Přístroj na studování Slunce, který vyrostl na americkém souostroví Havaj, vyfotografoval začátek nového slunečního cyklu. Díky nejmodernější technice se to podařilo v doposud nemožném rozlišení, které ukázalo, co se ve sluneční koroně děje.
Sluneční skvrny, které jsou na fotografiích vidět jako tmavé oblasti, pomáhají vědcům sledovat aktivitu na slunečním povrchu. Právě ony jsou zdrojem erupcí a dalších jevů, které do vesmíru vrhají světlo, sluneční hmotu a energii. A mají tak velký vliv i na život na Zemi.
Dopad vesmírného počasí, jehož je Slunce klíčovým hráčem, zajímá vědu stále více – technická civilizace 21. století je totiž jeho extrémními projevy snadno zranitelná a sluneční částice mohou ovlivnit energetické sítě, družice na oběžné dráze a veškeré jejich aplikace i letadla nebo astronauty na ISS.
Právě proto přichází vědci se stále novými nástroji, které vesmírné počasí sledují a studují. Tím nejnovějším a nejpokročilejším by měla být solární observatoř Inouye Solar Telescope, která vznikla na Havaji. V druhém prosincovém týdnu zveřejnila první snímek Slunce, který toto zařízení pořídilo.
„I když se zahájení provozu teleskopu mírně zpozdilo kvůli dopadům globální pandemie COVID-19, tento snímek představuje první ukázku výjimečných schopností, které zařízení přinese,“ uvedl programový ředitel havajského teleskopu David Boboltz. Hvězdu ukazuje ve fascinujícím detailu.
Snímek byl pořízen už 28. ledna, observatoř ho ale zveřejnila teprve nyní. Byl jedním z prvních v novém slunečním cyklu – vznikl krátce poté, co Slunce dosáhlo posledního slunečního minima v prosinci 2019, kdy bylo méně aktivní a mělo méně skvrn.
Nový sluneční cyklus
Přibližně každých 11 let Slunce dokončí sluneční cyklus a zahájí nový. Současné solární maximum slunečního cyklu, tedy doba, kdy aktivita vrcholí, se předpokládá na polovinu roku 2025. Havajský teleskop by měl právě nástup tohoto vrcholu zachytit, a to pomocí speciálního čtyřmetrového zrcadla.
„S tímto novým slunečním cyklem, který právě začíná, vstupujeme také do éry Slunečního teleskopu Inouye,“ podotkl Matt Mountain, prezident Asociace univerzit pro výzkum v astronomii, organizace, která spravuje Národní sluneční observatoř a Sluneční teleskop Inouye.
Co je sluneční cyklus?
Schwabeův sluneční cyklus, Schwabe-Wolfův cyklus nebo cyklus slunečních skvrn jsou označení pro opakování přibližně jedenáctileté aktivity Slunce. Roku 1843 princip popsal německý hvězdář Heinrich Schwabe, pět let nato byly položeny základy pozorování počtu slunečních skvrn.
Jako cyklus číslo 1 se označuje ten, který probíhal v letech 1755 až 1766, a proto se současné dění označuje jako 25. sluneční cyklus. Z archeologických poznatků se ukazuje, že cyklus byl přítomný i před přibližně 300 miliony let.
Není přitom přesně 11 let dlouhý, už se také vyskytl devítiletý či čtrnáctiletý cyklus. Na teploty na Zemi má svůj vliv, ale ne rozhodující. Podle současných výzkumů se může projevit na zemských teplotách asi o 0,1 stupně Celsia. Přestože uplynulých pět let aktivita Slunce klesala, patřilo toto období k těm nejteplejším rokům od začátku měření.
„Teď můžeme namířit nejpokročilejší sluneční teleskop na světě na Slunce, abychom zachytili a sdíleli neuvěřitelně podrobné snímky a doplnili tak naše vědecké poznatky o aktivitě Slunce,“ dodává Matt Moutain.
Během slunečního cyklu se Slunce mění; klidné období bývá vystřídáno neklidným, ve kterém se hvězda stává aktivnější a slunečních skvrn přibývá. Na vrcholu aktivity v posledním cyklu jich přístroje pozorovaly 120, současný cyklus by měl být poněkud slabší, očekává se asi 115 slunečních skvrn.
