Na tomto plánu se podíleli špičkoví experti ze čtyř kontinentů, deseti států a šestnácti univerzit. „Nacházíme se v okamžiku, kdy si můžeme vybrat mezi dědictvím odolných a životem kypících oceánů, nebo oceánů zničených,“ uvedl profesor Carlos Duarte.
„Naše studie dokumentuje obnovení mořských populací, oblastí i ekosystémů na základě úspěšných zásahů v minulosti. Poskytuje specifická doporučení založená na důkazech, která se dají zavádět globálně,“ dodal vědec, který je specialistou na ekologii Rudého moře.
Vědci v tomto dokumentu varují, že lidstvo dokázalo v minulosti život v oceánech značně poškodit, ale také své škody velmi efektivně napravit. Příkladem mohou být keporkaci – velcí kytovci, kteří mohli, kdyby se nic nestalo, vymřít už na začátku 21. století.
Experti na základě dat tvrdí, že podstatné obnovy oceánů se dá dosáhnout už v horizontu dvaceti nebo třiceti let – pokud se podaří zpomalit změnu klimatu a navrhované projekty by se spustily v dostatečném rozsahu.
Cesta k živým oceánům
„Obnovit mořský život představuje pro lidstvo obří, ale realizovatelnou výzvu, etickou povinnost a také ekonomický závazek, jak dosáhnout udržitelné budoucnosti,“ komentovala studii mořská bioložka z Univerzity krále Abdulláha v Saúdské Arábii Susana Agustíová.
Výzkumníci identifikovali devět klíčových oblastí, které jsou zásadní pro obnovu života v oceánech.
Jsou to:
Slaniska: zvláštní typ mokřadů, pro který je typický velký obsah soli v půdě a vodě.
Mangrovy: společenstva keřů a stromů vyskytující se v brakických vodách (takových, které mají koncentraci solí mezi mořskou a sladkou vodou) a na pobřežích moří a oceánů.
Mořské trávy: louky vodních rostlin pod hladinou, které slouží podobně jako pastviny na souši. Za uplynulých zhruba 30 let se celková rozloha porostu mořských trav ročně snižuje přibližně o 110 čtverečních kilometrů.
Korálové útesy: korálové útesy jsou křehké, protože jsou citlivé vůči stavu vody. Jsou ohrožovány nadbytkem živin vyplavovaných z řek do moří, zvyšováním teplot oceánů, překyselováním moří a přebytečným rybolovem.
Kelpy: kelpy jsou řasy patřící mezi chaluhy řádu Laminariales, které zahrnují asi třicet rodů. Vytvářejí v mělkých oceánech rozsáhlé podvodní porosty, takzvané kelpové lesy, které tvoří ekosystémy, jež využívá mnoho druhů organismů.
Ústřicové útesy: rozsáhlé porosty ústřic podél pobřeží slouží nejen jako zdroj živin, ale také čistí vodu v okolí.
Mořská loviště: oblasti, které se využívají k intenzivnímu chovu a lovu ryb – jsou dnes ohrožené nadměrným úbytkem zvířat.
Megafauna: Velké organismy, jako jsou například kytovci, mají extrémní dopad na ekosystémy a ovlivňují je více, než by odpovídalo jejich množství.
Oceánské hlubiny: Místo, kam dopadá vše z hladiny, je zřejmě velmi důležité pro hospodaření oceánů se živinami i pro uhlíkový cyklus.
Jako opatření vědci doporučují šestici kroků, které se v konkrétních oblastech mají uplatňovat s různou intenzitou a v odlišném pořadí. Říkají jim „regenerační klíny“ – má jít o zásahy do ekosystémů, které naruší nerovnováhu, podobně jako klín rozbije kmen stromu. Každý z těchto klínů má řadu podopatření, způsobů realizace a možností. Základních šest cest je:
- ochrana druhů
- ochrana území
- kontrolovaný rybolov
- obnova klíčových oblastí
- omezení znečištění
- snižování dopadu klimatických změn
Autoři všechny tyto cesty popisují na základě úspěšných projektů, včetně způsobů financování a ekonomických zisků, které přinesou, i náročnosti na jejich uskutečnění.
Zcela klíčovým bodem je snížení globálních emisí skleníkových plynů, které by mělo zkrotit klimatickou změnu: pokud se bude planeta i nadále oteplovat, pak bude poškození tak velké, že bude bránit nápravě.
