Čtveřice českých středoškolských studentů si přivezla z prestižní Mezinárodní chemické olympiády (IChO) zlato, stříbro i bronz. Zazářili v konkurenci stovek studentů z celého světa.
Soutěž IChO se letos konala už posedmapadesáté, tentokrát ve Spojených arabských emirátech. Jde o celosvětově nejvyšší možné kolo chemické olympiády pro žáky gymnázií, přitom z každé země do něj mohou postoupit jen čtyři nejlepší za celý stát. Letos bylo účastníků 354.
Soutěž má poněkud neintuitivní hodnocení. Medaile se v ní totiž neudělují stejně jako ve sportovních soutěžích, ale základním kritériem je množství účastníků. Okolo prvních deseti procent ve výsledkové listině získá zlatou medaili, přibližně dalších dvacet procent stříbrnou a dalších třicet procent bronzovou. Zbytek nezíská žádnou.
Česká skupina uspěla letos vynikajícím způsobem: zlato získal Václav Verner z Gymnázia PORG v pražské Libni, který se dokonce umístil na celkovém druhém místě ze všech soutěžících. Stříbrnou medaili získali Matěj Pěnička z pražského Gymnázia Nad Alejí – celkově byl 53.; a také Ondřej Michal z pražského Gymnázia Botičská, který skončil na 110. příčce. Bronzovou medailí pak na 136. pozici uzavírá českou úspěšnou medailovou sklizeň Adam Horák z Gymnázia v Hranicích.
Třetí zlato
Úspěch Václava Vernera je mimořádný rovnou ve více ohledech. Letošní celkové druhé místo a zlatá medaile totiž nejsou jeho prvními úspěchy v soutěži: zlato získal už v minulých ročnících dvakrát a má tak z IChO rovnou tři zlatá ocenění. Patří tím k historicky vůbec nejlepším soutěžícím a je jednoznačně nejúspěšnějším českým zástupcem – doposud se tuzemským soutěžícím podařilo umístit nejlépe na šestém celkovém místě.
„Z každé země vyráží na soutěž jen čtyři úplně nejlepší a jsou tam zastoupené i tak velké země, jako je Čína,“ poznamenal v rozhovoru pro Českou televizi. „Už jen to, že se mi podařilo porazit tři studenty z této země, něco znamená,“ doplnil mladý chemik.
Soutěž s českými kořeny
IChO je s Českem, respektive Československem dlouhodobě spojená – společně s Maďarskem a Polskem ji roku 1968 země založila a také se v Československu konal první ročník této olympiády. Postupně získávala stále větší prestiž a připojovaly se do ní další státy sovětského bloku.
Na rozdíl od mnoha jiných tradic spojených s dobou komunismu ale po jeho pádu nezanikla – naopak se Mezinárodní chemické olympiády začaly účastnit i západní a asijské státy. V současné době už počet soutěžících zemí překonal sedm desítek.
Náročné úkoly
IChO trvá deset dní. Prestiž získala díky tomu, že je mimořádně obtížná, úlohy kombinují teorii a praxi. Například teoretické zadání má přes padesát stran A4, mnohdy jsou úkoly koncipovány tak, aby je nebylo možné stihnout vypracovat všechny.
Právě to se stalo podle Vernera spoustě letošních účastníků: pro úspěch v praktické části bylo podle něj nutné velmi dobře vědět, jak dlouho některé procesy probíhají, a na základě těchto znalostí si pak naplánovat další postup. „Mě na přední příčku vyšvihlo právě to, že jsem měl nejlepší praxi: pětihodinovou část jsem stihl za čtyři hodiny a dvacet minut,“ konstatuje student.
Soutěž je navíc pokaždé poněkud odlišná, protože pořádající země do ní vždy vnášejí svůj osobní pohled a to, na co se samy nejvíc soustředí.
Kariéra jako odměna
Úspěch v soutěži otevírá mladým chemikům dveře do celého světa – pokud se jim podaří porazit stovky jiných talentovaných soutěžících, mají v oboru připravenou cestu k těm nejlepším možným pozicím. Že to není jen teorie, ale realita, dokazují příběhy Čechů, kteří v ICho uspěli v minulosti.
„Měl jsem to štěstí, že jsem už před dvěma roky mohl začít pracovat v Ústavu organické chemie a bioechemie ve skupině profesora (Jana) Konvalinky,“ uvedl Verner. „Doufám, že olympiáda mi pomůže i do budoucna,“ dodal letošní maturant, který na podzim nastoupí ke studiu na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze. Věří, že úspěch se mu bude hodit i při výjezdech do zahraničí.
