Před osmdesáti lety se narodila první žena, která se vydala do vesmíru. Předtím vyráběla pneumatiky a pracovala jako tkadlena. Valentina Těreškovová ve své době ukázala sílu sovětského vesmírného programu.
„Gagarin v sukni“: První žena ve vesmíru Těreškovová slaví osmdesátiny
Politiky to bylo tehdy vnímáno jako další plusový bod pro Sovětský svaz v nevyhlášené kosmické soutěži se Spojenými státy. V červnu 1963 se stala bývalá tkadlena Valentina Těreškovová první ženou, která spatřila Zemi z oběžné dráhy a pro obyčejné smrtelníky po celém světě se stala rázem nejpopulárnější ženou světa.
V pondělí 6. března 2017 první žena ve vesmíru slaví osmdesátiny a stále je aktivní. Je poslankyní ruské Státní dumy, ráda hovoří o dobývání kosmu a v roce 2014 byla například členkou štafety s olympijskou pochodní.
První dáma vesmíru slaví 80. narozeniny, k jubileu jí popřál i prezident Putin (zdroj: ČT24)
Proč posílat ženu do vesmíru? Hlavně kvůli propagandě
S myšlenkou vyslat do vesmíru ženu přišel v roce 1961 velitel sovětských kosmonautů generál Nikolaj Kamanin, ale jeho návrh zpočátku narážel na odpor. Sovětský vůdce Nikita Chruščov však pochopil, že let první ženy do vesmíru by se mohl stát dalším úspěchem v soupeření se Spojenými státy.
V předběžném výběru bylo zpočátku několik stovek adeptek, do posledního kola jich v roce 1962 postoupilo pět. Z nich se brzy vydělila trojice nejvážnějších kandidátek: Valentina Ponomarjovová, Irina Solovjovová a Těreškovová.
- Do vesmíru se dodnes vypravilo 537 lidí, z toho bylo celkem 60 žen. Nejvíce jich do kosmu vyslaly Spojené Státy – rovných 45. Sovětský svaz/Rusko poslaly do vesmíru 4 kosmonautky, po dvou jich bylo z Kanady, Číny a Japonska. Jednu ženu ve vesmíru měly Francie, Indie, Itálie, Jižní Korea a Velká Británie, v současné době se vybírá první německá astronautka.
Kamanin, který se o Těreškovové vyjadřoval jako o „Gagarinovi v sukni“, později připustil, že její konkurentky byly lépe připraveny. Těreškovová, bývalá tkadlena a členka Komsomolu, ale byla „společensky“ nejvhodnější kandidátkou – její dělnický původ byl důležitější. Poslední slovo měl Chruščov, který doporučil Těreškovovou.
Do vesmíru se na palubě lodi Vostok 6 vydala 16. června 1963. Za 71 hodin letu Čajka (Racek, volací kód Těreškovové) obletěla osmačtyřicetkrát zeměkouli. V tu dobu už dva dny na orbitě létal v lodi Vostok 5 ruský kosmonaut Valerij Bykovskij (hlásil se jako jestřáb), k němuž se Těreškovová během svého letu přiblížila na pět kilometrů.
Těreškovová si během letu stěžovala na únavu i na zdravotní problémy (zejména na bolest hlavy) a měla potíže s plněním zadaných úkolů. Z dnešního pohledu šlo o velmi riskantní misi, neexistovaly přesné údaje o možných důsledcích pobytu ve vesmíru pro ženské tělo a na případné problémy neexistoval žádný lék.
Není divu, že si Těreškovová stěžovala, její výkon byl opravdu hrdinský –strávila ve vesmíru téměř tři dny, což bylo více než všichni američtí astronauti do té doby dohromady.
GALERIE
Valentina Těreškovová
Přistála 19. června 1963 asi 620 kilometrů od kazašské Karagandy; v okamžiku, kdy byla katapultována, se udeřila do hlavy o hranu výstupního otvoru modulu, což odnesla modřinou.
Vše ale mohlo dopadnout ještě mnohem hůře: v nedávném rozhovoru Těreškovová přiznala, že její let mohl skončit katastrofou kvůli chybě v naprogramování letu. Situaci prý tehdy nahlásila generálnímu konstruktérovi Sergeji Koroljovovi a vzápětí dostala nová data, jimiž upravila program a loď zdárně přistála. O problémech prý pak musela mlčet.
