Kdo odpálí víc než 100 atomových bomb, způsobí nukleární zimu, varuje výzkum

V současné době je na Zemi asi 15 000 jaderných hlavic. Toto množství bohatě dostačuje k úplnému vyhlazení lidstva a téměř absolutnímu zničení veškerého života na planetě. Donald Trump po schůzce s Kim Čong-unem prohlásil, že hrozba jaderné války je zažehnaná, přesto je rizikových míst na Zemi ještě dostatek.

Pro vědce a generály (i pro všechny obyvatele planety) je proto podstatnou otázkou, kolik jaderných zbraní by velmoci v případě nějakého takového konfliktu použily, aby se jim to ještě vyplatilo a nezničily současně i vlastní stát.

Různé hypotetické scénáře vědci experti z Michiganského technologického institutu a Státní univerzity v Tennesese představili v obsáhlém článku, který vyšel v renomovaném časopise Safety. Dospěli k tomu, že z hlediska globální bezpečnosti by žádný stát neměl vlastnit arzenál s více než stovkou jaderných hlavic.

Hranice smrti

Autory studie zajímalo, kolik jaderných střel může stát odpálit, aniž by tím vyvolal takové dopady, které by mu způsobily závažné škody environmentální, socioekonomické i zemědělské. A to i v případě, že by nepřítel vůbec nestihl zareagovat odvetou vlastními jadernými zbraněmi.

Vědci dospěli k tomu, že bezpečná hranice se pohybuje kolem 100 bomb/raket – to ještě nevyvolá tak velké globální dopady, aby to způsobilo katastrofální důsledky. Velmoci mají těchto zbraní tisíce: USA asi 6550, Rusko 7010, ostatní státy stovky dalších. Autoři práce doporučují, aby se toto množství snížilo právě na 100 kusů zbraní – je to dostatek, aby to způsobilo jakémukoliv nepříteli likvidační škody, ale přitom to ještě nepovede ke globální katastrofě.

Autoři sami přiznávají, že neočekávají, že by politiky a vojáky přesvědčili; znamenalo by to totiž snížení počtu jaderných zbraní asi o 94 procent. Pro velmoci však mají logický argument: „Pro žádnou ze sedmi jaderných velmocí není racionální udržovat zásoby více než 100 (jaderných) zbraní, protože by to mohlo mít potenciálně dopad na jejich vlastní občany.“

V rozhovoru pro server Gizmodo autoři práce uvádějí, že je jejich studie unikátní: „Studie, které sledovaly scénáře jaderné zimy, se zatím koncentrovaly na konflikt Ruska a Spojených států a ptaly se na otázku, jestli by lidstvo takový konflikt přežilo. Studie menších regionálních konfliktů se zase soustředily na environmentální efekty. Tato práce je první, která se dívá na jednostranné jaderné konflikty a jejich dopady – zejména na zásobování jídlem na straně útočníka.“

Vědce zajímaly jen ideální a „nejlepší“ scénáře. Tím myslí takové války, kde útočník použije jaderné zbraně, ale neutrpí odvetou, teroristickými útoky, občanskými protesty ani žádnými dalšími komplikacemi. Autoři chtěli vědět, jak na útočníka dopadnou ostatní efekty jaderných explozí – tedy především silná změna způsobená takzvanou jadernou zimou.

Zastíněné slunce a jaderná zima

Nukleární nebo jaderná zima je zatím jen hypotetická situace, kdy v důsledku jaderných výbuchů dojde k silným klimatickým změnám. Jedná se o podobný scénář jako třeba při dopadu většího asteroidu nebo extrémně silné sopečné erupci. V důsledku těchto tří událostí se může do vzduchu dostat tolik popela, kouře a prachu, že to zastíní sluneční světlo. Na Zemi se to projeví poklesem teplot, nedostatkem světla pro fotosyntézu a následně i změnou klimatu.

Vědci v nové studii popisují její příčiny takto: „Nukleární zima je potenciální víceleté období ochlazování klimatu, k němuž může dojít po detonacích určitého množství atomových zbraní. Jaderná válka by spálila rozsáhlá území lesů, polí i uskladněného fosilního paliva, ale také měst a průmyslových center. Tyto ohně by do atmosféry vrhly hustou vrstvu kouře, který by drasticky omezil sluneční světlo dopadající na Zemi.“

Exploze dostatečně velkého množství atomových zbraní by také intenzivně poškodila ozonovou vrstvu, která by už nebyla schopná blokovat na Zemi dopadající ultrafialové záření. Snížilo by se také množství srážek, což by mělo další negativní dopad na produkci potravin.

Tři scénáře jaderné války

Autoři práce vytvořili tři scénáře, v nichž jeden útočník použije různé množství atomových zbraní na jeden nepřátelský stát. Jednalo se 100, 1000 a 7000 jaderných hlavic se silou patnácti kilotun – tedy poměrně slabé bomby odpovídající těm, které byly svržené na Hirošimu a Nagasaki. Spočítali pak, kolik by toho tyto zbraně spálily a kolik látek by to uvolnilo do atmosféry. Potom výsledná čísla využili pro klimatické modely, které byly schopné předpovědět, jaký by byl dopad na zemědělství, a tedy zásobování potravinami.

Příklad: Kdyby Spojené státy svrhly 100 takto silných pum/raket na hustě obydlená čínská města, jen samotná exploze by usmrtila nejméně třicet milionů lidí. Důsledkem by byla nikoliv celoplanetární nukleární zima, ale něco, co experti označují jako „nukleární podzim“ – tedy nižší snížení teplot i úrody. V Číně by to vedlo k masivnímu hladomoru, ale obyvatelstva USA by se to v podstatě nijak nedotklo. Naopak pokud by došlo ke svržení 1000 atomových pum na stejný cíl, na důsledky by zemřelo přes 140 000 Američanů a v případě 7000 bomb by umřelo dokonce pět milionů obyvatel USA.

Smrtící důsledky

Autory práce překvapilo, jak silné byly dopady jaderného útočníka – přestože v scénářích nedošlo k odvetě ani obraně. Počet mrtvých Američanů z použití vlastních pum byl obrovský – mnohem horší než všechny teroristické útoky dohromady.

Vědci přitom přiznávají, že jejich analýza je ještě příliš optimistická; například předpokládá, že by docházelo ke spravedlivému a organizovanému rozdělování potravin. V reálném životě by se to ale nejspíš nestalo – americké rodiny by se něčemu takovému nejspíš bránily. Vědci pro Gizmodo dodávají: „Není prostě racionální investovat miliardy do zbraní, které, i kdyby byly použité proti nepříteli, destabilizovaly by naši vlastní zemi.“