Izraelští inženýři, akademici a experti na nové technologie v čím dál větších počtech emigrují. Země tak přichází o své nejchytřejší mozky, které jsou jinak zdrojem pohánějícím její ekonomiku. S odvoláním na studii izraelského institutu pro společensko-ekonomický výzkum Šoreš o tom informoval list The Times of Israel.
Studie institutu Šoreš nese název „Odchod ze země zaslíbené – pohled na problém izraelské emigrace“ a předpovídá, že se s odlivem lidského kapitálu zhorší hospodářské vyhlídky.
V roce 2014 připadalo na každého Izraelce s univerzitním titulem, který se vrátil do vlasti, v průměru 2,6 izraelských akademiků-emigrantů. V roce 2017 už to bylo 4,5 emigrantů na jednoho navrátilce.
Zatímco v roce 2006 počet izraelských lékařů pracujících v jiných členských zemích Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) činil 9,8 procenta, o deset let později to už bylo 14 procent. A ačkoliv se v letech 1995 až 2005 a 2006 až 2016 izraelská populace rozrostla zhruba o čtvrtinu, počet Izraelců, kteří získali americké občanství či zelenou kartu, se ve stejném období zvýšil o 32 procent, uvádí studie.
Izraelská populace čítá devět milionů lidí. Podle studie je ale zásadní pro udržení ekonomiky a zdravotnictví „výjimečně malý počet“ z nich, tedy méně než 130 tisíc. Tito lidé platí nejvyšší daně a tvoří většinu zaměstnanců nemocnic a technologického sektoru. Dvacet procent lidí s nejvyššími příjmy se podílí na přijmu státu z daní 92 procenty.
Znalosti se musí přelévat, nikoliv téct jedním směrem
Technologický sektor, který zaměstnává pouze 2,7 procenta pracovních sil, mezitím stojí za 40 procenty izraelského exportu.
„V globální ekonomice je pro nás tok lidí do Izraele a z něj jako kyslík. Je zásadní, aby se znalosti přelévaly,“ řekl Dan Ben-David, který institut vede a vyučuje na telavivské univerzitě. „Problém nastává, když je to jednostranné a primárně jde o odliv,“ dodává.
Ben-David upozornil na to, že v Izraeli nevznikají nové univerzity, přestože se populace od 70. let více než zdvojnásobila. Akademici pracující na univerzitě navíc tvoří jen 0,1 procenta izraelské populace starší 25 let, zatímco lékaři 0,6 procenta. Z toho tedy plyne, že odchod i několika desítek tisíc z nich může mít katastrofální dopad, zdůraznil.
Ceny nemovitostí v Izraeli jsou podle studie Šoreš o více než pětinu vyšší než v USA a Jeruzalém a Tel Aviv patří k nejdražším městům na světě (Tel Aviv je druhý po Londýnu a Jeruzalém pátý).
Ne všichni ale emigrují kvůli vyšším příjmům a zajímavým pracovním nabídkám, je to také otázka životního stylu, připomíná Ben-David. Za zásadní proto považuje zlepšení dopravy a zejména školství. To by podle něj mělo znamenat i ukončení výjimek pro náboženské školy ultraortodoxních Židů, kde se studenti nemusí učit podle běžných osnov.
Děti ultraortodoxních Židů nemusí plnit učební osnovy
Izraelská pravice ani levice nebyla v uplynulých 40 letech schopna sestavit jednobarevnou vládu, připomíná Ben-David, zatímco ultraortodoxní strany ve stejném období zaznamenaly velký nárůst podpory.
„(Ultraortodoxní strany) byly téměř v každé vládě od roku 1977, do té doby v žádné. Ve výsledku mají obrovský vliv na to, kam jdou, nebo nejdou peníze. Chtějí je pro sebe, a jejich zájmy nejsou národní zájmy,“ podotýká Ben-David.
Pětinu izraelských dětí tvoří ultraortodoxní Židé, které se ve škole neučí podle standardních osnov. „Za dvě generace to bude polovina dětí v Izraeli, pokud nebudou studovat to, co potřebují, kde vezmeme lékaře? Odkud budou přicházet technologie a kde budou profesoři, až je budeme potřebovat?“ táže se Ben-David.