Hlavní konstruktér a šéf sovětského kosmického programu Koroljov byl s misí nespokojen a některé zdroje citují jeho údajný výrok: „Více žen v kosmu? Nikdy!“ Další žena, Světlana Savická, se do vesmíru vypravila o 19 let později a jako první žena tehdy vystoupila do volného vesmíru. Až dvacet let po Těreškovové se podařilo podívat do vesmíru první Američance Sally Rideové.
Sexualita ve vesmíru?
Když Rusko vyslalo do vesmíru první ženské kosmonautky, začalo se spekulovat, že hlavním důvodem byly experimenty se sexem – a dokonce snad s početím člověka na oběžné dráze.
Rusko vždy tyto spekulace popíralo, naposledy roku 2013 při 50. výročí letu Těreškovové. Tehdy zaznělo ujištění, že navzdory fámám sovětské kosmonautky na oběžné dráze žádné sexuální experimenty nepodstupovaly.
„Žádné takové úkoly jsme rozhodně neměly. Nikdo je nezadal, ani se o tom nemluvilo. Bylo by nelidské podnikat experimenty na lidech, vyslat do kosmu muže a ženu, aby počali dítě, a pak sledovat, co se bude dít,“ prohlásila Jelena Dobrokvašinová, tajemnice zdravotní komise pro výběr kosmonautů.
V minulosti ale strávila v oddíle kosmonautů 14 let. Letět do vesmíru měla v roce 1985, pod velením Savické a ještě s jednou kolegyní, nakonec však místo ženské posádky letěl čistě mužský tým.
„Sice se u nás vždy tvrdilo, že jsme si všichni rovni, ale pro nikoho nebylo tajemstvím, že žijeme v mužském světě,“ prohlásila Dobrokvašinová na téma diskriminace. V Sovětském svazu podle ní nikomu nevadilo, pokud ženy kladly železniční pražce, letů do kosmu je ale muži chtěli „ušetřit“.
Život legendy
Sláva sovětské kosmonautky se po úspěchu Těreškovové roznesla do celého světa: následovaly cesty a přednášky po spřátelených zemích. První zastávkou při zahraničním turné bylo dva měsíce po úspěchu Československo, kde obdržela snad všechny možné řády a vyznamenání. Československo poté navštívila ještě několikrát.
Těreškovová se narodila 6. března 1937 v rodině traktoristy a švadleny ve vesnici Maslennikovo v Jaroslavské oblasti. Po základní škole pracovala v závodě na výrobu pneumatik a od roku 1955 jako tkadlena v Jaroslavli. Amatérsky se věnovala parašutismu a v roce 1960 byla přijata do oddílu kosmonautů. Ve svých 25 letech vstoupila po členství v Komsomolu do komunistické strany a setrvala v ní až do roku 1991.
Po historickém letu krátce působila jako instruktorka ve Středisku Jurije Gagarina pro výcvik kosmonautů a pozornost vyvolal její sňatek s pilotem Andrijanem Nikolajevem (1929–2004), který byl v pořadí třetím kosmonautem. Svatba se konala v listopadu 1963 pod patronací Chruščova, měli dceru Jelenu. Manželství se nakonec rozpadlo a Těreškovová se znovu provdala za šéfa ústavu traumatologie a ortopedie Julije Šapošnikova (1931–1999).
Kosmonautka v politice
V polovině 60. let také vstoupila do politiky a od roku 1966 až do konce 80. let byla poslankyní Nejvyššího sovětu SSSR. Vedla také Výbor sovětských žen, dokončila studia na Vojenské letecké technické akademii a zastávala řadu dalších funkcí.
Koncem 80. let byla předsedkyní prezidia Svazu sovětských společností pro přátelství a kulturní styky se zahraničím; v 90. letech pracovala ve Středisku přípravy kosmonautů a vedla centrum, které organizuje ruské domy vědy a kultury ve světě. V roce 1995, dva roky před penzionováním z armády, se stala generálmajorem.
Do vyšší politiky se vrátila v roce 2008, kdy zasedla v oblastní dumě své domovské Jaroslavské oblasti. V roce 2011 byla zvolena do Státní dumy, dolní komory parlamentu na kandidátce strany Jednotné Rusko.
Těreškovová dostala řadu vyznamenání – od Leninova řádu přes hrdinu Sovětského svazu až po Zlatou mírovou medaili OSN. Je autorkou knihy Vesmír – širý oceán a napsala libreto k Boldyrevově opeře Alfa a omega. Je po ní pojmenován i kráter na odvrácené straně Měsíce. Nedávno se také svěřila, že by byla ochotna letět na Mars, a to i v případě, že by šlo o cestu bez návratu. „Mars je má oblíbená planeta,“ řekla.