Tři klíčové parametry pandemie v Česku: 80 tisíc nakažených měsíčně, reprodukční číslo 1,6 a až 20 procent pozitivních nálezů

Vývoj, který ve čtvrtek oznámil Ústav zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS), řadu lidí překvapil. Odpovídal ale predikcím, které přinášeli experti od začátku září – v České republice se nový koronavirus šíří velmi rychle, a kvůli vysokému reprodukčnímu růstu jsou proto nárůsty nových případů den ode dne rychlejší a větší.

Nový koronavirus, ilustrační foto
Zdroj: PIxabay

Tisková konference přinesla řadu informací, které veřejnost o šíření nového koronaviru doposud neznala – a přinesla jich obrovské množství. Ty, které budou mít na vývoj další situace vliv, jsou tři: rychlost, s jakou se v Česku virus šíří, co o jeho šíření víme a kolik pacientů tuzemské nemocnice zvládnou obstarat, aniž by se výrazně snížila kvalita péče. 

Všechna tato čísla, jimž se budeme v tomto článku věnovat, ale mají význam jen v závislosti na tom, jak se budou lidé v České republice k pandemii chovat – pokud se nebudou opatřeními řídit, mohou se předpovědi ukázat ještě horšími.

Reprodukční číslo

Na začátku pandemie se nemoc covid-19 a její šíření nejčastěji popisovaly takzvaným reprodukčním číslem neboli R0. Znamená, kolik dalších osob stihne jeden infikovaný nakazit: pokud se pohybuje nad jedničkou, pak se nemoc šíří, pokud se dostane pod jedničku, pak nemoc ustupuje. Nový koronavirus má přirozené reprodukční číslo velmi vysoké – tedy pokud jeho šíření nic nebrání, pohybuje se kolem 3,6.

Podle Ladislava Duška z ÚZISu má v České republice reprodukční číslo hodnotu asi 1,6 – platí průměrně po celé zemi. Epidemiolog Roman Prymula přitom již dříve ve vysílání České televize hovořil o tom, že v některých oblastech se pohybuje dokonce kolem 1,8. Každý Čech, který se nakazí novým koronavirem, ho tedy stačí přenést průměrně na 1,6 dalších osob – a ty pak v tomto procesu pokračují dál.

Na konci září může přibýt 70 tisíc prokázaných případů
Zdroj: ÚZIS

Během prázdnin se podle Duška reprodukční číslo nezveřejňovalo proto, že to nemělo smysl – epidemie v průběhu července byla na našem území prakticky neviditelná a existovala jen v několika poměrně jasně popsantelných ohraničených clusterech – neboli skupinách. Od začátku září, zřejmě v souvislosti s návratem k běžnému životu, opětovnému fungování škol, ale také importům ze zahraničí, se nemoc začala šířit po celém území republiky, a to ještě rychleji než na jaře.

Reprodukční číslo není neměnné, na jeho velikost mají vliv nejen vlastnosti viru, ale zejména chování lidí. Podle mezinárodních dat se zdá, že občané České republiky na začátku září ve srovnání s ostatními státy téměř vůbec neomezovali své chování ani množství kontaktů – a protože byla až donedávna zrušená povinnost nosit roušky, mohl se virus šířit populací velice rychle.

Současná opatření mají podle profesora Duška za cíl snížit množství nákaz – ať už tím, že se nebude setkávat takové množství lidí na jednom nevhodném místě (až polovina případů nákazy se podle zahraničních studií odehraje právě v takových podmínkách, kdy se na jedné akci nakazí desítky až stovky osob), nebo že virus narazí na bariéru – tu mohou tvořit roušky, správně umyté ruce, anebo větší vzdálenost mezi lidmi, kterou není virus schopný překonat.

Stejně vlastně funguje i testování a trasování: pokud se podaří včas nakaženého odhalit a prokázat, že je opravdu infekční, tak stihne nakazit mnohem méně dalších lidí. Právě proto se neustále zvyšují kapacity jak na množství testů, tak i u hygieniků. A pomoci může také aplikace, jako je nová verze e-roušky – ta zase člověka varuje před nakaženým a on tak může upravit své chování, aby nebyl rizikovým pro ostatní. 

