Vychází nejočekávanější česká hra. Kingdom Come ukazuje středověké Čechy drsně a realisticky

V úterý 13. února vychází nejočekávanější česká počítačová hra. Fanoušky zavede do středověkých Čech, kterými kvůli mocenským hrám lucemburských bratří Václava a Zikmunda zmítá chaos a bezvládí, a už teď se na ni těší milionů hráčů po celém světě. V čem je tak výjimečná?

Píše se rok 1403 a Země Koruny české na tom nejsou vůbec dobře. Český král Václav IV. jako panovník už poněkolikáté selhal. Poté, co se nechal vlastním bratrem Zikmundem zajmout a uvěznit, začal Zikmund zabírat královské hrady. Když se proti němu zvedl v zemi odpor, potlačoval ho značně brutálně – jak byl zvyklý z uherských válek proti Turkům. Vojenskou silou.

Tohle je historická situace, do které vstupuje hrdina nejnovější české počítačové hry Kingdom Come Deliverance („Přijď Království Tvé: Vysvobození“), která vychází v úterý 13. února. Má být nejen největší a nejrealističtější hrou ve svém žánru, ale její tvůrci také doufají, že bude nejúspěšnější. Už nyní je ale rozhodně  nejočekávanější a v České republice i nejdražší – stála stovky milionů korun, což jsou pro srovnání náklady, kterých dosáhlo jen několik nejdražších českých filmů (mj. Jakubiskova Bathory).

Její příběh se píše nejméně pět let, vývojáři ji odhalili těsně před Vánocemi 2013, ale to už na ní přinejmenším rok a půl pracovali. Hlavním autorem hry a člověkem, který s ní spojil svou kariéru a na řadu let i život, je Daniel Vávra. Zkušený český herní designér se proslavil po celém světě hrou Mafia: The City of Lost Heavens. Roku 2011 založil herní studio Warhorse Studios, ve kterém se obklopil těmi nejlepšími profesionály z České republiky, ke spolupráci ale přizval i množství expertů z celého světa.

Dalším jménem, které ve spojení s touto hrou musí zaznít, je Martin Klíma. Jeden ze studentských vůdců sametové revoluce se proslavil stolní hrou Dračí doupě, kterou s kamarády vymyslel právě během událostí v listopadu 1989 – později ji a její pokračování mnohokrát výrazně vylepšil. Od her na hrdiny přešel ke hrám počítačovým a stal se v tomto oboru stejně úspěšným; jeho hry jako Original War nebo trilogie UFO se hrají dodnes. Pro hru Kingdom Come pracuje jako producent.

Video Události
video

Události ČT: Království přichází. Očekáváná herní novinka z Česka vstoupí na světový trh

O čem to je?

Hra se odehrává v jednom z nejbouřlivějších období českých dějin, několik let před „husitskou krizí“. Země bez vládce je na pokraji občanské války, krajem se pohybují skupiny německých i rakouských žoldnéřů, o trůn usiluje uherský král Zikmund. Jak to celé dopadne, má v rukou postava, za kterou hraje hráč. Ten se vtělí do kovářského synka Jindřicha, který bude měnit dějiny, nebo si jen užívat dokonalého ponoru do dobové atmosféry.

 

Děj se odehrává v okolí Sázavy, autorům podařilo přenést do hry velmi realisticky přes dvanáct kilometrů zdejší krajiny. Není to sice nejvíc, existují i hry s mnohem větším herním světem, ale Kingdom Come si zakládá spíše na realismu a detailech. A jak krajina, tak i množství detailů jsou ve hře opravdu ojedinělé.

Tvůrci vycházeli z podrobného studia historie, kultury, hudby a mnoha dalších podrobností – a všechny je využili. Vrcholnému středověku odpovídají nejen stavby, ale také zbraně, používaná zbroj (ve hře například nestačí obléci postavě drátěnou zbroj, pod tu se musí dát ještě jedna vrstva zbroje) a mnoho dalšího.

