Evropská vesmírná agentura schválila misi Hera, která je úzce spojená s misí DART připravovanou agenturou NASA. Jde o projekty v rámci programu přípravy ochrany Země před možnou srážkou s vesmírným tělesem, jež by mohla případně ohrozit život i na celé planetě. Mise by měla proběhnout v září 2022.
Ochrana Země před dopadem asteroidu. Evropská vesmírná agentura schválila misi Hera
Cílem mise je binární systém s označením 65803. Tvoří jej větší těleso Dydimos A o průměru přibližně 800 metrů, kolem něhož obíhá měsíček Dydimos B (přezdívané Dydimoon neboli Dydiměsíc), velký asi 150 metrů. Dvojice byla objevena v dubnu 1996 a vědci jej podroběji zkoumají poslední čtyři roky.
Projekt DART (Double Asteroid Redirection Test) by měl být první misí s předvedením jedné z technik obrany naší planety – změny pohybu planetky kinetickým nárazem. Jde o zasažení Dydimosu B kosmickým aparátem s cílem ovlivnit jeho let, byť nepatrně.
Dvojplanetka Dydimos pro Zemi nepředstavuje žádnou hrozbu a je ideálním cílem pro takovou zkoušku, protože podle NASA je snadnější měřit v binárním systému změny v oběžné dráze menší planetky kolem větší, než sledovat změny v letové dráze jedné planetky kolem Slunce.
S vypuštěním sondy DART se počítá v létě 2021 a její dopad předpokládanou rychlostí přibližně šest kilometrů za vteřinu je plánován na září následujícího roku, kdy by měl být Dydimos „jen“ 11 milionů kilometrů daleko od naší planety. Tato vzdálenost bude umožňovat sledování pomocí přístrojů ze Země.
Poté, co sonda DART do menšího z asteroidů narazí, přijde na řadu Hera. Ta bude mapovat kráter vzniklý po nárazu. Sondu Hera, jež bude samostatně operovat v blízkosti asteroidu a bude využívat samostatně generovaný a automaticky zpřesňovaný model cílového tělesa, budou doprovázet dva nanosatelity.
Dánský satelit Juventas má zkoumat gravitační pole a vnitřní strukturu menšího z obou asteroidů Dydimosu, Apex bude podrobně měřit povrch asteroidů a provádět magnetická měření pro zpřesnění představy o jejich vnitřní struktuře.
Na obraně Země se podílí i Češi
Do mise by se měly zapojit i české firmy. Švédsko-finsko-česko-německé konsorcium za účasti odborníků z Geologického ústavu Akademie věd ČR a české firmy Space Systems Czech vyvíjí právě satelit Apex. „Připravujeme vědeckou náplň mise, tedy plánování a interpretaci pozorování, a dále takzvané science requirements, sloužící jako podklad k návrhu přístrojů, vlastní sondy a operačního plánu,“ uvedl Tomáš Kohout z Geologického ústavu AV ČR.
Technologii vyvíjenou pro malou sondu Apex bude podle Kohouta možné využít i v budoucnosti. „Použití takovýchto malých sond umožní provést detailní specializovaná pozorování asteroidů z blízké vzdálenosti (stovky metrů), aniž by byla ohrožena mateřská sonda Hera. Apex nebude mít přímé radiové spojení se Zemí, jen zprostředkovaně přes sondu Hera, a proto se bude muset pohybovat autonomně včetně navigace a manévrů ke korekci dráhy, uvedl Kohout.
Právě autonomní navigace včetně autonomního generování trojrozměrného tvaru asteroidu se podle něj uplatní v následujících vesmírných misích, které budou sestaveny z malých sond podobných sondě Apex.
Srážka s asteroidem Zemi nyní nehrozí
Modré planetě dopad nějaké planetky nyní bezprostředně nehrozí, nicméně podle odborníků takové nebezpečí do budoucna vyloučit nelze. Vědci proto věnují přípravě ochrany před takovou katastrofou velkou pozornost a rozpracovávají různé scénáře, jak by ji bylo možné odvrátit.
Vesmírné agentury podle serveru space.com v takovém případě počítají s nutností spojit mise dvou různých typů. První by měla být průzkumná, díky níž by experti získali údaje potřebné k co nejpřesnějšímu zhodnocení situace. Druhou fází by měly být projekty k odvrácení katastrofy, jestliže se potvrdí, že taková akce je nezbytná.
Podstatou takové planetární obrany je snaha ovlivnit dráhu letu hrozící planetky. Především jde o urychlení nebo zbrzdění rychlosti tělesa. V závislosti na dostatku času by k tomu stačilo i relativně nepatrné ovlivnění letu. Špatně připravený zásah, který by způsobil rozpad tělesa, by ale mohl znamenat nepředvídatelné riziko.
Vedle nárazu jednoho či více aparátů na planetku by k ovlivnění jejího letu mohly posloužit jaderné exploze, provedené podle potřeby v různé vzdálenosti od povrchu. V podstatě by šlo o snahu změnit hmotnost tělesa a tím i dráhu či rychlost letu.
K takovému účinku by podle některých expertů mohl sloužit i kosmický aparát, který by kroužil kolem planetky a působil na ni gravitačním tahem. Hovoří se i o takzvané strategii laserových včel, spočívající ve vyslání roje menších přístrojů k potenciálně nebezpečné planetce.
Všechny tyto sondy by pak soustředily své laserové paprsky na jeden bod na povrchu, čímž by došlo k vypařování materiálu a explozi, jež by mohla posloužit jako jakýsi tryskový pohon, který by těleso odklonil na jinou dráhu.
