V červnu 1963 bývalá tkadlena Valentina Těreškovová, jako první žena v dějinách, spatřila Zemi z oběžné dráhy a pro obyčejné smrtelníky po celém světě se stala rázem nejpopulárnější ženou světa. Právě slaví osmdesáté narozeniny.
Legendární let Těreškovové tehdy završil triumf sovětské kosmonautiky po letu prvního člověka, Jurije Gagarina, do vesmíru v dubnu 1961. Další ženou, která dobyla vesmír, se stala o 19 let později také Sovětka Světlana Savická – ta byla první ženou, jež vystoupila do volného kosmického prostoru. Až 20 let po Těreškovové se do vesmíru dostala první Američanka Sally Rideová.
Sovětský svaz fakt, že do vesmíru poletí žena, moc neřešil. Hlavním cílem mise bylo dostat ji do vesmíru a nějaká specifika pro ženský organismus se příliš nerozebírala. Neexistovaly přesné údaje o možných důsledcích pobytu ve vesmíru pro ženské tělo a na případné problémy neexistoval žádný lék. Odborníky ovšem později zajímalo, jestli se u jejího dítěte projeví skutečnost, že oba rodiče cestovali ve vesmíru. Otcem byl totiž pilot Andrijan Nikolajev, třetí člověk ve vesmíru. Dcera Jelena se narodila zcela zdravá, ale mnoho dní musela strávit na klinikách kvůli pozorování.
Mnohem zajímavější byl z pohledu genderu americký přístup k ženám ve vesmíru. Tam se totiž našlo mnoho osobností, které po větší roli žen v kosmickém výzkumu volaly už v polovině 20. století. Od 50. let se totiž v americké odborné veřejnosti odehrávala debata, jejíž klíčová otázka zněla: „Nejsou ženy pro kosmonautiku vhodnější než muži?“
Argumenty pro ženy vycházely z prosté matematiky: ženy jsou totiž průměrně menší a lehčí než muži, díky tomu spotřebují méně vzduchu, potravy i vody. Současně zaberou méně prostoru – to všechno bylo v době, kdy byla kosmonautika mladá a záleželo na každém gramu, zcela zásadní. Mimo jiné stejné důvody předurčují v blízké budoucnosti ženy jako ideální cestující pro cestu k Marsu.
Během vědeckých výzkumů narazili lékaři na další dvě oblasti, v nichž byly potenciální astronautky nadřazené svým mužským kolegům: jednak mívají obecně zdravější srdce a také dosahovaly lepších výsledků v izolačních testech. Prokazovaly tedy lepší odolnost vůči stresu z uzavřeného prostředí.
K ženám ve vesmírném programu se v té době vyjadřovali v USA mnozí význační experti. Například v té době slavný a velmi vlivný popularizátor dobývání vesmíru Martin Caidin napsal článek pro mužský časopis Raid, kde poprvé vyjádřil obavy z toho, co bude při vesmírných pobytech vlastně dělat čistě mužská posádka ve věku maximální sexuální aktivity. „Kastrace, homosexualita ani celibát nejsou přijatelnými řešeními. Z těchto důvodů neexistuje důvod, proč by si žena jako člen posádky vesmírné lodi nevedla stejně dobře jako muž.“
Uspěla jedna ze dvanácti
První testy s ženami-astronautkami provedl americký lékař W.R. Lovelace II. Tento špičkový expert vytvořil testy, jež museli splnit muži, kteří se chtěli stát astronauty; roku 1960 je poprvé vyzkoušel i na ženách. A tak vznikla testovací skupina financovaná ze soukromých zdrojů filantropky a pilotky Jacqueline Cochranové. Ženy, které v ní byly, musely splnit stejné testy, jaké doktor Lovelace přiipravil pro mužské astronauty NASA. Byly extrémně náročné, skládaly se z tělesných testů a projít prvním kolem se podařilo jen třinácti ženám – ty dostaly přezdívku Mercury 13.
- Do vesmíru se dodnes vypravilo 537 lidí, z toho bylo celkem 60 žen. Nejvíce jich do kosmu vyslaly Spojené Státy – rovných 45. Sovětský svaz/Rusko poslaly do vesmíru 4 kosmonautky, po dvou jich bylo z Kanady, Číny a Japonska. Jednu ženu ve vesmíru měly Francie, Indie, Itálie, Jižní Korea a Velká Británie, v současné době se vybírá první německá astronautka.
Vědci poté připravili další testy, ale většina žen se jich nemohla zúčastnit, zejména z pracovních a rodinných důvodů. Jedinou ze skupiny, která zvládla všechny tři fáze testů, se stala Jerrie Cobbová, špičková civilní pilotka, jež získala pilotní licenci v sedmnácti letech; když jí bylo 19, učila létat muže. Ani to ale nestačilo, americké letectvo, jehož vybavení Lovelace využíval, totiž program ze dne na den ukončilo.
Diskriminace?
Spor nakonec skončil v červnu 1962 před Sněmovnou reprezentantů, kde se v komisi pro vesmír a astronautiku řešilo, zda nešlo o diskriminaci na základě pohlaví. V té době ještě USA neměly zákony proti diskriminaci, ty byly schváleny až o dva roky později. Vystoupili tam například astronaut John Glenn. Prohlásil, že „muži létají a bojují ve válkách“ a „fakt, že ženy nejsou v tomto oboru, je součástí našeho společenského pořádku.“ Potenciální astronautky neuspěly, NASA měla v té době opravdu předpisy, které reálně ženám braly možnost stát se astronautkami – jednou z podmínek bylo absolutorium na vojenské letecké škole. V těchto ústavech směli tehdy studovat pouze muži.
Zatímco v USA se dlouze teoretizovalo, v Sovětském svazu dokázali během krátké doby do vesmíru vyslat reálnou kosmonautku. Jen pár měsíců poté, co skončila slyšení, odstartovala do vesmíru první sovětská astronautka Těreškovová…
Fakta a zajímavosti o ženách ve vesmíru
- Rekord v pobytu ve volném vesmíru z žen drží Američanka Peggy Whitsonová, která tam během šesti výstupů strávila 39 hodin a 46 minut.
- Nejdelší pobyt (195 dní) z žen absolvovala ve vesmíru Američanka Sunita Williamsová – od prosince 2006 do června 2007 na Mezinárodní vesmírné stanici (ISS).
- Nejvíce dní (376) ve vesmíru strávila z žen Američanka Peggy Whitsonová během dvou letů k ISS.
