Vědci už delší dobu vědí, že lidé mají tendenci podporovat spíše ta zvířata, která považují za roztomilá. Proto je výrazně snadnější získat peníze na záchranu pand nebo šimpanzů než třeba netopýrů či hyen. Nikdo ale zatím přesně neví, které rysy, ať už fyzické, nebo spíše psychologické, v tom hrají roli. Nejčastěji se mluví o tom, že platí jednoduché pravidlo: čím je zvíře podobnější lidskému dítěti, tím snadněji se na jeho záchranu shání peníze.
Typickým příkladem jsou pandy: mají neohrabanou chůzi, se svými krátkými končetinami proporce kojence a černé kruhy kolem očí připomínají mláďata, která obecně mívají oči větší vůči zbytku hlavy. Podle studie z roku 2018, která vyšla v odborném časopise Current Biology, samy o sobě nemají zdaleka takovou cenu, aby se na jejich záchranu vynakládaly enormní částky (jejich ekosystém takovou hodnotu ovšem má), ale přesto se do jejich rozmnožování investují miliardy dolarů.
Peníze zachraňují zvířata
„Finanční dary jsou pro řadu institucí, která zvířata zachraňují, klíčovým zdrojem příjmů,“ uvedl pro odborný žurnál Science Diogo Veríssimo, biolog specializovaný právě na ochranu ohrožených druhů. „Platí to pro organizace od zoologických zahrad až po neziskovky,“ dodal vědec, který pracuje pro neziskovou organizaci San Diego Zoo Global, která se studie nicméně nezúčastnila. „Bez darů by spousta těch největších organizací zaměřených na ochranu přírody nemohla přežít.“
Získat ale peníze na záchranu některých zvířat je nesmírně složité, přestože jsou ohroženější než jiné druhy – jen nejsou lidem tolik sympatické. Dva mladí vědci se teď rozhodli zjistit, jaké faktory o podpoře zvířat rozhodují.
Sarah Papworthová, bioložka zaměřená na ochranu přírody z University of London, se proto spojila s umělcem Rory McCannem. Společně navrhli stovku obrázků imaginárních zvířat, která sice neexistují, ale měla charakteristiky, které si lidé mohou spojovat (přinejmenším v západním kulturním okruhu) s nějakými vlastnostmi nebo charakteristikami. Současně ale použití smyšlených tvorů bránilo tomu, aby si je lidé spojovali s něčím konkrétním – museli se soustředit pouze na jejich vzhled.
Dvojice začala se třemi odlišnými tvary těla, která pak doplňovala o různé další detaily – nejrůznějí podobu končetin, hlav, zbarvení a další parametry.
V druhé fázi pak vědci pracovali se stovkami dobrovolníků. Ty požádali, aby seřadili zvířata podle jejich atraktivity a současně popsali, co se jim na nich nejvíc líbí (nebo je naopak odpuzuje). Tímto způsobem získali menší skupinu nejatraktivnějších zvířat, s nimiž dospěly k poslední, nejdůležitější části experimentu.
Stovkám lidí tyto tvory ukázali a požádali je, aby vybrali ty, které by finančně podpořili. Výsledek vědci popsali v článku, který vyšel v odborném žurnálu Conservation Letters. Ukázalo se, že více příspěvků v tomto experimentu dostávala imaginární zvířata větších rozměrů, více barevná a taková s výraznějšími barvami (zejména modrá a fialová). Právě barevná pestrost se ukázala jako hlavní důvod, proč si lidé nějaké zvíře vybírali.
Aby si vědci ověřili, že jejich zjištění fungují i v reálném životě, dali každému účastníkovi experimentu 50 centů, které pak tito lidé mohli darovat na skutečnou zvířecí charitu. Také výsledky této části pokusu předpoklady vědců potvrdily: vůbec nejvíc peněz se vybralo na tygry, naopak nejméně dostali netopýři a žraloci – na tygry šlo šestkrát tolik co na netopýry a žraloky dohromady.
Tyto výsledky by mohly vysvětlit, proč třeba zvířata, jako jsou tygři a sloni – která vyhovují většině nebo všem kritériím zjištěným ve studii – mají schopnost získávat nejvíce darů. A naopak proč tvorové, jako jsou žraloci, netopýři nebo želvy dostávají od milovníků přírody mnohem méně peněz.
„Nefér“ výhodu barevných zvířat, která disponují rozmanitými vzory na těle, nedávno popsala i další studie. Ta vznikala v pařížské zoologické zahradě a sledovala, jak se liší dárcovství pro různé druhy právě na základě jejich pestrosti. Výsledky jsou podobné jako u výše uvedeného výzkumu: žirafy nebo jaguáři, tedy zvířata s velmi výraznou kresbou, získávají až šestačtyřicetkrát více peněz než tvorové nevýrazní, drobní a šedí. Vůbec nejhůř v této studii dopadli sklípkani.
Popkulturní dopady mění pravidla hry
Vědci ale současně uváději, že na jejich studie není stoprocentní spolehnutí; ve hře je totiž ještě více faktorů. Jedním z nich je vliv popkultury a různých společenských memů. Například jedna studie z polských zoologických zahrad ukázala, že nečekaně velké množství financí od nejrůznějších dárců získala opice kahau nosatý.
Jde o barevně nevýrazné primáty s obrovským nosem. Když vědci hledali příčinu, proč právě tito tvorové označovaní dříve jako nejošklivější opice světa jsou najednou tak populární, ukázalo se, že existuje silná korelace mezi výší darů a tím, kdy se na internetu objevují memy s těmito primáty.
Podobné zvýšení podpory zaznamenávají biologové prakticky vždy, když se zvíře nějakého druhu objeví v široce oblíbeném filmu; platí ale také, že tento zájem bývá většinou jen krátkodobý a rychle mizí.
Podle hlavní autorky výše citované studie, Sarah Papworthové, jsou však tyto výsledky velmi nadějné: ukazuje se, že i ten nejošklivější tvor se může stát správnou propagací oblíbeným – a tedy hodným záchrany.