Magnetický pól Země se pohybuje stále rychleji a míří na Sibiř. Nebezpečí ale nehrozí, říká NASA

Severní magnetický pól Země se pohybuje a nepředvídatelně se přesouvá z oblasti kanadské Arktidy směrem na Sibiř. Cestuje dokonce tak rychle, že nejnovější současný model zemského magnetického pole z roku 2015 už neplatí.

Původní model z roku 2015 měl vydržet až do roku 2020, ale změny jsou tak rychlé, že už není možné ho používat. „Ta chyba se stále zvětšuje,“ uvedl pro odborný časopis Nature expert na geomagnetismus Arnault Chulliat.

Kvůli nebývale rychlému pohybu pólu chtějí vědci urychleně přijít s novým modelem; původně měl vyjít v polovině ledna, ale nakonec se objeví nejdříve na konci ledna – příčinou zdržení je právě probíhající americký shutdown.

Na očekávané datum 30. ledna přitom čeká řada vědců, ale i komerčních společností. Nový model zdánlivě nesrozumitelných fyzikálních údajů totiž bude podávat informace širokému spektru navigačních přístrojů, například ty, díky nimž funguje orientace letadel a lodí. 

Pohyby pod povrchem

Pro pochopení současných nejasností je třeba vysvětlit, co to magnetický pól vlastně je. Magnetické pole modré planety se vytváří elektrickým proudem vznikajícím třením při rotaci vnějšího polotekutého zemského jádra nacházejícího se mezi pevným vnitřním jádrem planety a zemským pláštěm. Toto pole se neustále mění – právě proto, že se pohybují tekutiny v něm.

Například roku 2016 se část magnetického pole urychlila hluboko pod Jižní Amerikou a východní částí Tichého oceánu. Tuto změnu velmi precizně zaznamenaly družice (mimo jiné mise Evropské kosmické agentury Swarm).

Změna rychlosti pohybu magnetického pólu
Zdroj: Wikimedia Commmons/Cavit

Od začátku roku 2018 se ocitl Světový magnetický model v problémech. Když vědci z americké vědecké agentury NOAA a z brtiských vědeckých institucí prověřovali, jak funkční model je, vyšlo jim, že je tak nepřesný, že už to přesahuje přijatelnou hranici pro navigační chyby.

„To pro nás byla velmi zajímavá situace,“ popsal Chulliat. „Co se to vlastně děje, ptali jsme se.“ Odpovědi jsou vlastně dvě a vědci je oznámili před měsícem na zasedání Americké geofyzikální společnosti ve Washingtonu.

Podle nich došlo ke geomagnetickému pulzu pod Jižní Amerikou roku 2016 v tu nejhorší možnou dobu, čili těsně poté, co došlo o rok dřív k aktualizaci modelu. Změny navíc probíhaly způsobem, který nemohl nikdo předpokládat.

Pól na úprku

Druhým problémem je, že pohyb severního magnetického pólu se zrychluje. Byl objevený a změřený poprvé Jamesem Clarkem Rossem roku 1931. Ležel v kanadské části Arktidy a již tehdy se pohyboval. Zrychlovat začal v polovině devadesátých let dvacátého století, a to z přibližně patnácti kilometrů za rok na pětapadesát kilometrů ročně.

Roku 2001 se už dostal z kontinentu na oceán, kde o šest let později ho tam při přistání na vodě zaměřoval tým vědců právě pod vedením profesora Chulliata. Loni pak magnetický pól překročil Mezinárodní časovou linii na východní a momentálně se pohybuje směrem na Sibiř.

Nový model vychází z nejnovějších dat, takže by měl vydržet platný a funkční až do roku 2020, kdy ho nahradí nový standardní model.

Přesun magnetického pólu
Zdroj: Cavit/Wikimedia Commons

Mezitím se vědci snaží přijít na to, proč se mění magnetické pole tak rychle. Popsat „meteorologické jevy“, které se odehrávají pod povrchem Země, je nesmírně složité.

Za změny nejspíš mohou geomagnetické pulzy, jako byl ten z roku 2016. Jejich původem jsou zřejmě hydromagnetické vlny, které vznikají hluboko v zemském jádře, v tomto případě pod Kanadou. Vypadá to, že magnetické pole pod Kanadou kvůli těmto procesům slábne, takže v pomyslné přetahované se Sibiří prohrává. A Sibiř si tak přitahuje magnetický pól stále silněji a rychleji.

„Místo severního magnetického pólu zřejmě ovlivňují dvě velké části magnetického pole, jedno je pod Kanadou, druhé pod Sibiří,“ uvedl na výše uvedené konferenci ve Washingtonu expert na magnetické pole Phil Livermore. „A Sibiř teď vyhrává.“

Měnící se póly

Severní magnetický pól je ve skutečnosti jižním magnetickým pólem a jižní magnetický je pólem severním.

