Mezinárodní vědecký tým studoval původ moderních tažných psů, jako jsou sibiřští huskyové nebo aljašští malamuti. Ukázalo se, že tato zvířata pocházejí z konce poslední doby ledové, což dokazuje, jak dlouhá je jejich historie i spolupráce s člověkem.
Saňoví psi jsou s lidmi skoro 10 tisíc let, ukázal výzkum. Ti dnešní mají prastaré kořeny
„Přestože jsou tažní saňoví psi jednou z nejvíce specializovaných skupin psů, jejich původu i vývoji se věnovalo mnohem méně pozornosti než jiným plemenům,“ uvádí vědci v odborném časopise Science.
Tato skupina, o níž toho ví věda překvapivě málo, zahrnuje sibiřské husky, aljašské malamuty a také grónské psy. Výzkum těchto plemen vedl Mikkel-Holder Sinding, paleogenetik pracující na Kodaňské univerzitě. Vědce nejvíc zajímalo, kde a kdy se saňoví psi poprvé objevili.
Domestikovaní psi se vyvinuli asi před 15 až 40 tisíci lety, zřejmě z nějakého dnes již vyhynulého druhu vlka. Během pleistocénu byli právě psi první zvířata, která byla domestikována lidmi – stalo se to tisíce let předtím, než si lidé ochočili ostatní druhy hospodářských zvířat.
Člověk pomohl psu, pes pomohl člověku
Pro lidi, kteří žili za doby ledové, byl tento vztah výjimečně důležitý, ukazují výsledky tohoto výzkumu. Kořeny saňových psů totiž sahají přibližně do doby před 9500 lety a pocházejí z oblasti Sibiře.
Že jsou s lidmi tak dlouho, vlastně není až takové překvapení, přesvědčivě to dokládají nejen nové genetické výzkumy, ale také množství archeologických důkazů – mezi artefakty z pozdní horní paleolitické Sibiře patří vyřezávané kosti, parohy i slonovina, které se používají k zajištění popruhů pro psy k saním. Pozoruhodné je, že velmi podobný způsob používají dodnes Inuité.
Na jednom z odlehlých sibiřských ostrovů našli archeologové technologie spojené s tažnými psy pocházející ze stejného období. Podle vědců získali dávní obyvatelé Sibiře kombinací saní a odolných psích plemen efektivní strategii přežití v extrémních podmínkách. Doprava na dlouhé vzdálenosti se stala díky této „biotechnologii“ nejen možnou, ale také snadnou a energeticky nenáročnou.
Co prozradily psí geny
V rámci nové studie vědci sekvenovali genom deseti současných grónských psů, pozůstatky 9 500 let starého tažného psa nalezeného vedle saní na sibiřském Žochově ostrově a čelist vlka, který žil před 33 tisíci roky. Tyto vzorky pak porovnali s DNA 114 moderních psů představujících řadu geograficky a geneticky rozmanitých plemen. To vědcům umožnilo vytvořit jakýsi psí genetický rodokmen.
Vlk byl po genetické stránce prakticky čistým vlkem, zajímavější byly výsledky z Žochova ostrova. Tamní pes byl geneticky spřízněný s moderními psy – zejména s malamuty a huskyi, ale vůbec nejvíc s grónskými psy.
Genetická návaznost moderních plemen psů na tyto jejich sibiřské prapředky je podle výzkumu značná – jiná psí ani vlčí plemena se do jejich vývoje zřejmě nezapojila. Výzkumníci sice našli stopy genů od sibiřských pleistocénních vlků, ale nenašly se významnější důkazy o tom, že by měla na moderní tažné psy vliv plemena moderních ani starých americko-arktických vlků.
To je podle vědců překvapivé – že ke křížení vlků a těchto psů dochází, se ví. Ale že to nezanechalo téměř žádné stopy v genech, naznačuje, že lidé se tomu aktivně bránili pomocí řízené selekce zvířat.