Právě na soubojích je autorská posedlost historickou autenticitou vidět nejlépe. V rozhovoru pro web Kotaku Vávra prozradil, že si sám mnohokrát souboje v brnění vyzkoušel.

„Když vás někdo udeří do přílby, je to, jako by vedle vás vybuchl granát,“ uvedl. „Ale hlavně je to celé o únavě, po pár minutách jste úplně vyčerpaní. A jste rádi, že vůbec můžete chodit, je těžké i dýchat.“ Soubojový systém ve hře vychází ze středověké tzv. Německé školy šermu, na jeho vzniku a implementaci do pravidel hry se podíleli zkušení historičtí šermíři.

Herní postava musí jíst, pít, spát, chovat se jako v normálním životě. První recenze pokládají tuto vlastnost hry buď za dokonalou, nebo za poněkud obtěžující – ale rozhodně to recenzenty nenechává chladnými. Formálně je hra spíše klasická, neobsahuje ani v dnešní době tak oblíbený multiplayer, tedy hru více hráčů současně; koncentruje se pouze na příběh.

Další vlastností, kterou vyzdvihují autoři hry a chválí recenzenti, je obrovská míra svobody, kterou v ní hráč má. Ta souvisí s promyšleným systémem umělé inteligence, která reaguje na chování hráče ve hře a přizpůsobuje mu další vývoj herního světa i postav v něm.

Kontroverzní autor, kontroverzní hra

Vydání hry se mnohokrát odložilo, původně měla totiž vyjít už v roce 2015. Již jen to řadu fanoušků popudilo a řada z nich předvídala, že Kingdom Come nikdy nevyjde. Výbornou propagaci hře udělalo kontroverzní chování jejího autora, Daniel Vávra totiž rád a často komunikuje na sociálních sítích a řadu hráčů si dokázal znepřátelit.

S ohledem na to, že momentálně je hra na populární platformě Steam druhou nejprodávanější hrou v předprodejích, se ale zdá, že jich nebylo zdaleka tolik, jak hlasitě zněli. 

Největší kontroverze se točily kolem menšin; zejména americké zájemce o hru uhranulo, že se v evropské hře z 15. století neobjevují žádné postavy s tmavou barvou kůže. Vlivný německý blogger Jan Heinemann dokonce vyzval k úplnému bojkotu hry, když autora hry obvinil, že je „rasistou a sexistou s revizionistickými dějinnými představami, které pronikly i do hry Kingdom Come: Deliverance“. 

Vývojář se proti tomu bránil například v rozhovoru pro americký web Breitbart slovy: „Dělám hru o historii mé země… Najednou jsou tady lidi, kteří mi říkají, že ji nemám dělat tak, jak to doopravdy bylo, nebo jak jako autor cítím, že to mělo být, ale jak by to mělo být podle nějakých politických hledisek.“ 

Tímto sporem pak žila internetová fóra několik měsíců, někteří recenzenti ho připomněli i nyní, když hra vychází. Do pře se dokonce zapojili i někteří historici, část s Vávrou souhlasila, jiní upozornili na to, že kategoricky vyloučit existenci černochů ve středověkých Čechách nelze, už jen proto, že je zobrazují někteří tehdejší přední umělci, například Jan z Opavy. 

Nejočekávanější, nejprodávanější, nejdražší?

Kingdom Come: Deliverance je rozhodně nejočekávanější českou hrou roku 2018 – už den před uvedením na český trh 13. února o ni byl rekordní zájem.

Je také jednou z nejdražších českých her. Její autoři podle vlastních slov ani neočekávali, že by na její vytvoření mohli na crowdfundingovém serveru Kickstarter od herních nadšenců vybrat přes třicet milionů korun. Původní cíl byl přitom čtvrtinový. Finančně je jen touto cestou podpořilo přes pětatřicet tisíc lidí.