Magnetický pól na severní polokouli je fyzikálně jižní pól. Magnetický sever a jih byly totiž definovány podle orientace střelky kompasu. Severní pól střelky je tedy přitahován jižním pólem zemského magnetického pólu. Severní magnetický pól není přesně protilehlý vůči jižnímu magnetickému pólu, jejich spojnice neprochází středem Země, oba se nacházejí na západní polokouli.

Vědci už dlouho ví, že magnetické pole se v průběhu dějin Země několikrát úplně „překlopilo“. Stává se to poměrně pravidelně, v posledních dvaceti milionech let se tato změna odehrála průměrně každých 200 tisíc až 300 tisíc let.

Věda ji svede prokázat v sedimentech na mořském dně a tyto geologické důkazy současně ukazují, že během těchto období nedošlo k žádným zásadním změnám v životních formách. To znamená, že tato událost zřejmě není nebezpečná, jak naznačují některé konspirační teorie, uvádí NASA.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Věda

Stárnoucímu Česku dojdou mladí lidé, ukazují velká data

Během pouhých deseti let začne odcházet do důchodu silná generace Husákových dětí. Přinese to zásadní demografickou proměnu, která změní celou českou společnost. Nejenže bude méně lidí na to, aby vydělávali na penze stále rostoucí skupině, ale především bude potřeba mnohem více sociální péče pro seniory.
10. 1. 2026Aktualizovánopřed 17 hhodinami

První lidé lovili pomocí jedu už před 60 tisíci lety

Lidé druhu Homo sapiens na jihu Afriky používali už před šedesáti tisíci lety otrávené šípy. Dokázali to švédští vědci na základě nálezu takových zbraní na území dnešní Jihoafrické republiky. O nejstarším nálezu svého druhu informovali v článku, který zveřejnil odborný časopis Science Advances.
před 18 hhodinami

„Sedmé nebe“ je úplně nový druh vesmírného objektu

Galaxie, která selhala, respektive oblak temné hmoty z počátku vesmíru – tak astronomové popisují vzdálený kosmický objekt, který objevili. Dali mu název Cloud-9, což by se dalo do češtiny nejlépe přeložit jako „Sedmé nebe“.
11. 1. 2026

Čeští vědci navrhli řešení klimatické změny. Klíčem je kácení severských lesů

Vědci navrhli prozkoumat možnost ukládání uhlíku pomocí splavování masy vykácených stromů do Severního ledového oceánu z lesů, které rostou v povodí sibiřských veletoků Obu, Jeniseje a Leny a severoamerických řek Yukonu a Mackenzie. V této oblasti se nachází asi sto gigatun uhlíku, který je uložený ve dřevě stromů. Vykácením přibližně jednoho procenta těchto lesů a splavením kmenů do oceánu by bylo možné snížit množství emisí o jednu gigatunu, tedy desetinu emisí vypuštěných lidstvem za rok.
10. 1. 2026

Dvacet pod nulou, nebo jen pět? Předpovědi počasí na příští týden se silně liší

Úspěšnost předpovědí počasí se v posledních letech zásadně zlepšila. I tak se ale vyskytne situace, která představuje i pro nejmodernější předpovědní modely a zkušené meteorology značnou výzvu. Momentálně se týká příštího týdne.
9. 1. 2026

Genetická šifra mistra Leonarda. Vědci možná získali jeho DNA

Mezinárodní vědecký tým našel s pomocí velmi detailních analytických metod stopy DNA na kresbě připisované renesančnímu géniovi Leonardu da Vincimu. Mohly by patřit samotnému mistrovi a univerzálnímu učenci, k identifikaci jeho DNA ale ještě zbývá daleká cesta. O studii informoval časopis Science.
9. 1. 2026

NASA stahuje posádku Crew-11 zpět na Zemi kvůli zdravotnímu stavu astronauta

Americký Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA) se rozhodl pro předčasný návrat čtyřčlenné posádky mise Crew-11 z Mezinárodní vesmírné stanice (ISS) na Zemi kvůli zdravotnímu problému astronauta. Napsala o tom agentura AP. Člena posádky, který je nyní ve vesmírné laboratoři na oběžné dráze ve stabilizovaném stavu, NASA kvůli ochraně soukromí pacienta nejmenovala a nesdělila podrobnosti o jeho zdravotním problému. Návrat americko-rusko-japonské posádky na Zemi se uskuteční v příštích dnech.
8. 1. 2026Aktualizováno9. 1. 2026

Emise z letecké dopravy lze snížit bez úbytku cestujících, navrhují vědci

Pro výrazný pokles skleníkových plynů z letecké dopravy by stačilo zavést jen několik jednoduchých pravidel, tvrdí švédská studie. Letecká doprava tvoří sice jen asi čtyři procenta celkových emisí skleníkových plynů v Evropské unii, představuje ale jeden z nejrychleji rostoucích zdrojů. Vědci nastiňují tři teoreticky jednoduché změny, kvůli kterým by lidé nemuseli omezovat četnost cestování.
8. 1. 2026
Načítání...