Dopad asteroidu na Měsíc. Na unikátním snímku NASA se podíleli dva Češi

NASA publikovala ve středu Astronomický snímek dne s názvem „Lunar Eclipse Perspectives“ (Perspektivy měsíčního zatmění) vyobrazující polohy Měsíce mezi hvězdami během jeho zatmění v lednu 2019. Snímky Měsíce v mozaice vznikly na sedmi různých místech světa včetně České republiky. 

Snímek dne NASA 5. února 2020 – Perspektivy měsíčního zatmění
Zdroj: Matipon Tangmatitham

Mozaika je unikátní v tom, že všechny snímky byly pořízeny sedmi fotografy nezávisle na sobě v jeden konkrétní a velmi vzácný moment – když do zatmělého Měsíce narazil asteroid. Všech sedm fotografů tento dopad kosmického tělesa na měsíční povrch zachytilo v dostatečné kvalitě na to, aby byli vědci následně schopni velmi přesně vypočítat rozměry dopadnuvšího tělesa. Mezi úspěšnými fotografy byli i dva Češi: Libor Hašpl a Petr Horálek.

Během úplného zatmění Měsíce 21. ledna 2019 ráno, konkrétně v 5 hodin 41 minut a 38 sekund středoevropského času, zasáhlo Měsíc kosmické těleso. Událost jako taková není tak vzácná, Měsíc zasahuje velký počet vesmírných projektilů denně, protože Měsíc nemá atmosféru. Ale v tomto případě samotný dopad zachytily desítky pozorovatelů z celého světa.

 

Důvod, proč se podařilo záblesk zachytit tak početně, je pochopitelný – jinak oslnivý měsíční úplněk byl v době zatmění velmi tmavý, úkaz nastal před počátkem úplného měsíčního zatmění. Díky tomu byl v tom čase Měsíc velmi hojně fotografován.

Dále napomohl fakt, že zatmění bylo pozorovatelné (za dobrého počasí) z velké plochy Evropy a USA, což jsou oblasti v tuto chvíli disponující největším počtem nadšených i profesionálních astrofotografů, hvězdáren, které úkaz přenášely živě přes internet, a dalších subjektů zaznamenávajících jev ve vysoké kvalitě.

A také se na úspěchu podepsala skutečnost, že Měsíc byl během daného okamžiku na své eliptické dráze blíž k Zemi, a tedy na obloze větší, což usnadnilo zaznamenat dopad asteroidu i na běžně dostupnou techniku.

Slabý dopad, silný dosah

Samotný dopad asteroidu na Měsíc nebyl nijak dramatický, naopak šlo o jev velmi prchavý. Při pohledu ze Země byl pozorovatelný jen jako slabý bodový záblesk o jasnosti zhruba 6,7 magnitudy (jas hvězd těsně pod prahem viditelnosti pouhýma očima na tmavé obloze) a trval jen zlomek sekundy. Fotografové, kteří právě v ten okamžik Měsíc exponovali, mohli při následném prohlížení svých dat objevit světlou skvrnku u tmavého okraje Měsíce, v oblasti skupiny kráterů Lagrange.

Záznam dopadu asteroidu na Měsíc 21. ledna 2019 z Česka
Zdroj: Libor Hašpl

Mezi těmi úspěšnými byli Fritz Pichardo (Santo Domingo, Dominikánská republika), Gregory Hogan (Kathleen, Georgia, USA), Fritz Helmut Hemmerich (Tenerife, Kanárské ostrovy), Sighard Schräbler (Karben, Německo), Robert Eder (Vídeň, Rakousko) a také dva Češi – Libor Hašpl (fotil z Velkého Oseku v České Republice) a Petr Horálek (byl na kapverdském ostrově Boa Vista). Jejich snímky pak využil mezinárodní tým vědců pod vedením profesora Jorge I. Zuluagy na detailní analýzu.