Procento pozitivních testů

Ze čtvrteční prezentace profesora Duška a jeho kolegů také vyplynulo, že testy odhalují značně vysoké procento pozitivních případů. A nejde jen o denní data: přesvědčivě to prokazují především grafy ukazující průměr pozitivních případů za sedm dní. Na nich je vidět, že nakažených je asi 10,4 procenta.

Světová zdravotnická organizace přitom uvádí, že pokud je odhalených případů do deseti procent, tak je epidemie v zemi pod kontrolou, je-li toto číslo vyšší, pak by země měla dávat pozor a rychle se snažit přijít s opatřeními, která by šíření zpomalila.

Na čtvrteční prezentaci ale profesor Dušek ukázal další graf – na něm bylo vidět, kolik je pozitivních případů, pokud se očistí od povinných druhých testů; ty už totiž většinou bývají jen negativní. A jejich množství se pohybuje v některých dnech dokonce kolem 20 procent, což naznačuje, jak rychlé je šíření nemoci a také, že hygienikům může množství dalších případů nákazy uniknout.

Očištěné reprodukční číslo
Zdroj: ÚZIS

Sledování procenta pozitivních případů je podle profesora Duška klíčovým pro to, aby lidé věděli, jak se epidemie v Česku vyvíjí. Zatímco denní čísla nakažených budou ještě řadu dní a možná i týdnů výrazně růst, právě na zmenšování procenta pozitivních případů by se daly pozorovat první náznaky toho, že šíření viru začíná v České republice zpomalovat.

Další význam mají poměry pozitivních případů v situaci, kdy hygienici přestávají stíhat trasovat a lékaři testovat. Až se množství denních nákaz přiblíží kapacitě systému testování, bude se zdát, že se množství nakažených snižuje – blíže pravdě ale bude od toho momentu právě pozitivita případů.

Kolik toho české nemocnice zvládnou

Třetí číslo je pro běžného českého občana tím nejdůležitějším. Právě ono totiž hraje zásadní roli v tom, zda se na něj dostane běžná lékařské péče v plné kvalitě, když ji bude potřebovat – a to nejen v případě onemocnění covidem-19, ale i u jakéhokoliv jiného zdravotního problému.

Jak velkou nákazu zvládnou české nemocnice
Zdroj: ÚZIS

Rychlé šíření této infekční nemoci má totiž potenciál zahltit nemocnice natolik, že budou muset části svých kapacit vyhradit právě těmto pacientům – samozřejmě na úkor jiné péče. S tím, jak by množství nemocných s covidem rostlo, by se stále zmenšovala možnost nemocnic a lékařů poskytovat plnohodnotnou kvalitní péči – ať už kvůli nedostatku materiálu a lůžek, ale ještě pravděpodobněji kvůli lidským zdrojům.

Právě nedostatek lékařů a sester totiž způsoboval v zemích, které byly zatím covidem zasaženy nejsilněji, ty největší problémy.

Z čísel profesora Duška vyplývá, že české nemocnice se vypořádají s asi 80 tisíci případů koronaviru měsíčně – a to tehdy, pokud nemoc nepronikne mezi zranitelnější skupiny obyvatel, které potřebují lékařskou péči častěji a také delší dobu. Tým ÚZISu přitom odhaduje, že jen během září přibude v České republice asi 70 tisíc případů, pokud zůstane reprodukční číslo stále na 1,6.

Pokud by byla tato hranice překročena, nedojde ke kolapsu zdravotnictví, jen se zhorší jeho kvalita, na léčení pacientů bude méně lékařů a méně času. Kdyby případů přibývalo, pak by se kvalita zdravotnictví zhoršovala stále více.

Scénářů je velké množství, další vývoj záleží na osobním chování lidí, dalších zavedených opatřeních i ostatních faktorech.