Spolu s Lajkou se k historicky prvnímu letu připravovaly ještě dvě další – Albina a Mucha. Historky o tom, proč byla vybrána právě Lajka, se různí: podle některých na ni padl los proto, že byla hezká. „Lajka byla mírná a okouzlující,“ napsal Vladimir Jazdovskij ve své knize zachycující historii sovětské vesmírné medicíny. Vzpomíná v ní, že ještě předtím, než zamířil k odpalovací rampě, vzal psíka domů, aby si pohrál s jeho dětmi. „Chtěl jsem pro ni udělat něco hezkého, zbývalo jí tak málo života,“ říká Jazdovskij. Již předem se totiž vědělo, že Lajka zahyne.
Lajka nakonec zahynula. V té době totiž ještě nebyl technicky vyřešen návrat z oběžné dráhy, a proto měla být Lajka po pěti dnech výzkumu cíleně usmrcena. Když Sputnik 2 s Lajkou odstartoval z Bajkonuru, neregistrovali vědci podle ruské bioložky Adilje Kotovské, která před 60 lety pomáhala připravovat toulavé psy pro speciální výpravu do kosmu, žádné špatné znamení.
Sovětský rozhlas přesto vysílal každý den zprávy o „dobrém zdraví“ psí hrdinky. Moskva dlouho tvrdila, že Lajku usmrtil jed, podaný v krmivu, aby ji ušetřil bolestivé smrti. Vesmírná loď se rozpadla po návratu do atmosféry 14. dubna 1958. Lajka byla tou dobou pět měsíců po smrti.
„Prosila jsem ji, aby nám odpustila, a dokonce jsem plakala, když jsem ji naposledy hladila. Devět obletů okolo Země udělalo z Lajky první kosmonautku, obětovanou pro zdar budoucích misí.“
Adilja Kotovská
Lajka se původně jmenovala Kudrjavka (Kudrlinka), nakonec dostala jméno po plemenu loveckých a tažných psů severního Ruska a Sibiře. Americká média Lajku pojmenovala Muttnik (složenina z mutt -kříženec- a -nik ze slova Sputnik) nebo Curly (překlad slova Kudrjavka).
Psi byli nejprve vysílání na několikaminutové lety k hranici vesmíru, „aby se ověřilo, že lze přežít ve stavu beztíže“. Aby si psi zvykli na stísněnou kabinu dlouhou 80 centimetrů, byli umisťováni do stále menších a menších klecí. Absolvovali testy na centrifuze, simulující prudké zrychlení během startu rakety, byli vystaveni zvukům imitujícím hluk během letu a krmili je „vesmírným želé“.
Padesát psů letělo do vesmíru, polovina se vrátila
Psi Strelka a Belka, kteří odstartovali 19. srpna 1960 na oběžnou dráhu, sice nebyli prvními živými tvory na oběžné dráze, jako první se ale vrátili živí zpátky na Zem. Na palubě Sputniku 5 je doprovázeli králík, čtyřicítka myší, dva potkani, mouchy a řada rostlin. Většina pasažérů se následující den vrátila v pořádku na Zem, asi dvacet myší ale zemřelo.
Lajka legendou
Na památku statečné fenky Lajky bylo v Rusku postaveno několik pomníků. Objevila se i v literatuře a americko-kanadská skupina Arcade Fire o ní nahrála písničku.
Do kin nyní vstupuje loutkové sci-fi Lajka, které vychází z divadelní hry Lajka, Čchin a Gagarin. Režisér Aurel Klimt hru nastudoval s herci Divadla v Dlouhé. Úspěšně se pak hrála v divadle Minor a na mnoha festivalech.
Lajka byla prvním z mnoha zvířat vypuštěných do kosmu. Ve Spojených státech slavili úspěch především opičák Gordo, který byl v roce 1958 vystřelen do výšky 970 kilometrů, kabina s ním ale nebyla v Atlantickém oceánu nikdy nalezena, nebo šimpanz Ham, který se v roce 1961 stal na lodi Mercury-Redstone 2 prvním primátem, který překonal hranici vesmíru. Od konce 50. let do vesmíru létali i králíci, myši, kočky a další zvířata.