Peníze ale vývojářům chodily i po ukončení kampaně. Postupně tak tvůrci nastřádali přes 80 milionů korun a o projekt projevil zájem i investor. Rozpočtem tak hra podle jejích tvůrců překonala i některé z nejdražších českých filmů. Mezi ty patří třeba i Tmavomodrý svět, jehož náklady se vyšplhaly na 230 milionů korun. 

Češi a hry

Češi v herním průmyslu nejsou nováčky, na žebříčku serveru Newzoo, který eviduje stovku zemí podle odhadovaných tržeb za rok 2017, figuruje Česká republika na 48. místě s výnosem 154 milionů dolarů. Herní velmocí je podle stejného zdroje Čína, která na hrách vydělá 32 miliard, na druhém místě jsou Spojené státy, které takto vydělají 25 miliard dolarů.

Připravované Kingdom Come: Deliverance tak rozhodně není jediným českým zářezem, který se dočkal celosvětového ohlasu. Mezi populární české hry patří například Mafia, na jejímž vývoji se podílel i Daniel Vávra. První díl Mafie, vydaný v roce 2002, zavedl hráče do fiktivního amerického městečka třicátých let dvacátého století. Když Bonusweb vyhlásil v roce 2014 anketu o nejlepší česko-slovenskou hru, skórovala Mafie na prvním místě. V roce 2010 se hráči dočkali druhého dílu, který následně na festivalu GameDay získal ocenění Nejlepší český herní titul v českém jazyce.

Kingdom Come jako polský Zaklínač

Počítačové hry jsou tak velkým tématem, že na ně chtě-nechtě musí reagovat i ti nejvýznamnější světoví představitelé. Když americký prezident Barack Obama navštívil roku 2014 Polsko, jedním z témat, jimiž zahájil rozhovory s polskými novináři, byla hra Zaklínač. Tu dostal roku 2011 jako oficiální státní dar od polského premiéra Donalda Tuska jako jednu z nejlepších věcí, které v Polsku za poslední léta vznikly.

Zaklínač 3: Divoký hon je videohra s otevřeným světem, která uzavírala celou herní trilogii. Hráč se stal Geraltem z Rivie, zaklínačem, který se živil bojem s příšerami. Pro ten využíval dva meče a řadu magických znamení. Vývoj hry přesáhl částku 80 milionů dolarů, hra ale už šest týdnů po uvedení na trh prodala kolem šesti milionů kopií a obdržela skvělé recenze. Na The Game Awards si polský počin odnesl hned několik cen, byl zvolen Hrou roku, Nejlepším RPG a jeho tým byl označen za nejlepší Vývojáře roku 2015. V současné době se začíná natáček seriál na motivy této hry.

Pozornost si mezi hráči získala také Operace Flashpoint od Bohemia Interactive Stuido, která simuluje studenou válku a vojenské operace během ní. Hra z roku 2001 byla vydána v několika verzích a celosvětovou popularitu si získala především věrným vyobrazením situací – nešlo o klasickou střílečku, ale o simulátor válečné zóny, kde jakýkoliv zásah mohl hráče definitivně vyřadit. Rozlehlé mapy a možnosti využití vozidel a různých zbraní k úspěchu ještě přispěly.

Na základě Operace Flashpoint byl dokonce australskou pobočkou firmy Bohemia Interactive Australia vytvořen pro vojenské složky USA, Austrálie a dalších zemí taktický simulátor Virtual Battlespace Systems 1.

Co bude dál aneb Česko hrám zaslíbené

Přes tyto úspěchy i velké zisky producentů počítačových her je ale zaměstnání v herním průmyslu stále špatně placenou prací a trh trápí velká fluktuace. Češi patří k průkopníkům programování počítačových her v někdejším východním bloku. Přestože v 90. letech u nich zůstalo jen málo z původních nadšenců, je dnes Česko mezi vývojáři významnou zemí.

Od příštího roku by se měl navíc herní design studovat na pražské FAMU. Garanti nového oboru říkají, že počítačové hry mají nepopiratelný kulturní význam, v jehož institucionálním rozpoznání Česká republika stále zaostává za světem.