Analýza výrobků z mrožích klů naznačila, jak to bylo se středověkým zánikem lidského osídlení v Grónsku. Podle historiků místní komunita doplatila na přílišnou závislost na exportu jediného druhu zboží. Když mroží kly došly a Evropa si už nemohla tak luxusní zboží dovolit, obyvatelstvo Grónska muselo jít hledat obživu jinam.
Středověký obchod s mroží slonovinou prozradil, proč vikingové opustili Grónsko
Islandské ságy zpívají o Erikovi Rudém, který musel na konci 10. století opustit svou vlast. Byl vyhnán kvůli podezření z vraždy a během svého exilu se dostal na jihozápad Grónska, kde založil první osídlení.
Tato kolonie prosperovala natolik, že se v polovině 12. století rozrostla na dvě velká sídla, kde žily tisíce lidí. Tamní lidé měli dokonce vlastního biskupa. O pár set let později, na konci 15. století, už ale bylo opět všechno jinak. Norové z Grónska zmizeli, zbyly po nich jen opuštěné stavby a záhada, kam se poděli.
Horní čelist mrože pocházející z doby mezi roky 1200 a 1400
Vědci pracovali s několika teoriemi o zmizení lidí z Grónska. Nejoblíbenější je mezi nimi ta o klimatické změně na ostrově a neschopnosti osadníků přizpůsobit se novým podmínkám v zemědělství.
Jiní vědci se ale zaměřují na fakt, že izolovaný ostrov nemohl přežít bez obchodních styků s kontinentální Evropou. Zásadní roli v něm hrály kly mrožů, z nichž se vyráběly křížky, šachové figurky a další předměty pro bohatší Evropany. Až doposud ale stáli historici před hádankou, odkud mroží „slonovina“ v Grónsku pocházela.
V novém výzkumu vědci analyzovali vzorky středověké mroží slonoviny nalezené v Evropě – zajímaly je nálezy z velkých obchodních center, jako byly Trondheim, Bergen, Oslo, Dublin, Londýn, Šlesvik nebo Sigtuna.
Ukázka středověké rytiny do mroží slonoviny
Ukázalo se, že během poslední doby ledové se mroži rozdělili na dvě genetické linie – na východní a západní. Mroži z východní linie žili na většině území Arktidy, zato mroži západní linie se vyskytovali pouze v Grónsku a Kanadě. A právě z nich pochází drtivá většina klů a kostí, které historici našli v řezbářských dílnách ve výše uvedených městech. Nejstarší úlomky pocházejí z východní (evropské) linie, což znamená, že lidé si oblíbili tento materiál z východu, ale jak rostla poptávka po něm, obrátili se na západ.
Jediným zdrojem klů mohla být populace mrožů, kteří žili v Grónsku. „Naše výsledky ukazují, že kolem roku 1100 se Grónsko stalo hlavním dodavatelem slonoviny z mrožů do západní Evropy – v podstatě to byl téměř monopol,“ uvedl profesor James Barret z Cambridge, který je spoluautorem studie.
„Změna v obchodování se slonovinou proběhla ve stejné době, kdy došlo k největšímu rozkvětu Grónska,“ dodal vědec. Podle něj si právě tímto materiálem Grónsko pomohlo k vlastnímu biskupovi – mroží slonovinou totiž platilo poplatky církvi.
Jedna z mrožích čelistí nalezená v norském Bergenu
Grónsko mělo ideální podmínky pro vývoz tohoto luxusního artiklu určeného pro bohaté – Evropa zažívala mezi 11. a 13. stoletím zlaté časy ekonomické prosperity, takže bylo dost zdrojů i na drahé zboží z Grónska. „Poptávka po luxusu vyrobeném z mroží slonoviny mohla pomoci vzdáleným norským komunitám přežívat po staletí,“ uvažuje profesor Barrett.
Po roce 1400 ale slonovina od západní populace mrožů v Evropě v podstatě mizí – za jejím zmizením mohla být jak změna dobového vkusu, tak také to, že v Grónsku mohlo dojít k vyhubení mrožů. Pokud jsou mroži pod velkým tlakem, jsou schopní přesunout se jinam – a možná právě k tomu ve 14. století došlo. Existují ale i další faktory, které zřejmě hrály roli: například příchod takzvané malé doby ledové, která tehdy postihla svět, a také mor, který decimoval Evropu a zvrátil do té doby příznivý populační a ekonomický trend.
Grónsko bylo odkázané na jediný druh exportního materiálu, takže se ho mohly všechny tyto faktory silně dotknout.