Před miliony let ovládali východní část Austrálie obří vačnatci, kteří měli hlavy podobné dnešním tapírům, ovšem těla dvakrát těžší než dnešní lední medvědi. V novém výzkumu je popsali paleontologové z Monash University, kteří prostudovali přes šedesát jejich zkamenělin.
Výzkum tvorů, kteří žili asi před 20 miliony lety, vedla profesorka Hazel Richardsová. Vědci se zaměřili na studium jejich koster v různých časových obdobích, aby tak mohli zjistit, jak probíhal jejich vývoj a jak se měnili v průběhu času.
Ukázalo se, že tito vačnatci z rodu Palorchestes postupně sílili, mohutněli a také se zvětšoval jejich chobůtek. Na vrcholu vývoje se tvor, který zpočátku vážil kolem dvou set kilogramů, dostal až na hranici jedné tuny.
Bizarní adaptace
Velmi zajímavě se vyvíjely také jejich končetiny. Stávaly se čím dál svalnatějšími, popsali paleontologové v odborném časopise PLOS ONE. Sloužily zřejmě k pevnému uchopování větví a listí, jimiž se „vakotapíři“ živili. Kromě toho se u nich také vyvinuly permanentně ohnuté klouby na předloktí v úhlu 100 stupňů. Tyto háky měly pomáhat v lepším udržení větví. Dolní končetiny měli zase vybavené dlouhými drápy podobnými zálesáckým nožům. Podle vědců sloužily k řezání, trhání a hrabání.
„Na anatomii palorchestů je spousta podivností, ale pro mě jsou nejvíc úžasná jejich předloktí,“ uvedla profesorka Richardsová. „Kosti tam měli super robustní – v mnoha ohledech dokonce připomínaly předloktí zvířat, která se živí hrabáním, jako jsou například vombati. Ale tyhle tlapy by byly na hrabání příšerné – jako byste se pokoušeli vykopat díru kuchyňským nožem. A klouby byly nepohyblivé, takže jim vlastně neumožňovaly dělat téměř nic,“ popisuje vědkyně.
Takto zatuhlé klouby u předloktí jsou něco zcela výjimečného, vědci něco podobného zatím nikdy nezaznamenali, ani u tvorů žijících, ani u těch již vymřelých. „Moc mě zajímá, jak vlastně tyhle končetiny používali a jak se stalo, že se změnily na tak specializované,“ dodává paleontoložka.
Unikátní tvorové
Z protáhlých hlav zakončených chobůtkem podobným tomu tapířímu se zdá, že se živili podobně jako tapíři rostlinami. Některé výzkumy naznačují, že se mohlo jednat také o specializované požírače kůry, ale není to jisté – bude potřeba dalších detailních analýz, než se to podaří potvrdit nebo vyvrátit.
Profesorka Richardsová se domnívá, že mohli být také schopní postavit se na zadní nohy a předníma se tak dostat k listům, které rostly na vyšších místech – potravinově tedy mohli být palorchesti pravěkou australskou obdobou dnešních žiraf, jen se k této specializaci vydali zcela jinou cestou.
Tito tvorové patří mezi zástupce australské megafauny – obřích verzí dnes známých vačnatců. Byli mezi nimi například obrovští třímetroví diprotodoni – až tři tuny těžcí tvorové podobní vombatům, nebo třímetroví klokani procoptodon. Všichni vymřeli na konci pleistocénu zřejmě kombinací klimatických změn a lidské činnosti.
