Jaderný konflikt mezi Indií a Pákistánem by během jediného týdne připravil o život více lidí, než celých šest let druhé světové války, popsali vědci z Coloradské univerzity v Boulderu a Rutgersovy univerzity.
Indie i Pákistán mají v současné době dohromady přibližně tři sta jaderných hlavic, kolem roku 2025 by jejich počet měl vzrůst asi na čtyři stovky. Mezi oběma státy panuje dlouhodobé napětí doprovázené menšími či většími konflikty.
Pokud by došlo k válce, při níž by obě země sáhly po atomových zbraních, byly by důsledky dramatické nejen pro tento region, ale zřejmě pro celou planetu. Počet mrtvých může během prvního týdne dosáhnout 50 až 125 milionů, ale mohlo by nastat i narušení klimatu vedoucí k dramatickému poklesu teplot po celé planetě, popsala studie zveřejněná v odborném žurnálu Science Advances na přelomu září a října.
Tým kolem Briana Toona svým výzkumem reagoval na stále napjatější vztahy mezi oběma jadernými velmocemi: v srpnu Indie například odebrala část práv lidem žijícím ve sporné oblasti Kašmíru, nedlouho poté tam poslala své vojáky. Pákistán na to reagoval stejně prudce a tento krok hlasitě kritizoval.
„Indicko-pákistánská válka by zdvojnásobila úmrtnost na celém světě,“ uvedl profesor Toon, který se věnuje studiu atmosféry. „Byla by to válka, která nemá precedent v celých dějinách existence člověka.“
Otec nukleární zimy
Brian Toon se potenciálnímu dopadu jaderných konfliktů věnuje dlouhodobě – už na začátku osmdesátých let patřil mezi skupinu vědců, kteří dali světu pojem „nukleární zima“. Ta by nastala, kdyby velmoci disponující atomovými zbraněmi odpálily dostatečné množství těchto náloží. Prach, který by exploze zvedly, by na roky zastínil Slunce a na planetě by vedl k poklesu teplot, globální neúrodě a hladomoru.
Profesor Toon věří, že je stále důvod k obavám, v současné době nejvíc právě v pákistánsko-indickém regionu. „Rychle zvětšují své arzenály. Mají obrovské populace, takže těmito zbraněmi je ohroženo množství lidí. A pak je tu ten nevyřešený konflikt v Kašmíru,“ varuje vědec.
Ve své nejnovější studii jeho tým simuloval v počítačových modelech, co by tato válka způsobila. Vědci vycházeli z reálných dat o explozích atomových zbraní, ta pak převedli do regionálních podmínek Indického subkontinentu.
Devastace by podle výsledků simulace přicházela v několika vlnách. Během prvního týdne konfliktu by obě strany mohly být schopné odpálit nad protivníkovými městy všechny hlavice, které mají k dispozici. Každá z explozí by připravila o život až 700 tisíc lidí. Většinu by nezabily samotné výbuchy, ale požáry, které by v metropolích potom zuřily.
„Když se podíváte na Hirošimu poté, co tam dopadla bomba, vidíte tu obří plochu ruin velkou asi 1,5 kilometru. Ale to nebyl výsledek bomby, to byl výsledek ohně,“ říká vědec.
Celoplanetární katastrofa
Pro zbytek světa by to byl ale teprve začátek problémů. Exploze totiž do atmosféry podle studie uvolní asi 160 miliard tun hustého dýmu. Ten by znemožnil přístup slunečního světla, což by znamenalo pokles globálních teplot o dva až pět stupňů Celsia. Důsledkem by byl celoplanetární hladomor, jehož ztráty si vědci ani netroufají odhadovat.
„Náš experiment založený na těch nejlepších modelech předvídá rozsáhlé snížení produkce rostlin na souši a řas v oceánech. To by mělo nebezpečné důsledky pro organismy na vrcholu potravního řetězce, včetně lidí,“ uvedla spoluautorka studie Nicole Lovenduskiová.
„Doufám, že Pákistán se z této studie poučí,“ dodává profesor Toon. „Nejvíce jsem ale znepokojený tím, že o důsledcích jaderné války nejsou dostatečně informováni Američané.“
