Čeští vědci vylepšili léčbu rakoviny. Jejich nápad už koupil investor z USA

Sbírka Ligy proti rakovině ve středu připomněla prodejem žlutých květů rizika nádorových chorob. Letos se akce zaměřila na rakovinu plic, kterou v Česku každoročně onemocní téměř sedm tisíc lidí, přes pět tisíc pacientů na tento typ nádoru zemře. Většina případů rakoviny plic souvisí s kouřením. Obecně je ale léčba nádorů stále úspěšnější. Vědci z Akademie věd České republiky (AV ČR) teď třeba přišli s rychlejší a jednodušší výrobou radiofarmak. Tedy léků s nepatrným množstvím radioaktivní látky, které se dopravují přímo k ložisku rakoviny a na místě ho ničí.

Video Události ČT: Nový způsob léčby rakoviny
video

Události ČT: Vylepšená léčba rakoviny

Například při rakovině prostaty je nemožné vyoperovat všechny metastázy, pomoci ale může radiofarmakum. „Záření s velmi krátkým doletem proletí například molekulou DNA a obvykle tam způsobí takové poškození, které je pro tu buňku smrtelné,“ vysvětluje vedoucí oddělení radiofarmak z Ústavu jaderné fyziky AV ČR Ondřej Lebeda.

Na rakovinu prostaty by se mohla hodit radiofarmaka vyrobená z prvku lutecia. „Je to vysoce radioaktivní lutecium 177, které podléhá rozpadu s poločasem 6,7 dne,“ popisuje vedoucí výzkumného týmu z Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR Miloslav Polášek.

Závod s časem

Jinak řečeno, od výroby do podání pacientovi je k dispozici jenom necelý týden. Je to závod s časem, přitom příprava látky trvá dlouho. V jaderném reaktoru se nejdříve musí ozářit úplně jiný prvek a teprve pak vznikne směs, která obsahuje i čisté lutecium.

Z této ozářené směsi je poté nutné oddělit jenom radioaktivní izotop lutecia, a to je právě nesmírně složité. Současnými metodami to trvá celý den, a to proto, že od nepotřebného zbytku směsi se lutecium prakticky vůbec neliší. Kdyby obě složky směsi vypadaly jako kulečníkové koule, bude ta důležitější jen o půl milimetru menší.

V tu chvílí přichází na scénu objev českých vědců. Klíčová je uměle vytvořená molekula, kterou je možné si představit jako papírovou krabičku. „Je přesně vyladěná na určitý rozměr atomu, a když do ní vsadíme atom lutecia, tak ta krabice na ni krásně sedí. Zatímco když se do ní snažíme vložit atom ytterbia, který je o málo větší, tak ta krabice se nějakým způsobem přizpůsobí nebo praskne,“ říká Polášek.

Díky tomu pak vědci obě složky rychle roztřídí. Objev už zaujal investora ze Spojených států, jenž koupil licenci a chce metodu dopracovat, aby byla použitelná ve velkém.