.
Vědci dokázali vrátit zrak slepému muži, využili genovou terapii
Pacient, který se účastnil studie, trpěl nemocí nazývanou retinitis pigmentosa, což je progresivní degenerativní onemocnění oka, které způsobuje poškození sítnice a obvykle nakonec vede ke slepotě. Zatímco na začátku léčby pacient nerozeznal světlo a tmu, po terapii je schopen rozpoznat předměty a dotknout se jich, píše agentura AFP.
Pokud má člověk normální zrak, receptory světla na sítnici používají proteiny schopné reagovat na světlo – takzvané opsiny. Ty předávají vizuální informace do mozku. Aby se obnovila citlivost na světlo, pacientovi byl injekčně podán gen kódující jeden z těchto proteinů, který detekuje žluté světlo, vysvětluje princip studie AFP.
Nový zrak během půlroku
Po pěti měsících od aplikace nové genetické informace, když mělo tělo dostatek času na produkci proteinu v dostatečném množství, pacient zkusil speciální cvičení. Měl při nich na očích brýle s kamerou, které vyvinuli vědci přesně pro tento pokus. Pomocí brýlí promítali žluté obrázky přímo na sítnici pacienta. „Po sedmi měsících začal vykazovat známky zlepšení zraku,“ uvádí ve zprávě výzkumný ústav zaměřený na zrak z pařížské Sorbonny. „Za pomoci brýlí je teď pacient schopen lokalizovat, počítat a dotknout se předmětů,“ uvádí zpráva citovaná AFP.
Při pokusu dotknout se sešitu uspěl pacient v 92 procentech případů, kontakt s krabičkou od svorek byl úspěšný jen ve 36 procentech. Při vizuálním počítání kelímků byly úspěšné zhruba dvě třetiny pokusů.
Retinitis pigmentosa, do češtiny někdy překládána také jako pigmentová retinopatie, postihuje asi jednoho člověka ze 3500. Optogenetika existuje již více než dvacet let, dosud se ale používala zejména k základnímu výzkumu. Tento mezinárodní projekt je první, který použil klinické testy a dosáhl úspěchu.