„Den po zatmění jsem přes sociální síť Facebook zachytil několik upozornění, že během úkazu bylo možné zaznamenat dopad asteroidu na Měsíc,“ vzpomíná český fotograf Libor Hašpl, který fotil přes svůj osmipalcový teleskop typu Newton. „Začal jsem listovat 260 snímky, které jsem toho rána pořídil, a fotografie s pořadovým číslem 6A1A0447 v čase 5:41:38 měla cosi světlého na kraji měsíčního kotouče. Zvětšil jsem ji a nevěřil jsem svým očím. To je ono, žádné vadné pixely, prostě je tam ten dopad. Ještě jsem provedl kontrolu na zahraničním webu, kde byl záznam z kamery, která tento záblesk nahrála. Místo souhlasilo, byla to pecka.“

Záznam dopadu asteroidu na Měsíc 21. ledna 2019 z Kapverdských ostrovů
Zdroj: Petr Horálek

Velké štěstí měl i druhý z českých spoluautorů, astrofotograf Petr Horálek. Ten jev pozoroval s přáteli na kapverdském ostrově Boa Vista. „Během fáze částečného zatmění se honily mraky a byla otázka, kolik z úkazu opravdu uvidíme. Když už se schylovalo k úplnému zatmění, zatáhlo se úplně, ale přesto jsem nechal fotoaparát sekvenčně snímat. A udělal jsem dobře,“ popisuje nadšeně Horálek.

Jemu se totiž obloha projasnila jen pouhou minutu před dopadem asteroidu. „Podobně jako Libor jsem se i já o celé události dozvěděl přes sociální sítě až po úkazu. Shodou okolností jsem právě inkriminovaný snímek upravoval a bílé skvrnky na měsíčním povrchu jsem si všiml. Považoval jsem ji za vadný pixel a nejdřív jsem ji proto vyretušoval. Až bližší pohled na surový obrázek mě přesvědčil, že ona bílá skvrnka má mnohem úžasnější původ.“ Právě tuto fotografii, kterou 25. ledna 2019 publikovala jako Snímek dne NASA s názvem „Zásah Měsíce“, považuje Horálek za jednu z těch nejhodnotnějších.

Dopad zmrzlý v čase

Z vědecké práce, jejímž spoluautorem je Matipon Tangmatitham, thajský student Michiganské Technické Univerzity (MTU) – hlavní autor kompozitního snímku na webu NASA – vyplývá, že kosmické těleso mělo před dopadem na měsíční povrch průměr 29 centimetrů (zhruba velikost basketbalového míče), hmotnost 27 kilogramů a do Měsíce narazilo rychlostí přibližně 14 kilometrů za sekundu (více než 50 000 km/h). Ačkoliv z kosmického hlediska není dopadová rychlost nijak závratná (samotná Země se na své oběžné dráze pohybuje dvakrát rychleji), vědci odhadují, že uvolněná energie vytvořila na povrchu Měsíce kráter o průměru přibližně devět metrů.

Astronomický snímek dne NASA z 5. února 2020 nezobrazuje primárně samotný dopad asteroidu (světlé skvrnky označené „L1-21J“), nýbrž polohy zatmělého Měsíce v době dopadu asteroidu vůči hvězdám, jak jej zachytilo zmíněných sedm nezávislých pozorovatelů na Zeměkouli. Měsíc se totiž vlivem perspektivy promítá v jeden okamžik na různých místech na Zemi pod odlišným úhlem vůči hvězdnému pozadí.

Dále je patrné, že kotoučky Měsíce v mozaice nejsou stejně veliké, za čímž stojí různá vzdálenost pozorovatelů od Měsíce v době focení z důvodu nezanedbatelného poloměru Země (ty, kteří měli Měsíc nejblíže k nadhlavníku, od něj dělila nejmenší vzdálenost a Měsíc se jim jevil úhlově největší – rozdíly ve vzdálenostech pozorovatelů od Měsíce činily řádově tisíce kilometrů). Neposledně je také v mozaice znát, že se Měsíc z různých míst na Zemi jevil odlišně natočený. Z různých zeměpisných délek a šířek se pozorovatelé dívali na Měsíc pod jiným úhlem podobně jako dva lidé stojící dál od sebe a sledující horkovzdušný balón s nápisem. Zatímco jednomu z pozorovatelů se nápis jeví celý na okraji balónu, tomu druhému se už kus nápisu schovává za okraj.

Zajímavostí také je, že průvodní text k tomuto astronomickému snímku dne poprvé od roku 1995 nenapsal ani jeden ze zakládajících editorů, nýbrž právě Matipon Tangmatitham, žák Roberta Nemiroffa – spoluzakladatele APODu.