Sovětský kosmický program provázelo od začátku přísné utajování, o řadě důležitých kroků, které vedly k letu Jurije Gagarina, se svět dozvěděl až po mnoha letech. Platí to také pro první zkušební let kosmické lodě „Kosmický koráb 1“, jak ho označují ruské zdroje – nebo Sputnik 4, jak loď pojmenovali na Západě, který odstartoval do vesmíru brzy ráno 15. května 1960. Proběhl bez lidské posádky, Gagarin se pak ve vylepšeném stroji jako první člověk podíval na oběžnou dráhu v dubnu 1961.
První Vostok vyletěl do vesmíru před šedesáti lety. Jeho kusy dopadly do USA
Sovětští konstruktéři přitom kosmickou loď určenou pro lety s člověkem na palubě sestrojili tak trochu mimochodem. Jejím základem se totiž stala právě vyvíjená špionážní družice Zenit 2, která měla podle plánů moskevského vedení fotit nepřátelské území a poté dopravit snímky zpátky za Zemi. A když už se mají dostat z vesmíru fotky, určitě to půjde i s člověkem, řekli si technici.
Zbývala jen „maličkost“ – ověřit si, jestli může živý organismus ve vesmíru přežít, a vytvořit pro kosmickou loď systém podpory života. V tom týmu pod vedením Sergeje Koroljova pomohly experimenty se psy, do historie se už v listopadu 1957 zapsala dvouletá fenka voříška Lajka. V jejím případě se ale ještě nepočítalo s návratem, a tak uhynula ve vesmíru. Nebyla přitom první ani poslední obětí z řad zvířat, které padly kvůli kosmickému výzkumu.
V letech po startu prvního Sputniku v říjnu 1957 byl přitom civilní raketový program v Sovětském svazu trochu ve stínu toho vojenského, přednost zkrátka měly balistické rakety. Do konce roku 1958 se podařily jen tři úspěšné starty (včetně premiéry a nešťastné Lajky), v roce 1959 odstartovalo se střídavými úspěchy několik družic programu Luna určeného k průzkumu Měsíce, na který navázaly v dubnu 1960 dvě katastrofy nosných raket při vypouštění dalších měsíčních sond.
Vostok chtěl dolů, letěl nahoru
Ani let prvního Vostoku (ruský výraz pro východ) o měsíc později ovšem nebyl bez problémů. Chyba v navigačním systému totiž nasměrovala loď vzhůru nohama, takže po zažehnutí trysek před pokusem o návrat se místo k Zemi vydala na vyšší oběžnou dráhu. Tam loď, ve které byla vedle přístrojů také figurína kosmonauta, zůstala přes dva roky. Část lodi dopadla v září 1962 do ulic městečka Manitowoc v americkém Wisconsinu, zbytek pak vstoupil do atmosféry až v říjnu 1965.
Předtím, než se do vesmíru vydal první člověk, vypustil Sovětský svaz z kosmodromu v Bajkonoru ještě dalších šest pokusných lodí, dva starty se ovšem nevyvedly. Mezi těmi úspěšnými byla v srpnu 1960 loď s „malou zoologickou zahradou“ na palubě. Vedle psíků Strelky a Belky se do vesmíru podíval také králík, čtyřicítka myší, dva potkani, mouchy a řada rostlin. Většina pasažérů se následující den vrátila v pořádku na Zemi, asi dvacet myší ale zemřelo.
Drsná přistání
Poslední Vostok bez člověka na palubě se do vesmíru vydal 25. března 1961, dva a půl týdne před Gagarinovým letem. Pak už přišel historický 12. duben 1961, kdy odstartovala kosmická loď s Jurijem Gagarinem. „Nastal hluk jako v letadle. Pak se raketa hladce a zlehka zvedla,“ popsal svůj dojem ze startu první člověk ve vesmíru. Během 108 minut trvajícího letu loď Vostok 1 obkroužila jedenkrát celou zeměkouli a poté zamířila zpátky na Zemi.
Vostoky přitom přistávaly příliš rychle, takže se z nich museli kosmonauti ve výšce sedmi kilometrů katapultovat a poté se snášeli k zemi na vlastním padáku. Po Gagarinovi zažilo tento způsob návratu dalších šest kosmonautů, posledním z nich se v červnu 1963 stala Valentina Těreškovová, první žena ve vesmíru. Poté následovaly dva pilotované lety vícemístné lodi Voschod v říjnu 1964 a březnu 1965 a v roce 1967 první Sojuz, jehož modernizovanou verzi používají v Rusku dodnes.
